31.května:
Květen se s námi podle předpovědí má rozloučit bouřkami … nové fantastické pohoří, které pozvolna vyrůstá nad Vimperkem, tomu i nasvědčuje a meteorologický radar už hlásí nepatrnou bouřkovou aktivitu v sousedním Německu …
Očekávané změny ostatně signalizovala již ranní obloha …
Také loňský rok byl touto dobou velmi pestrý – zde přímo doslova … 🙂
30.května:
Výskyt kapiček vody na některých pokojových květinách bývá v lidové tradici občas vnímán jako předzvěst blížícího se deště …
Poslední květnové pondělí však zatím dává najevo, že by nás jakéhokoli kropení shůry mohlo naopak ušetřit …
29.května:
Lesní zákoutí napovídají, že sluníčko klesá stále níž.
Ještě stihne protáhnout stín Boubína téměř do výše Bobíku …
… a najednou je pryč … 🙂
28.května:
Každá změna počasí má své kouzlo, pro které stojí za to vyběhnout nějaký ten kopec … 🙂
Čas od času nezaškodí prohlédnout si Boubín pro změnu z jiného vrchu – zde konkrétně Javorníku.
Kouzlo nebeského střídání stráží je z každé světové strany jiné – takhle vypadalo nad Antýglem …
27.května:
Sotva se počasí změní do mokra, nastává pravý ráj pro plže …
Vedle asi nejznámějšího hlemýždě zahradního potkáme ve Vimperku i jiné druhy či varianty těchto stopkookých živočichů – dokonce se zdá, že tu mají přímo svá teritoria, jako např. zámek.
Nejkrásnějším druhem k zahlédnutí v našem městě je páskovka hajní, …
… pyšnící se nejrozmanitějšími formami vybarvení a obývající především porosty na starém sídlišti.
26.května:
Podle radarových údajů se nejsilnější bouřky měly odehrávat na jihu a severu Čech … Vimperku se ale opět vše až na několik osamocených vzdálených blesků a mírné sprchnutí, které ani pořádně nespláchlo prach, vyhnulo …
25.května:
Vimperská pouť je doslova za dveřmi …
… a nezbývá než přát si, aby okamžiky, v nichž všechny tyto právě připravované atrakce ožijí jiskřičkami rozesmátých dětských očí, nezkazily neblahé rozmary počasí, jakými nám meteorologové už zase vyhrožují …
24.května:
Všem Janám, a to nejen vimperským, dnes bylo naděleno k svátku krásné, opět prakticky letní počasí … 🙂
23.května:
Dnešní snímky nejsou doporučeníhodné arachnofobním jedincům … ale jde především o neúprosné zákony přírody. Představuje se křižák obecný – araneus diadematus – na lovu.
Na rozdíl od člověka ani jediné zvíře neloví a nezabíji ze záliby … postřeh a rychlost pavouka jsou obdivuhodné …
Celá akce včetně finálního zabalení kořisti je dílem několika vteřin …
Zbývá už jen vzniklou „konzervu“ uložit a napnout všech osm očí na další možnou oběť …
22.května:
V krásném, bezmála letním dni se dají očekávat všelijaké změny počasí, ale často jim zprvu nic nenasvědčuje … tady by ještě nikdo neočekával příští krupobití.
Pohled na tenhle zatím osamocený mráček nad Vimperkem člověku kazí stopy zřejmě nedávné přítomnosti dvounohých božích hovádek, která si neumějí z boubínské rozhledny odnést plechovky od piva – asi je ve vší své primitivnosti považují za ozdobu … 🙁 !
Mraky se ovšem pozvolna slétají ze všech stran … zajímavé tvary, jako např. tento nad Smrčinou, sice potěší oko, ale je jasné, že nepřinášejí nic dobrého, …
… obzvláště pak ve chvíli, kdy se začínají spojovat ….
Výsledek všeho je každopádně příjemnější pozorovat v suchu skrze střešní okno nežli z boubínské věže …
21.května:
Některé pohledy do krajiny v okolí Vimperka působí dojmem, jako by sem byly přeneseny z daleké ciziny – například tato třípatrová sýpka ve Smrčné, pokládaná za původní dávný templářský klášter, by se neméně dobře vyjímala třeba kdesi v Toskánsku …
20.května:
Svatý Petr se prostě nedá přesvědčit, aby místo občasného nanicovatého denního pobrumlávání raději připravil pořádný materiál k fotografování v podobě vydatné noční bouřky …
… jako například touto dobou loni. Ačkoli i tehdy se vlastně šetřil … 🙂
Přece jen však asi čte naše stránky, protože sotva večerní (třebaže slabá) bouřka ustoupila k severu (pražští fotografové zkrátka asi mají nějakou nebeskou protekci), …
… připravil jako náplast tuhle fantastickou podívanou, při níž se za clonou zbylých oblak a deště takhle přihlásilo čerstvě zapadlé sluníčko (mezi pořízením předchozího a tohoto snímku uplynula přesně půlhodina) …
19.května:
Slibovaný nástup letního počasí …
18.května:
Rododendron je sice původně domovem až v dalekém Nepálu, ale i na Šumavě se mu báječně daří … svými bohatými a krásnými květy přitahuje spousty nejrozmanitějších zástupců hmyzí říše.
