Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
30.listopadu:
Porovnáme-li momentální dění z hlediska počasí v našich končinách třeba s Krušnými Horami, nelze se ubránit dojmu, že nejspíš máme kdesi nahoře silnou protekci. Zatím tu nenastávají žádné kalamitní scénáře, sníh můžeme nazývat spíše symbolickým popraškem pro ty, kdo už se nemohli dočkat bílé Šumavy. Jen Boubín si pro jistotu nasadil poctivou čepici …
… a pozval na návštěvu neméně poctivý mrazík. Zdálo se, že více mi za úsvitu nenabídne.
Nakonec však přece jen drobně mrkl okem, jako by chtěl říci: „… že jsi to ty, tak si honem něco cvakni, ať má dušička pokoj 🙂 .“
29.listopadu:
Poslední listopadový čtvrtek má být zlomovým dnem, …
… v němž opět přivítáme zimu.
Vše nasvědčuje tomu, že by se předpovědi mohly vyplnit, ale určitě ne tak dramaticky, jak je nám z nejrozmanitějších médií předkládáno.
28.listopadu:
Mlha houstne a nejednou z ní už i mrholí – to vše ale především v údolích a nížinách. Na Kubovce se dnes skrze protrhaná mračna nezapřel intenzivně svítící Měsíc, …
… který se v plné kráse ukázal ještě i na Boubíně, kde naopak vládlo sucho a teplo.
Měsíc během chvilky zapadl a vše, co bylo k vidění dál, se zdá být předzvěstí ohlašovaného teplotního zvratu – už jen sama zcela nová paleta barev spolu s opět vyšší inverzní hladinou působí chladným dojmem.
Pohled k Bobíku napovídá mnohé – mimo jiné třeba to, že sluneční paprsky se dnes přihlásí se značným zpožděním …
Ani Alpy se nemají zrovna k světu – nejvýrazněji jsou viditelné mezi Smrčinou a Plechým …
Slabé zrůžovění obzoru za Chlumem nebude mít dlouhého trvání, …
… Kleť pak připomíná opět ponorku razící si cestu polárním mořem.
Vimperk darmo hledat – už třetí den tone v mlhách a dnes k tomu, jak už bylo výše řečeno, také ve větším vlhku nežli doposud.
Kdyby se bylo podařilo sluníčku prorazit plnou silou na oblohu, vypadaly by tyto větrem čechrané vlnky ještě působivěji, …
… dnešní scénář nás však podle všeho má i tady nahoře naladit na zítřejší očekávaný sníh, …
… o němž zatím, jak vidno, nevědí nic ani na Velkém Javoru.
27.listopadu:
Už od noci se jistě nejen Vimperk zase topí v mlze, která vystoupila oproti včerejšku ještě výš, ale časně zrána končila těsně pod Kubovkou. Nejnápadnějším na Boubíně byl opět jeden z netradičních pohledů na rakouské Alpy, …
… jakož naproti též na stožár Mářského vrchu, osaměle čnící z tentokrát zcela jednolité inverzní hladiny. Ta se však, stále mírně stoupajíc, nad ním během okamžiku docela zavřela, takže i červené světlo, blikající tu jako maják, zmizelo ve vlnách.
Vimperk se dnes podle všeho jen tak nevynoří, aniž by si snad užil sluníčka, …
… které je, jak se zdá, z hlediska okázalosti svého východu oproti včerejšku střídmější, zato má však velkou naději, že se tentokrát dokáže lépe a déle prosadit.
Alpy jsou povětšinou ukryty pod mraky, …
… jen jejich nejvýraznější dominanta – masiv okolo Dachsteinu – je na obzoru zřetelná a v mezích momentálních světelných a oblačných podmínek i prokreslená.
Slunce je venku, ale zdá se, že předpokládané zlepšení oproti včerejšku se stejně opět neobejde bez tradičních úskalí.
Má to však určitě něco do sebe, a to v podobě zase jiné barevné atmosféry.
Krajina nezapře, že sluneční kotouč se nakonec přece jen načas ukryl za mraky, …
… ani alpští velikáni se jich na rakouské straně od rána nedokázali zbavit, ačkoli jistě i kolem nich vane ledový vítr, s velkou pravděpodobností silnější nežli ten momentální na Boubíně, kde by bez jeho občasných poryvů bylo docela teplo.
