Proč skončil mužský fotbal ve Vimperku?? Nekteří lidé, co tu byli a hráli, to pořád těžce nesou!! V sezoně 1999-2000 přišla nejlepší sezona mužů v KP, ale taky nejhorší zpráva od vedení!!
Muži se umístili na 5.místě se 44 body. Tým v posledním ročníku krajského přeboru tvořili: hlavní trenér J.Krauskopf, asistent V.Pokorný, vedoucí mužstva J.Pfeffer, hráči: J.Formánek, P.Prochaska, A.Candra, M.Sedláček, M.Pecka, J.Heřta, A.Krejčí, Z.Kučera, M.Vozobule, M.Šíp, M.Chvosta, R.Olle, M.Kotrlík, J.Tesárek, M.Baláž, T.HošekT, M.Desat, M.Uhlík, Z.Formánek.
V té době byl předseda oddílu pan Augustýn Pokorný. Pan Pokorný udělal mnoho dobré práce pro celý vimperský fotbal a bez něj by to určitě nešlo, to věděl každý, kdo se pohyboval ve vimperském fotbale. V létě 2000 pan Pokorný odjel na dovolenou a v té době se musela podat přihláška pro účast v dalším ročníku na svaz v Českých Budějovicích. Jenže to se nestalo!! Proč se to nestalo?? Lidé, kteří byli v té době ve vedení vimperského fotbalu, nechtěli, aby pokračoval mužský fotbal a nařídili předsedovi tělovýchovy panu Karlu Hudečkovi nepodat přihlášku pro mužstvo mužů. Důvod?? Prý nejsou peníze na mužský fotbal!! Blbost! Pan Pokorný měl připravené peníze pro mužský fotbal do další sezony. Jenže lidé, co se
pohybovali okolo mládeže, nalhali panu Hudečkovi něco jiného!! Jejich představa o vimperském fotbale byla, že muže nepotřebujeme, budeme vychovávat mládež a pak prodávat!! I když bylo po termínu, tak vedení svazu nabídlo Šumavanu Vimperk hrát alespoň nižší soutěž,což byla 1.A nebo 1.B,ale ani tuhle nabídku vedení nepřivítalo. Prostě se zrušil mužský fotbal !!!
Zeptali jsme se pár lidí, jak po letech vzpomínají na vimperský fotbal a co tomu říkají s odstupem let.
Trenér Jiří Krauskopf:
„Hned na začátku musím říci, že mé roční působení ve Vimperku bylo jedno z nejhezčích období, které jsem ve fotbale strávil. Samozřejmě nebylo vše úplně ideální, ale pozitivní věci vysoce převažují. Z počátku jsem cítil nejen obavy, že si s sebou přivedu hráče z ČB, ale i jakousi nedůvěru v mou osobu.
Zlom asi nastal po nepodařeném utkání v Soběslavi, kdy jsme si některé věci vyříkali. Videozáznam utkání ukázal, že se nejde schovávat, že každý jednotlivec musí nést svůj díl zodpovědnosti. Mužstvo začalo šlapat jako celek na trénincích i při zápasech. Bylo to cítit v atmosféře v kabině i na hřišti. Mužstvo bylo průběžně doplňováno hráči z okolí, podařilo se dát dohromady zkušené hráče s mladými, kteří byli ochotni přijímat rady. Všichni se chtěli zlepšovat. Byla opravdu radost zde pracovat.
Závěr soutěže už byl ale trochu zamračený. Dodnes je ve mně nepříjemný pocit z 1. poločasu domácího utkání s Netolicemi. Přestože mi kapitán Jirka Formánek na posledním předzápasovém tréninku sdělil názor kabiny, že vše bude z naší strany v pořádku, výkon byl o něčem jiném. Druhý poločas už byl o něčem jiném, ale výsledkově se to neprojevilo.
V té době jsem také vykonával funkci místopředsedy Jihočeské oblasti ČMFS s pravomocemi předsedy (který tragicky zahynul) a čelil jsem tvrdému tlaku ze strany rozhodčích, kteří proti mně využívali všechno možné i nemožné. Jedním z jejich argumentů bylo, že jde o střet zájmů, když jsem v této funkci a zároveň trenérem týmu v nejvyšší krajské soutěži, že tím soutěž ovlivňuji.
Po opravdu nelehkém rozhodování jsem nakonec Karlu Slámovi sdělil, že bohužel nebudu moci jako trenér v příští sezoně pokračovat. Asi jsem tím spustil lavinu dalších událostí. Na povrch vypluly výrazné spory mezi p.Pokorným a Pepíkem Marcem.
Snažil jsem se pomoci při řešení situace. Jednal jsem s oběma několikrát jednotlivě, dokonce se mi je podařilo posadit k jednomu stolu a závěr jednání vyzněl docela optimisticky. O to větší překvapení jsem zažil na losovacím aktivu, kde p. Hudeček oznámil, že Vimperk tým mužů z KP odhlašuje.
Cítil jsem se trochu jako viník vzniklé situace, protože kdybych ve své trenérské práci pokračoval, asi by k tomu nedošlo. Bezpochyby šlo ale jen o můj pocit, protože realita byla jiná.
