Od vyhlášení zákazu podávání a prodeje lihovin s obsahem alkoholu více než 20% uplynulo více než 24 hodin.
Televize, rozhlas a všechny deníky rozsáhle informují o rozhodnutí ministra zdravotnictví. Někdo se vyjadřuje pochvalně, někdo s despektem a je řada těch, kteří jsou velmi skeptiční a myslí si, že zákazy nic nevyřeší.
Při mé dnešní návštěvě sušického Tecsa jsem s povděkem zjistila, že lahví s alkoholem pod 20% je v regálech celá řada různých druhů, takže konzument jistě újmu neutrpí. A k tomu máme naše české výborné a oblíbené pivo a vína z Moravy.
Nabízí se však řada otázek.
Pokud zákaz prodeje platí NA VŠECHNY druhy lihovin nad 20%, má to určitě své opodstatnění. V této fázi policejního šetření není zřejmě vůbec jasné, v jakých lahvích a kde se může zabiják metanol nacházet. Kdyby totiž již tyto informace byly dostatečně známy, naše vláda by určitě nesáhla k tak drastickému opatření, které stojí naši státní pokladnu
denně několik milionů (spotřební daň z lihu je 18 milionů za každý den).
Co můžeme čekat?
Zákaz může platit dny, ale i týdny, a není vyloučeno, že na jeho konci bude povinnost zlikvidovat lahve, které jsou zatím jenom schované ve skladu.
Kdo to zaplatí? Kdo nahradí výrobcům a distributorům ušlé zisky? Co udělat, aby se situace neopakovala?
Ekonomové tvrdí, že máme příliš vysokou spotřební daň z alkoholu, která podporuje černý trh, politici zase poukazují na nedůslednou kontrolu a policejní práci. Pravda bude zřejmě někde napůl cesty.
Je jisté, že pokud bude např. vodka s kolkem v obchodě za stovku a u překupníka za padesát, tak ten, kdo má hluboko do kapsy, sáhne po té levnější. I s rizikem, že tím ohrožuje své zdraví.
Stát selhal v tom, že nedokázal zastavit nebo alespoň zabrzdit alkoholovou mafii. Ti chytřejší a movitější z poškozených zaměstnají své právníky a začnou vzniklou škodu od státu vymáhat. Lidé, žijící na okraji společnosti, se budou muset spokojit s bílou holí.
Milena Stárková