Tato nálada dnes bude převládat, ale pořád je jistě lepší nežli tam dole na dně …
26.listopadu:
Poslední listopadový týden má cca ve své půli podle meteorologů přinést výrazný posun počasí zimním směrem. Jelikož dnešního rána se Boubín nacházel pod vysokým příkrovem oblačnosti, která se sem bohatě nasunula v průběhu noci a občas z ní i drobně sprchlo, stačil mírný pokles teploty a měli bychom tu další letošní chumelenici. Zatím se tak nestalo, …
… takže již před rozbřeskem panovala dobrá viditelnost, jež po menší odmlce nabídla krom jiného opět Alpy.
Slunce si sice krásně připravilo oblohu pro impozantní vstup, …
… ale na poslední chvíli mu v něm zabránila, jako už tolikrát, nízká oblačnost nad obzorem, …
… takže se mírně prosadilo teprve v okamžiku, kdy zprvu velkolepé kulisy zase vybledly.
Nakonec se ukrylo za oblačnou clonu docela, ale i tak odtud dokázalo najít skulinku k tomu, aby si sáhlo na ledovec pod Dachsteinem.
Západní strana toho ovšem moc nepředvedla, podobně se tvářil též obzor nad Vimperkem, takže se slibovaným sluníčkem to dnes asi žádná velká sláva nebude – s velkou pravděpodobností je čekají neustálé souboje s oblačností.
25.listopadu:
Zajímavé výjevy na obloze bylo dnes možno sledovat za soumraku na Jezerní slati.
Zatímco západní strana takto kouzlila s oblačností, …
… potemnělá východní dávno uvítala Měsíc, obklopený slabým náznakem koróny – tzv. ohybového jevu patřícího do téže rodiny jako např. nedávno zde zveřejněná sluneční gloriola. Výraznou měsíční korónu dokonalého tvaru si lze pro srovnání prohlédnout zde: http://archiv.vimperk.eu/vimperk-pod-kulturne-historickym-drobnohledem/fotokronika-jana-tlaskala/4035-fotokronika-jana-tlaskala-prosinec-2011.html , jmenovitě na třetím snímku shora ze dne 8. prosince.
I současná noční vimperská obloha přinesla zmíněný jev, ovšem vlivem rychle plující oblačnosti pravidelnost kruhového tvaru koróny často kolísala, …
… nadto se občas coby zajímavě zpestřující prvek objevily i pozůstatky kondenzačních čar z leteckých motorů.
Když pak oblaka místy zhoustla, dokázala vytvořit clonu, jejíž zásluhou nabyl na zřetelnosti povrch měsiční krajiny.
24.listopadu:
Leckdo by byl možná posledního listopadového časného sobotního rána velmi překvapen, že navzdory relativně teplému počasí posledních dní lze na některých místech přece jen najít i takovouto podívanou …
23.listopadu:
Dorůstající Měsíc svou rozostřeností opět dokládá mírné zamlžení atmosféry, jež bylo v daném okamžiku viditelné ostatně i pouhým okem bez pomoci optiky. I tak ale můžeme pozorovat vlevo cca na hranici horní třetiny přivrácené strany Měsíce výrazný kráter Koperník, pojmenovaný po významném polském astronomovi a vzniklý před osmi sty deseti miliony let v důsledku dopadu vesmírného tělesa zhruba kilometrové velikosti na měsíční povrch. Malý světlý kroužek, jak nám kráter nabízí snímek, má ve skutečnosti průměr 93 km, což si můžeme pro srovnání představit zhruba jako vzdálenost vzdušnou čarou z Vimperka do Stříbra nebo Jindřichova Hradce.
22.listopadu:
Včerejšek měl být podle předpovědí dnem, v němž inverze bude kulminovat a poté zahájí ústup – dnes tedy stálo za vyzkoušení, do jaké míry to odpovídá pravdě. Už těsně pod vrcholem Boubína se ukázala mlha a následně zahalila i věž, což mohlo svědčit pro tradiční „čepici“, z níž by nemuselo být úniku … ale vysoko nad ní slabě prosvítala modř. V ten okamžik bylo jasné, že starý lišák Boubín vzápětí zase rozehraje jedno z fantastických divadel, jakých mívá pro své věrné plné rukávy …
Nebylo nutno ani příliš dlouho čekat na první náznaky vycházejícího sluníčka, …
… jež bez meškání vzalo mlhu razantním útokem, …
… takže se nad Šumavou rozhrnula jako ohnivá opona.
