Lenora leží v nadmořské výšce 786 metrů a je situována v údolí při soutoku Teplé Vltavy a říčky Řasnice na jihozápadním svahu lesa Ptáčník pod vrchem Boubín. Spadají pod ní osady Zátoň, Houžná, Kaplice a Vlčí Jámy. Tento kousek šumavského „pohraničí“, o němž první zmínka proběhla v roce 1359, spravuje starostka obce Jaroslava Krnáková.
Už v titulku se objevilo „šumavská patriotka“. To znamená, že pocházíte ze Šumavy a předpokládám, že jste celý život prožila na Šumavě?
Na Šumavě jsem se narodila. Pocházím ze Zátoně a s výjimkou pár let, kdy jsem bydlela ve Vimperku, a pěti let v Ústí nad Labem, kde jsem vystudovala vysokou školu, jsem Zátoň prakticky neopustila.
Jakou vysokou školu jste vystudovala a jaká je Vaše profese?
Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, učitelství pro 2. stupeň základních škol a střední školy. Po dokončení studia jsem učila dva roky na prvním stupni Základní školy v Šumavských Hošticích a v roce 1992 jsem nastoupila na Lesnickou školu ve Vimperku, kde jsem byla až do roku 2006. V té době proběhly zde v Lenoře komunální volby a já byla oslovena, zda bych nechtěla dělat starostku. Jelikož jsem již dvě období byla v zastupitelstvu, trochu jsem věděla o čem to je a jakým směrem se Lenora vyvíjí, a proto jsem se rozhodla nabídku přijmout. Do funkce jsem nastoupila 1. dubna 2007 s tím, že se pokusím posunout rozvoj Lenory tak, aby byl všem ku prospěchu.
Jaké byly začátky ve funkci starostky?
Kdybych to mohla porovnat oproti škole, bylo to jiné. Není zde tak veliký kolektiv, zodpovědnost je hodně veliká a na spoustu věcí jsem tu sama. Takže začátek byl hodně náročný, ale teď už jsem si zvykla. Orientuji se v administrativě, ve státní správě, vím jaké kroky zvolit, aby vše fungovalo. Myslím si, že se sem, na malé obecní úřady, bohužel často přenáší negativní jevy, o nichž slýcháme z vysoké politiky, a my starostové z menších obcí na to určitě doplácíme. Občané hází všechny veřejné činitele do jednoho pytle, ale u nás dole žádná dobře placená místa v dozorčích radách, korupční kauzy či zlaté padáky neexistují. Práce na úřadech je strašně moc. Málokdo je ochotný na obci pracovat, ale bohužel kritiky je vždy dost. Každá pochvala naopak velice potěší a dodává motivaci pracovat dál.
Co se Vám podařilo za Vašeho „starostování“ zvelebit či obnovit?
Myslím, že za dobu, co jsem ve funkci starostky, se celkově změnil vzhled obce. Je upravenější, podařily se opravit téměř všechny komunikace, upravili jsme park, vybudovali dětské hřiště, opravili pec na pečení chleba, zřídili jsme malé infocentrum. Největší akcí bylo vybudování čistírny odpadních vod za 20 milionů korun a dobudování části sítě kanalizace. Pro občany a obecně pro životní prostředí bylo velkým přínosem zrušení staré kotelny na tuhá paliva, následná plynofikace další části obce a vybudování domovních plynových kotelen ve třech bytových domech. Když jsem si udělala takový malý součet za předchozí léta, je to v investicích už částka okolo 50 milionů. Naprostá většina byla vybudováno z dotací, které se podařilo sehnat a dotáhnout do konce.
V letošním roce vydala Česká národní banka zlatou minci v nominální hodnotě 5 000 Kč s vyobrazením dřevěného mostu v Lenoře. Křest této mince se uskutečnil 28. května v Radničním sále v Prachaticích. Jednalo se určitě o velkou slávu a zároveň poctu Lenoře.
