NÁZOR JITKY BOŠKOVÉ: Tak jak? Jak se vede, obchodníci ve Vimperku? Žádná sláva? Málo kšeftů? Bídné výdělky?
Říkám si, jak je to možné? Jak je možné, že se kšefty málo hýbou, když se stále ještě ve Vimperku najdou obchodníci, kteří své zákazníky spíše odhánějí, než-li jim nadbíhají a lákají je do svých obchodů nenásilnou úslužností, ochotou a úsměvy. Jak je možné, že zákazníci nespěchají do obchodů? Je jistě mnoho důvodů, ale jeden by bylo možné eliminovat téměř stoprocentně.
Že netušíte, o čem je řeč?
Tak slyšte…
Úterý, 23.10.2012, krátce po poledni.
Jdu a s blahosklonným úsměvem si za výlohou obchodu oděvů prohlížím pěknou vestičku a říkám si, že by možná stálo za to si právě tenhle kousek vyzkoušet a snad i koupit. Opravdu pěkná věcička. Vkusná a lahodící mému oku i vkusu. Vejdu do obchodu, pozdravím, mířím k pultíku a pravím: „Chtěla bych támhletu pěknou vestičku, co ji máte ve výloze!“ a ukazuji směrem, kde je vystaven oděvní kousek, který mi prostě a jednoduše padnul do oka. Nic nedbám na to, že mě měl varovat už jen ten první pohled paní obsluhující a stále doufám, že se alespoň usměje a projeví alespoň kapku zájmu vydělat nějakou tu korunu českou. Nicméně, její pohled znuděně kopíruje ten můj až do výlohy, pak se vrátí ke mně a paní skoro výsměšně ucedí: „ A na koho to chcete?“ To už se divím odměřenému a uchu zákazníka nijak příjemnému tónu a podle toho asi také vypadám, ale přesto neztrácím naději. Věřím, že snad, proboha, budu nakonec úspěšná. S opatrným náznakem úsměvu říkám: „No,… na mě“, a zapanáčkuji s roztaženýma rukama, aby si paní alespoň pohledem ověřila, že dámská velikost č. 40 až 42 není z oblasti sci fi a je celkem běžnou konfekční velikostí žen v Česku. A co následovalo? Sprcha v podobě opravdu vážně a téměř urážlivě znějících slov: „Na Vás? Tak to byste si musela sešít dvě! Jinak to nevidím…!“ Chyběla už jen ta pověstná jedovatá slina! V takové chvíli nevíte, zda spíte či bdíte! Nevíte, zda se máte proti takto nevhodnému výroku naprosto cizího člověka ohradit, zda se máte začervenat nebo raději ihned úprkem opustit obchod.
Zkazila mi den, paní prodavačka! Zkažený den, vzpomínka na ten hloupý a absolutně nemístný výrok a k tomu ještě absence pěkné vestičky v mém šatníku? To je vražedná kombinace a znamená jen jediné. Totiž, že do tohohle obchůdku už nikdy nevkročím.
Tak, vážení! Když Vám v obchodě po takovémto projevu „kvalifikované“ obsluhy spadne brada, jste na nejlepší cestě navštěvovat napříště pouze samoobsluhy. Možná se Vám zachce napříště ve Vimperku neutratit ani korunu a zajet raději někam dál, kde si zákazníka považují a kde mu svou laskavostí, informovaností a dobře prezentovaným přehledem a zájmem o věc nakonec dokáží prodat i to, co vlastně původně vůbec nechtěl.
Zdaleka nechci, aby tato moje zkušenost vyzněla v neprospěch všech vimperských obchodníků. Vůbec ne! Je to jen ukázka toho, jakým způsobem se lze zdařile zbavit zákazníka.
Jitka BOŠKOVÁ, Vimperk