Opět tak nastala nesčetněkrát tu zažitá situace, kdy člověk neví, kam zaměřit svou pozornost a fotoaparát dříve, ale tentokrát se co jednoznačný vítěz náhle objevila vzácná prchavá lahůdka na západní straně – krásná a zřetelná sluneční gloriola, …
… do jejíhož středu se navíc promítl stín rozhledny.
Naproti jako by nám pak sluníčko chtělo připomenout, že už jen měsíc a dva dny nás dělí od Vánoc a krásnější stromeček nežli ono stejně neustrojíme … 🙂
V tomto okamžiku dokázal celkový pohled k východu jako vždy plně ustát jen objektiv …
… a přitažením zlátnoucích zbytků inverze mezi Kletí (1083 m) a Chlumem (1191 m) na obzoru odhalil dlouho již neviděné vrcholy počínaje Kraví horou (953 m) a Vysokou (1034 m).
Také vnitrozemským směrem inverze skutečně výrazně ustoupila, ale ne zas tak daleko, aby si v ní nemohl svým charakteristickým způsobem pohrát Temelín …
Chtít k tomu všemu dnes spatřit ještě Alpy by se rovnalo téměř nevděku – i bez nich bylo bohatě nač se dívat …
Když se pak sluníčko ukrylo do vyšších pater bohaté a pestré oblačnosti, nastala ideální příležitost vychutnat si fantastické tvary mračen … a současně si opět uvědomit, jak se člověku zoufale nechce zpátky dolů do „civilizace“ …
21.listopadu:
Komu by se chtělo zůstávat pod víceméně už protivným vleklým šedivým příkrovem, když se může zase aspoň na chvilku podívat, jak to vypadá z jeho opačné strany?
Před chvilkou vyšlé sluníčko se průzorem skrze svrchní oblačnost zdraví na obzoru všehovšudy s vrcholem Chlumu, čemuž blíže k Boubínu a Bobíku přihlíží Solovec.
Alpy dnes může vidět všehovšudy ve své představivosti jedině ten, kdo je tu na ně pravidelně zvyklý …
Sluníčko jako vždy nešetří zlatem …
20.listopadu:
Předcházející noci opět využila hustá mlha k tomu, aby se vplížila nejen do vimperských ulic, …
… ale dosáhla i mnohem výše, jako např. na Kubovu Huť, kde byla k zastižení ještě dnešního časného rána. Současně zůstalo poměrně teplo a v okolních lesích tím pádem doslova kapalo z donedávna ještě námrazou obalených stromů.
Dalo se tedy předpokládat, že z Boubína bude k vidění silnější a výš stoupající inverze – předpoklad se v plné míře potvrdil. Na všech stranách se opět jako pokaždé odehrávaly fantastické proměny a zvraty v režii slunce a větru – dnes jen mírného jihovýchodního …
Rakouská větrná elektrárna jakož i Alpy se prezentují jen ve slabém náznaku …
Lesy jako by chvílemi hořely …
Charakteristické modříny se nezapřou ani v mlze …
Vimperk dnes zjevně mnoho šancí k spatření sluníčka nemá – dokonce se bezmála nachází pod oblačným vírem.
19.listopadu:
Zdá se, že ještě celá řada příštích dnů se ponese v duchu střídání …
… náznaků zimy – …
… pozorovatelných třeba na Volyňce – …
… s projevy přetrvávajícího vlídného podzimu.
18.listopadu:
Už okolo včerejší půlnoci, kdy se náhle nad původně hustou večerní inverzí objevilo hvězdné nebe, bylo zřejmé, že opět dochází ke změnám v počasí. Probouzející se nový den vše jen potvrdil …
Noční mráz vystřídalo citelné oteplení, inverzní hladina opět výrazně poklesla a ustoupila hlouběji do vnitrozemí, …
… na čemž měl výrazný, ne-li přímo rozhodující podíl silný jihozápadní vítr. Ten dnes sice téměř ukryl dosud dobře viditelné Alpy do oparu, ale zato bezmála dočista vymetl údolí pod nimi.
