S blížícím se datem 21.12.2012 se mezi některými lidmi ve společnosti naléhavě a mnohdy s velkými otazníky v očích diskutuje ohlášený zánik světa. Možný strach z tohoto dne jistě u řady jedinců umocňují hollywoodské filmy s touto tématikou. Doporučuji střízlivý a přitom nic nepodceňující pohled.
Je evidentní, že v čase, ve kterém žijeme, má vše svůj počátek a konec. To, že svět jednou kdysi začal a existuje, pakliže se nám to vše pouze věrohodně nezdá, toho jsme všichni svědky. Všechny jen trochu myslící generace před námi se také ptaly, kam ten svět směřuje a hlavně, kdy bude všemu konec. Problematika samotného konce světa zkrátka člověku nedává spát. Je to normální, jelikož člověk, i když si to často nechce připustit, každý den zakouší svou limitovanost a tuší svoji konečnost. Tuto časovou ohraničenost pak přenáší i na samotný svět s otázkou po jeho konci. A proto už několikrát v dějinách ústy různých falešných proroků byl ohlášen jeho zánik. A nikdy to zatím nevyšlo. Proč by to tedy mělo vyjít letos, uklidní se mnozí a mávnou nad tím bohorovně rukou.
Věc je ale složitější! Svět opravdu spěje do svého konce, otázkou je pouze to, jak dlouhá je tato cílová rovinka. Nesouhlasím s představou, že hmota je věčná a tudíž vždy byla a bude. Kdyby tomu tak bylo, připisovali bychom hmotě typicky božskou vlastnost věčnosti. Hmota je ale spojena s časem a prostorem. A ty věčné s podstaty být nemohou.
Seriozně předpovědět konec světa není v lidských silách. Neexistuje k tomu žádná vědecká cesta, žádný geniální výpočet nebo úsudek špičkových odborníků na vesmír. Konec světa je prostě tajemství, kterým bychom se v žádném případě neměli nechat vystrašit a podléhat tak psychopatické panice.
Svět totiž může skončit za miliony let jako třeba za půl minuty. Pochopitelně se najdou jedni,včetně vědců, kteří to budou vidět spíše na ty miliony, a druzí, kteří to již pod vlivem té ,,správné četby“ od kolegy z práce čekají každým dnem. Já pochopitelně rovněž nevím, kdy svět skončí, ale určitě to bude v okamžik, kdy to budeme nejméně čekat. Opravdu velké věci totiž v životě přicházejí jakoby ,, z ničeho nic“.
Pokud je člověk nevěřím ateistou a ví, že po smrti nic neví, je pro něj úplně jedno, kdy svět skončí, jelikož následně stejně nic vědět nebude. Dokonce ani to, že byl a že svět skončil. Jestliže je člověk naopak věřící, tak konec světa vnímá jako pevnou součást dějin lidské spásy, který sice asi nebude příjemný, ale bude naplněn cestou nekonečné lásky Ježíše Krista. O tom dni, kdy se to stane, říká Ježíš, o tom ví jen Otec. A nakonec by ani nebylo pro nás dobré, kdybychom to věděli.
Já osobně, dožiji-li se toho, 21.12.2012 ráno vstanu a jako vždy se usměji a pozdravím své blízké. Bůh má totiž vše ve svých rukou.
Mgr.Bc.Petr Šmíd