Je vidět, že se tento most nelíbí jenom nám, ale má více obdivovatelů. Česká národní banka ho vybrala mezi deset nejkrásnějších mostů v ČR. Zařadil se mezi takové architektonické skvosty jako je Gotický Most v Písku, Renesanční most ve Stříbře, Barokní most v Náměšti nad Oslavou a Negrelliho viadukt v Praze.
Slavnostní vernisáž mince se odehrála v Prachaticích, za přítomnosti guvernéra České národní banky Miroslava Singera a hejtmana Jiřího Zimoly. Po skončení oficiální části přijel pan Singer i sem do Lenory, kde navštívil právě zmíněný most a sklářské muzeum.
Nyní nás čeká velká akce. Dřevěný most, nazývaný také „rechle“ z německého recheln – hrábě, je vlastně technické zařízení sloužící pro plavení dříví. Je však v poměrně dezolátním stavu a potřebuje opravit. Čeká nás tedy rekonstrukce včetně kamenných pilířů, které jsou ve vodě. Podali jsme žádost do ROPu. Náklady by měly být odhadem zhruba tři miliony korun. V listopadu bychom měli dostat vyjádření, zda jsme uspěli či ne. Doufáme, že právě i ocenění mostu jako jednoho z deseti nejkrásnějších, nám pomůže k získání dotace.
Dalším velice známým a výrazným rysem Lenory je určitě sklárna. Mají možnost návštěvníci Lenory vidět výrobky vyrobené v této sklárně?
Z lenorské sklárny bohužel radost nemáme. Sklárna po různých privatizacích nefunguje – od roku 1995. Zbyl nám tady pouze vybydlený a zchátralý areál. Jediné, co zde po sklářství zbylo, je sklářské muzeum, které bychom potřebovali renovovat. Dřív nebylo možno do muzea investovat, protože sklo patřilo soukromé nadaci. Domluva s majitelem sbírky nebyla možná, proto jsme požádali o spolupráci Jihočeský kraj, který díky svým finančním a administrativním možnostem sbírku získal – v současné době sklo patří Jihočeskému kraji, ale nadále zůstává u nás, v Lenoře. Symbolizuje Lenoru – je to ucelená sbírka, která byla prohlášena kulturní památkou. V tom tkví její hodnota. Doufáme, že v příštím roce se nám podaří sehnat peníze a trochu vše zvelebit, uspořádat sbírky a popsat je.
Sklářské muzeum najdou návštěvníci hned u obecního úřadu, podívat se do něj mohou v sezóně od května do konce září.
Nedávno proběhly v Lenoře Slavnosti chleba, kde kromě soutěže O nejlepší chléb měli návštěvníci možnost ochutnat výrobky z pece. Je kromě slavností ještě jiná možnost ochutnávky lenorských pekařských výrobků?
Lenorská slavnost chleba je tradice založená v roce 2007, patří k největším událostem u nás. V prvním roce jsme odhalili kámen a pamětní desku u pomníku Andrease Hartauera (malíř a skladatel), tenkrát to ještě o chlebu nebylo. Ale už od roku 2008 se k Hartauerovu výročí přidružil chléb jako další symbol obce a koná se slavnost chleba. Ve zrenovované lenorské peci se mimo slavnosti peče na ochutnávku pravidelně od dubna do prosince, každou poslední sobotu v měsíci.
O voňavé pekařské lahůdky je hodně velký zájem. Pekař z Volar, pan Augustin Sobotovič, začíná už ve čtyři hodiny ráno kdy, roztopí pec a zadělá těsto. Jako první peče placky a houstičky a naposledy sází kolem desáté hodiny chléb, který je kolem jedenácté upečený. Ochutnávka pečiva je bezplatná, návštěvníci mohou přispět dobrovolným příspěvkem.