Když se pak vynořilo slunce, mělo tím pádem zase připraveno báječné pole ke své výtvarné působnosti …
Směr větru potvrdil i Velký Roklan, …
… po jehož jižním úbočí se takhle připlazil pás husté mlhy, aby pozvolna přetekl přes vrcholy obou nerozlučných šumavských bratří.
O tomtéž proudění pak vypovídaly v té prazvláštní snivé barevnosti také vlny inverzní hladiny na opačné straně.
Vývoj nad oběma Roklany bylo zajímavé sledovat i v podvečer, kdy se původní ranní mlžný příděl dávno rozplynul …
… a zapadající slunce přichystalo, podobně jako před týdnem, opět velkolepou podívanou, …
… která vyústila v tento požár na obloze.
17.listopadu:
Sobotní ráno sice zprvu Vimperským zdánlivě slibovalo jasný a slunečný den, během chvilky se však tato lákavá iluze proměnila v celodenní mlžné vězení. Co tedy dělat jiného nežli pospíchat někam vzhůru, kam už chapadla inverze nedosahovala … např. na Chalupskou slať nedaleko Borových Lad.
Je ovšem zapotřebí logicky počítat s tím, že v druhé půli listopadu už je krásné počasí vykoupeno citelnými teplotními poklesy.
Ten zdejší se mimo jiné projevil i na ztuhlé hladině jezírka, …
… jakož i na jeho břehu.
16.listopadu:
Ještě o dva dny nazpět bylo možno spatřit vysoko v lesích …
… podobná mlžná kouzla.
Situace se však velmi rychle mění – inverzní hladina postupně klesá, …
… díky čemuž se Šumava ve vyšších partiích osvobozuje …
… a má zase volnější cestu k sluníčku.
Nejmarkantněji je to znát na alpském směru, …
… kde se opět nabízí pole působnosti k barevným hrám v jemném oparu.
Vnitrozemí si však o tom zatím může jen nechat zdát, …
… neboť teprve Svatá Máří se svými sedmi sty pětašedesáti metry nad mořem je první viditelnou obcí, která si oddechla od mlžné peřiny – včera z ní vyhlížel sotva Mářský vrch jakožto napohled nepatrný ostrůvek.
Ani o pouhých jednasedmdesát metrů níže položený Vimperk nemá ještě zdaleka vyhráno, třebaže se slunečních paprsků dočkává přece jen zase o něco dříve nežli třeba předevčírem.
15.listopadu:
S dvoudenním předstihem oproti loňskému roku se opakuje situace, kdy se den probudil do mrazivého bíla, a to bez jediné sněhové vločky.
Právě tím je však pohled do krajiny plné krajkoví kouzelnější …
14.listopadu:
V době, kdy se navrací slibovaná další vlna inverzí, člověk neví, kam by z boubínské rozhledny upřel zrak dříve – první pohled však zákonitě náleží Alpám, na jejichž spodní viditelný okraj už plynule navazuje to nově vzniklé oblačné moře …
… a proměňuje tak velehory téměř v jakýsi ostrovní pás.
Vimperk nemá jako vždy smysl hledat – tradičně odpočívá na dně, ale má dnes velkou šanci postupně se vymanit z mlžného sevření. Čeká nás vydařený slunečný den.
Zato kolem Bobíku se to doslova vaří … inu, máme čtyři stupně pod nulou, jejichž účinek vydatně násobí silný ledový vítr. Slunce je zatím stále dole, ale už si barví oblohu, na niž se za chvíli vyhoupne.
Podíváme-li se pozorně na levý okraj dachsteinského masivu, nemůže nám opět uniknout sice slabé, ale přece jen viditelné rozhraní pásů teplého a studeného vzduchu, které přináší nad Scheichenspitze (podrobnější identifikace jednotlivých vrcholů se nachází na desátém snímku shora 31. října – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/419-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-rijen-2012 ) atmosférické zrcadlení – místo reálné podoby zmíněného vrcholu, již si můžeme porovnat zrovna na výše vzpomenutém snímku, náhle vidíme falešné vyšší věžovité útvary s mírně vodorovně rozmázlým zakončením. Tradiční rozsáhlá fata morgána z toho sice zatím nebude, ale základ k ní každopádně položen byl.