Přesto na své působení ve Vimperku vzpomínám velice rád. Tým, který se v soutěži v předcházejícím ročníku zachránil jen díky tomu, že divizní Tábor v posledním kole zázračně vyhrál, najednou čeřil vodu v popředí tabulky.
Konečné 5. místo bylo i přes mnohdy značně viditelnou nepřízeň rozhodčích (např. utkání v S. Ústí, Katovicích, Protivíně apod.) pěknou odměnou za naší práci. Chtěl bych proto po letech všem ještě jednou poděkovat za ten rok, který jsem mohl ve Vimperku strávit.
Jsem také moc rád, že se přece jen po letech daří vimperský fotbal opět vracet zpět. Bude to ale ještě dlouhá cesta. Přeji tedy všem, aby v sobě měli dost sil a trpělivosti a hlavně, aby se nezapomněli poučit z toho, co se stalo.
Ať máte z fotbalu a ze své práce radost.“
Asistent trenéra Vladan Pokorný:
„Nepřihlášení družstva mužů po úspěšné sezóně, kde jsme obsadili v KP 5.místo, bylo pro mne i všechny ostatní kolem mužstva šokujícím překvapením, bohužel nevratným. Byl jsem v té době na rodinné dovolené, a když jsme se vrátili, mužský fotbal ve Vimperku neexistoval, přestože byl finančně i hráčsky velmi dobře zajištěn. Fotbalisté, funkcionáři, trenéři si našli nová působiště v okolních mužstvech a někteří z nich hrají, zajišťují nebo trénují krajské soutěže i dnes. Dvojnásobná škoda, protože dostat fotbal na úroveň před tímto neskutečným selháním nebude vůbec jednoduché, přestože se fotbal ve Vimperku opět zvedá, a to především díky lidem, kteří před zrušením v mužstvu, či u něho, působili. Moc jim fandím, aby opět dostali vimperský fotbal na patřičnou úroveň.“
Osobnost týmu Petr Prochaska:
„Na zrušení fotbalu ve Vimperku vzpomínám stále se smíšenými pocity a stále to nemohu pochopit, proč tato situace nastala. V té době se hrál dobrý fotbal, 5.místo v KP, dobrá parta v dobrém věku, výborní trenéři a výbor v čele s panem Pokorným, který pracoval na jedničku!!! Myslím, že tenkrát se mohla časem hrát ve Vimperku i divize.Nejvíce mě přímo štve, že muže odhlásili, když všefungovalo a prezident klubu byl na dovolené v zahraničí. A úplně nejvíc to že v tom měl prsty pan Marc, který trénoval mládež, a dokonal to lyžař pan Hudeček, který ani neví jak vypadá fotbalové hřiště!!! Ti, co tam pak zůstali rozprodali hráče do okolních vesnic a to byl úplný konec,co vesnice tak aspoň dva kvalitní hráči z Vimperka.
Jak se to dotklo mě? Myslím, že tito pánové ukončili mou fotbalovou kariéru na takovéto úrovni!!!! Takže určitě na to a na ně nevzpomínám s úsměvem. Ale často vzpomínám na tu partu lidí a na to, co jsem ve vimperském fotbale zažil, a jsem za to rád že jsem u toho mohl být!! Pak mě oslovil Láďa Churavý ml., jestli pomohu dostat vimperský fotbal tam, kam patří a že chce odříznout rodinu Marců od vimperského fotbalu. Tak jsem byl u postupů z pralesa do okresu a pak do 1.B jako hráč a hrající trenér a splnil se mi sen zahrát si se synem v jednom mužstvu. Ale byli u toho další lidi, kterým nebyl fotbal ve Vimperku lhostejný, a to hlavně J.Uhlík, P.Benda a Z.Formánek, který byl největším tahounem a oporou v brance.Teď, když jsem se odstěhoval z Vimperka, stále sleduji, jak se klukům podařilo postoupit do 1.A a pracují na tom, aby se Vimperk dostal tam kam patří.
Když to vše nakonec shrnu, tak po létech na to opravdu nevzpomínám rád a přál bych si, aby taková situace ve Vimperku už nikdy nenastala!!!!“
Brankář a kapitán Jiří Formánek:
„V této sezóně jsem já prožíval, ale asi i vimperský fotbal, jedno z nejlepších období v mé kariéře. Byli zde výborní trenéři pan Krauskopf a pan Pokorný. Skvělá parta, která byla velmi dobře poskládaná ze starších i mladších hráčů a i naše umístění bylo velmi dobré. Veliký šok přišel na prvním tréninku, kdy nám oznámili zrušení vimperského mužského fotbalu a odhlášení ze soutěže.V této době působil jako předseda tělovýchovy pan Karel Hudeček,který se i zúčastnil losovacího aktivu, kde se vše odehrálo. On ale bohužel jen posloužil těm, kteří vše vymysleli. Nebudu je jmenovat, protože všichni ví, kdo to byl. Bohužel mi to nedá, ale manželé Marcovi: děkuji….
Jak se však říká,vše špatné je pro něco dobré. Hned po této nešťastné události se mi ozval Marek Kolafa ze Záblatí a já jsem díky tomu strávil v tomto oddíle několik výborných fotbalových let.“
Text a foto: Zdeněk FORMÁNEK
pokračování za týden