17.května:
Pohled na svět z fantastických hlubin dávného vimperského středověku …
… sluníčko má mnoho podob 🙂
16.května:
… copak asi přinesou ta zdánlivě bouřková mračna ?
15.května:
Jakoupak podívanou dnes asi připravila „Žofka“ v šumavských lesích ?
Doslova tutéž jako loni … nikterak nepřeháněla své lidovými pranostikami určené poslání, ale dala dokonce i mírný průchod sluníčku, které se okolo Boubína usmívalo na trsy půvabné chráněné dřípatky horské …
… i na Kaplický potok, který napájí pralesní jezírko.
V tento okamžik pak už bylo i z nejvyššího místa zřejmé, že počasí se co nevidět zase začne otáčet k teplejším dnům …
A nakonec ještě malý důkaz pro všechny, kdož tvrdí, že touto dobou již nelze z Boubína spatřit Alpy … 😉 😀
14.května:
Bonifác je poněkud rozpačitý, ovšem ne vysloveně ledový … ale zase přijdou deště a o další kousek poodhalí nepoctivou práci řemeslníků … nějak se nám to město odbarvuje, ba přímo bledne 😉 …
13.května:
Servácův první měsíční pozdrav krátce po půlnoci …
… tohle krásné, typicky májové počasí není ani zdaleka typickým projevem druhého ledového muže … 🙂
12.května:
Pankrác letos místo očekávaného výraznějšího ochlazení chvílemi přinášel spíše letní bouřkové dusno, …
… které odpoledne celkem zákonitě vyústilo v průtrž mračen s několikerým zahřměním.
Zatímco vimperské zahrady, louky i lesy nabíraly tolik potřebnou vláhu, na Čkyňsku přišlo dokonce i vydatné krupobití.
Lze tedy říci, že první ledový muž vlastně přece jen nezůstal nic dlužen své tradiční pověsti … rozloučil se pak touto pozápadovou scenérií …
11.května:
Zlátnoucí pastviny nad městem už zase náleží ušlechtilé kráse …
10.května:
… učí se teprve létat, nebo už z výšky obveseluje svět svým zpěvem … ?
9.května:
Uplynulý týden by málem sváděl k domněnce, že jabloně mají oproti třešním jakousi zvláštní intuici – vyčkaly s rozkvětem až po mrazech. Zůstává už jen otázkou, zda ve svůj čas ještě přijdou tradiční ledoví muži, nebo se počínaje minulým úterkem předběhli …
8.května:
Nadešel čas kvetoucích pampelišek 🙂 . Někdy člověk vyrazí do krásného slunečného dne, jakým byla od samého rána i dnešní neděle, a nad Boubínem se náhle objeví signál, že nastanou i změny …
A máme je tu … teď už se i Vimperáci doma jistě diví, cože se to v pravé poledne středoevropského času (tedy fakticky okolo jedné hodiny odpolední) zase děje na obloze …
Inu, opět zapracovalo staré známé proudění a jak je vidět, má sem bohatě co přinášet – sluníčko se ovšem i přesto aspoň chvilkami přihlásí v řepkových polích na obzoru, ba povytáhne pro naše oči i pampeliškové plochy v popředí, aby nám připomnělo, že vedle podzimu je i jaro časem mnoha krásných barev …
Nad Plechým však za chvilku bude mnohem dramatičtěji, Rakušanům i Němcům bude dozajista nadělena i nějaká ta vláha …
Mračna vypovídají o tom, že směr větru se tam nahoře co chvíli mění, ale na boubínské věži převažuje severovýchodní – mimochodem docela ledový … a na obzoru už skutečně zjevně prší …
Nakonec však přece jen zvítězí májové počasí – vítr úspěšně trhá oblačnou clonu a polední intermezzo spěje do finále …
Na zpáteční cestě už je jasné, že kdo v této chvíli dorazil na rozhlednu, dočkal se zase krásného počasí … 🙂
7.května:
Prudké teplotní proměny s sebou zpravidla přinášejí zajímavé úkazy na obloze … ta dnešní zprvu vypovídala o silném proudění kdesi ve výškách, …
… ovšem i větrem rozptýlená oblačnost se odpoledne – konkrétně v 16:20 – stala prostorem pro tento úkaz, který bychom očekávali spíše za deště.