Slunce se dává do práce na hřbetech oblačných vln … ze všech okolních vrcholů je vpravo poblíže obzoru zdraví jediný sotva patrný obrys Chlumu.
Barvami se tu skutečně nešetří.
Bobík, který byl za tu chvíli nesčetněkrát „zatopen“ a znovu se vynořil, náhle jako by byl vykován z bronzu.
Velký Javor s Poledníkem zatím sluneční hře barev nijak zásadně nepodléhá, …
… zato alpský pás se halí do zlátnoucího oparu, který mu postupně ubírá na ostrosti i zřetelnosti.
Na vnitrozemském směru tentokrát není ani stopa po Temelínu, zato můžeme zcela přehledně zaznamenat, odkud kam sahá zcela klidná inverzní hladina a kde se pro změnu to oblačné moře začíná vařit.
13.listopadu:
Stará fotografická finta říká: je-li mlha, jdi co nejblíž …
Ne vždy je však takový pohled veselý … kdopak tu asi tak krutě zastavil ptáče v rozletu … ?
12.listopadu:
Mlha co chvíli mění noční tvář města …
11.listopadu:
Někdo by se možná domníval, že byl právě zaveden před pohádkový zámek Šípkové Růženky 🙂 , skutečnost je však poněkud jiná – nacházíme se pod věží nejvýše položené románské památky v Čechách, jíž je kostelík svatého Martina v Nicově. Právě tomuto světci náleží v kalendáři dnešní den, ovšem své pověsti dle lidových pranostik zůstal mnoho dlužen. Jak víme, bílý kůň Martinovi utekl již koncem října, takže zatímco dnes odpočíval, jeho pán obcházel naši Šumavu pouze sem tam symbolicky aspoň s kropáčem. Ale přece jen nám poskytl odškodnění, …
… a to v podobě kouzel s oblačností – zde konkrétně nad proslulým údolím Zlatého potoka, …
… jehož neřehlédnutelné panorama jistě neunikne nikomu z těch, kdož projíždějí z Nicova dále k Řetenicím nebo nazpět. Obloha dnes každopádně lákala k návštěvě větších nadmořských výšek, …
… jako např. Zhůří nad Horskou Kvildou. Tady se Martin rozloučil skutečně velkolepě – v daném okamžiku se v záři zapadajícího slunce halí do stále stoupající inverze vrcholky obou Roklanů.
Totéž pak pro úplnost ve větším záběru, na nějž se krom Roklanů vešel zcela vlevo ještě vrchol Sokola nebo též Antýglu. Nižší horské hřbety, které by tu byly dále k vidění, už jsou prakticky zanořeny.
Dobrý večer, pane Klostermanne …
Smráká se stále rychleji …
… a za deset minut se šumavská svatomartinská neděle zcela ponoří do mlžné tmy.
10.listopadu:
Krajina okolo Boubína se dnes již před úsvitem zásluhou poměrně husté, ale naštěstí vysoko posazené oblačnosti …
… vybarvila až nezvykle výrazně dočervena, …
… a to včetně alpských vrcholů na obzoru – zde mezi Hraničníkem a Plechým …
… i dále doleva na rakouské straně.
Pro představu té úžasné barevné symfonie si přibližme větší úsek nebeské klenby nad rozsáhlým komplexem rakouských Alp …
… i následnou proměnu nad Bobíkem v okamžiku, kdy už se slunce statečně probíjelo oparem na východním obzoru.
S rostoucím jasem začínali nabývat na ostrosti a zřetelnosti také horští velikáni na německé straně, které jsme si tu představili již 31. října – jmenovitě na jedenáctém snímku shora zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/419-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-rijen-2012 .
Vnitrozemí pak hovořilo zcela jasnou řečí – opět se blíží čas inverzí, což zde – na nejvyšším místě české Šumavy – přinese v příštím týdnu jistě spoustu krásné podívané.
Zato Vimperk bude dle všeho co nevidět znovu „zatopen“ …
Sluníčko si sice v krátké době tu a tam intenzivněji sáhlo na hřebeny některých alpských štítů, ale jejich většího zvýraznění už dále nedocílilo, neboť nemělo dost sil k boji s dvojím oparem – na své a protilehlé straně.