Jakou kulturu kromě slavnosti můžeme navštívit v Lenoře? Pokud vím, nedávno došlo k rekonstrukci Sokolovny.
Se sokolovnou byl dlouhodobý problém. Dříve spadala pod Tělovýchovnou jednotu. Bohužel ta se dostala do dluhů a sokolovna byla dána do dražby. Obec se dražby zúčastnila a koupila ji. Jelikož v té době byla rok mimo provoz, nefungovala voda ani elektřina. V říjnu jsme ji koupili a již 1.prosince se odehrála první akce – přednáška o staré Šumavě. Podařilo se vyměnit střechu na části budovy s nevyhovující plochou střechou, která způsobovala zatékání. Došlo k výměně oken a opravě palubkové podlahy. Nyní už zbývá upravit okolí, tedy položit asfalt a dlažbu, a natřít fasádu. V současné době je Sokolovna poměrně hojně využívaná, pořádají se tu přednášky, besedy, divadelní představení, Mikulášská nadílka, nebo vánoční koncert samozřejmě zábavy.
Hodně návštěvníků Šumavy zná Lenoru díky vodáctví. Jak jste na tom Vy a splouvání?
Já osobně jsem splouvala asi dvakrát v životě. Samozřejmě jsem si splula úsek z Lenory do Pěkné, abych věděla, co budí takové emoce mezi ekology a turisty, a o co bychom přišli, kdyby po omezení splouvání přišel jeho úplný zákaz. Pro první zkušenost s vodou je to naprosto bezpečné a v pohodě. Pro zájemce o splutí horního úseku Vltavy máme v Lenoře půjčovnu lodí. Řeka je vhodná i pro úplné začátečníky a rodiny s dětmi. Cestou nejsou žádné jezy, pouze přírodní říční meandry a mírné peřeje. Z Lenory na Soumarský most je řeka volně splouvatelná bez registrace, pokud je dostatek vody, ze Soumarského mostu na Lipno je zapotřebí registrace na NPŠ.
Šest let jste starostkou Lenory. Určitě ale vzpomínáte na školní léta, když jste ještě byla učitelkou?
Svoji první zkušenost jako učitelka jsem měla v Šumavských Hošticích. Na to vzpomínám velice ráda, dodnes potkávám svoje žáky, které ráda vidím a mám radost, že i oni se ke mně hlásí.
Lesnická škola byla prestižní škola s dobrou průpravou. Našla se tam spousta šikovných dětí, které měly zájem o les. Navíc zde byl výborný kolektiv. Dodnes se setkáváme a hlavním takovým „otcem srazů“ je Josef Kotál, dnes vedoucí odboru životního prostředí ve Vimperku. Účast bývá veliká, jednou se nás sešlo okolo šedesáti.
Když se zeptám na volný čas, kterého je předpokládám minimum, čím se jej snažíte vyplnit?
Je to práce, která nekončí ani v sobotu a ani v neděli. Účastním se různých akcí, jako je setkání seniorů, Dětský den a ostatní lenorské akce. Občas dojde o víkendu i k nějakým poruchám, ať je to rozbitá kanalizace, voda nebo přijdou povodně.
Pokud už volný čas mám, snažím se ho užít, odpočívat a relaxovat. Na jaře se nejraději věnuji zahrádce, ráda chodím na procházky se psem a do lesa, kde nejvíc dobíjím energii. Občas si přečtu nějakou pěknou knihu. Myslím, že jsem měla v životě velké štěstí, že mohu žít právě tady, na Šumavě v Zátoni. Mám ráda celou Šumavu, nejoblíbenějšími místy je asi Chalupská slať a Boubínské jezírko. Jsem zkrátka šumavský patriot.
Přeji Vám, ať máte více času na relaxaci a ať Lenora jenom vzkvétá.
Děkuji za rozhovor.
Lenka Doubková
( titulní foto: www.budejoviceidnes.cz, dále www.zlataky.cz, fotograf Míra Pecka )