Vše trvalo cca 4 – 5 minut, pak se miniaturní duha začala zmenšovat, až zmizela docela …
Změnila se i barva oblohy a náhle vše začalo vypadat, jako by se větru postavila jakási neviditelná hráz, …
… která navíc měnila svůj tvar.
I šňůra oblačných plaménků brzy zmizela a obloha se v krátké době proměnila prakticky ve vymetenou …
6.května:
O tom, že poměrně vzácná houba, pochoutka labužníků – smrž obecný – nemusí vždy nutně růst v lese, ale daří se mu i na plochách s mulčovací kůrou, svědčí tento ranní nález přímo před vimperským gymnáziem … 🙂
5.května:
Pozvolna se blížící léto tohoto z hlediska počasí zatím velmi kontroverzního roku by mohlo mimo jiné přinést hojnost borůvek … je potěšující, že ani nedávné čerstvé mrazy zásadním způsobem nezničily jejich krásné květy …
Přemnožený a šumavské lesy v důsledku toho likvidující kůrovec má rovnocenný protějšek v tomto jinak hmyzím krasavci – chroustovi obecném, který dokáže dokonale zlikvidovat pro změnu ovocné stromoví. Tento bezmála třícentimetrový exemplář – sameček, patrně ještě dokonale zmaten nedávnými prudkými klimatickými změnami, zákonitě neustál při vylézání z podzemního úkrytu střet se zahradní sekačkou …
Oproti kůrovci se však chroust může pyšnit jednou historickou kuriozitou: v minulosti býval poměrně rozmanitě gastronomicky využíván, a to ve světě (např. francouzská kuchařka z XIX. století radí usmažit na másle libru /454 g/ chroustů bez křídel a nožiček, poté je zavařit do kuřecího vývaru s telecími jatýrky a vše konzumovat s topinkou a pažitkou) i u nás (viz recept na českou chroustovou polévku, který doporučuje 1/4 kg chroustů ve studené vodě omytých vhodit do horké vody, přidat všechnu kořenovou zeleninu, kmín, trochu soli a nechat v ní zapěnit jemně sekanou zelenou petržel. Voda z chroustů se pak má scedit, nalít na připravenou zásmažku a nechat chvíli povařit. Do vzniklé polévky se nakonec zakvedlají 2 žloutky se 6 lžícemi husté smetany). Inu, proti gustu žádný dišputát, jak pravíval pan otec z Babičky Boženy Němcové … všem labužníkům dobrou chuť 🙂
4.května:
Předpovědi se skutečně plní – úderem šesté hodiny ranní už teplota „vyšplhala“ oproti noci o jeden stupeň …
Na střešním okně, po němž ještě nedávno déšť smýval nánosy čerstvého pylu, vyrostl přes noc nový strom …
Vimperské střechy jsou opět pokryté jinovatkou, ale přece jen se Šumava neprobouzí do sněhových kalamit, jakými nás včerejšího večera strašily květnové zprávy ze severu … 🙂
3.května:
2.května:
Studený máj – v stodole ráj … Podle předpovědi rosničkářů by se první část téhle dávné lidové pranostiky měla přinejmenším počátkem měsíce dokonale plnit – zatímco dnes se ranní teplota pohybovala lehce okolo nuly, uprostřed týdne by rtuť měla sestoupit až o pět stupňů pod ni. Stane-li se to však, podobně jako dnes, jakousi daní za celodenní slunečné počasí, jistě nám to nebude vadit … 🙂
1.května:
Každému by se jistě líbil první májový den prozářený od samého rána sluníčkem … jenže takhle vypadal naposledy před dvěma roky …
Loňský se pak tvářil přímo dramaticky …
… a ani letošní to příliš nevylepšil, dokonce byla ještě větší zima.
Nicméně na všem lze najít něco pozitivního – např. tahle oblaka vypadala loni z Boubína docela zajímavě … 🙂
Také od rakouské strany hranic bylo nač se dívat …
Letos ovšem přece jen první máj nakonec svou reputaci trochu napravil … i když vše po celém obzoru zahalil do oparu, …
… přinesl nakonec aspoň v pozdním odpoledni to vytoužené sluníčko … 🙂
