Důvodem povolání kapucínů do Sušice byla žádost zdejších měšťanů, kteří si přáli aby kapucíni přišli do jejich města poskytnout duchovní útěchu obyvatelstvu postiženému třicetiletou válkou. Zdá se, že pozvání iniciovali sušický děkan Šebestián Zbraslavský ze Svatavy, hrabě Jindřich Libštejnský z Kolowrat a jeho syn František Oldřich, majitelé žichovického panství na Sušicku. Hrabě František Oldřich působil v císařských službách jako nejvyšší komorník, proto se k žádosti připojil i samotný Ferdinand III.
Pro stavbu kláštera byla zakoupena děkanská zahrada a pozemek patřící ke špitálu chudých. Pět domů koupil pro stavbu kláštera Jindřich, hrabě Libštejnský Kolovrat. Druhým fundátorem se stal sám císař Ferdinand III., jak o tom svědčí listina z 10. dubna 1650. K položení základního kamene došlo dne 17. září 1651. Zakládacího aktu se zúčastnil jako zástupce císaře svobodný pán Jan Antonín Losy, pražský arcibiskup Arnošt kardinál Harrach a šlechta z přilehlého okolí. Do základního kamene byla vložena zlatá mince s vysvětlením slavnosti na reversu. Nejprve byl v duchu řádových tradic postaven kostel. Slavnostní vysvěcení kostela provedl 24. října 1655 za přítomnosti četných hostí kardinál Arnošt Harrach. Klášterní kostel byl na přání císaře Ferdinanda III. zasvěcen sv. Felixi z Cantalice. Ostatky bl. Felixe věnovala klášteru císařovna Eleonora, matka Ferdinanda III.
Stavba kláštera byla dokončena teprve v letech 1665-68. Brzy se tento klášter stal poutním místem celého Pošumaví, protože roku 1649 dostal darem od Jindřicha Hýzrleho z Chodů obraz Bolestné Panny Marie, považovaný za zázračný.
V 17. a 18. století působilo v klášteře průměrně 15-20 řeholníků, většinou českého původu, kteří se vedle duchovní služby zabývali pastorační činností. Obživa řeholníků i činnost kláštera byla z větší části financovaná z darů dobrodinců z řad šlechty i sušického měšťanstva. Naopak kapucíni se odvděčili sušickým pomocí za hrozného požáru, který postihl město v roce 1707. Za vlády Josefa II. a později za napoleonských válek klášter přišel o všechny zlaté a stříbrné předměty. Pýchou kláštera bývala bohatá knihovna, která je dnes uložena v sušickém muzeu. Tvoří ji i přes určité ztráty na několik tisíc svazků. Součástí knihovny jsou cenné prvotisky z přelomu 15. a 16. století, převládá literatura latinská.
Bohulibá činnost kláštera trvala bez přerušení až do osudného dne 27. dubna 1950, kdy komunisté vyhnali řeholníky a klášter obsadilo vojsko. Do kláštera se kapucíni vrátili 16. srpna 1993.
Text: Mgr. Zdeňka Řezníčková Muzeum Šumavy Sušice, foto: -nockostelu-