Hlavní zásluhu na tom, že i tak byly majestátné Alpy poměrně výrazně prokresleny, je tedy nutno připsat silnému větru, tentokrát navíc překvapivě teplému – celkově se od samého rána zdálo, že teplota vzduchu dnes vzrůstala společně s dosaženou výškou, …
… což nejlépe potvrdil zejména rychle mizející sníh, jehož tu ještě ve středu bylo podstatně více.
9.listopadu:
Bříza je výrazným, v přírodě zdaleka nepřehlédnutelným a nezaměnitelným stromem, který má jistě dar zkrášlit svou přítomností nejednu krajinnou scenérii. Přesto se však pohledy na ni různí. K pozitivním kromě již vzpomenutého estetického účinku patří její úloha v nejen lidovém léčitelství, které jí připisuje blahodárný vliv na ledviny a močové cesty, jakož i schopnost „čistit krev“. Obecně pak je, snad zásluhou své bílé barvy, odedávna považována řadou evropských národů za symbol čistoty. Dočkala se ovšem i méně lichotivých pohledů, k jakým patří např. označení za „lesní plevel“ spolu s konstatováním, že kolem sebe „pálí trávu“ (myšleno tak, že odnímá spousty půdních živin dalším rostlinám).
Jedno je však každopádně jisté: čím je starší, tím více potěší oko …
… a dodá, jak již bylo na samém počátku řečeno, krajině na působivosti, a to v každé roční době.
8.listopadu:
Výrazné obraty v počasí nás budou spolehlivě provázet i dalšími dny – ten dnešní opět nastavil přívětivou tvář, …
… po zimních vsuvkách se nanejvýš příjemně navrátil k teplým barvám podzimu, …
… ztělesněnému tady např. modřínovým jehličím.
7.listopadu:
Slibovaný sníh se nakonec dostavil jen v nejvyšších polohách, …
… kde je ovšem zase velmi slušně pocukrováno.
6.listopadu:
Zdá se, že nás co nevidět čeká další sněhová nadílka, ale zatím máme stále šanci užívat si uprostřed výrazně proměnlivého počasí i sluníčka.
5.listopadu:
Také bydlení … ve skalách pod vimperským zámkem.
4.listopadu:
Neočekávané bývá nejpůsobivějším … platí to i o dotecích slunce …
3.listopadu:
I podboubínské lesy už se zásluhou oteplení zbavily sněhu, který je přesně před týdnem začal hustě zasypávat, jen v nejvyšších polohách je ještě možno narazit na jeho souvislejší pozůstatky.
Poblíže rozhledny jsem se dnes setkal s krásným představitelem nefalšovaných horských zachránců – dobráckým bernardýnem Ivanem, který se dal i se svým pánem poblíže vrcholového kamene vyfotografovat.
Jak už tomu v dané roční době bývá, relativně teplé proudění během cesty vystřídal nahoře vydatný ledový vítr – ale právě on se dozajista staral o stálou viditelnost Alp, …
… které v průběhu slunečního západu pozvolna měnily svou barvu a mračny za svými vrcholy současně stvrzovaly zítřejší ohlašovanou změnu počasí k horšímu.
2.listopadu:
Ne každý možná ví, že dnešní „dušičkový“ den vlastně navazuje na prastarou keltskou tradici zapalování ohňů pro vzpomínku na zesnulé. Vedle toho se však současně nabízí i jedinečná příležitost k obecnějšímu zamyšlení, …
… a to třeba nad tím, jak pomíjivým a tváří v tvář hlubinám času i dokonale směšným a ošidným se jeví pocit vlastní velikosti a důležitosti, jímž se tolik lidí – zejména mocných tohoto světa – nechává v průběhu své životní pouti unášet a znepříjemňuje tak nejednou životy druhým.
A konečně by nemělo scházet ani tiché poděkování nekonečně laskavé přírodě u vědomí toho, že kdyby oplácela člověku stejnou mincí podle jeho častého chování vůči ní, lidský rod by v lepším případě dávno stál na pokraji vyhynutí, v horším by pak už nebylo nikoho, kdo by na něj třeba zrovna v rámci „dušiček“ zavzpomínal …
1.listopadu:
Sotva se některá výrazně osluněná místa vzpamatují z nedávného sněhového sevření, nastupuje hned pro změnu mlha …
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}
