Nové duo národních parků: „Mezi nás se nevejde ani list papíru“
Kdo si myslel, že dobré vztahy mezi Národním parkem Bavorský les a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava byly zásluhou pouze vynikajících vztahů obou jejich ředitelů, ten se mýlil. I po odchodu Dr. Franze Leibla zůstává německo-česká hranice nadále jen na (geografickém) papíře. Také jeho nástupkyně Ursula Schusterová (49) a Pavel Hubený (61) si doslova a do písmene velmi „rozumí“. To se rychle ukázalo během společného rozhovoru v Hans-Eisenmann-Haus v Neuschönau.
V první části rozhovoru jsme se s partnerským magazínem da Hog’n zaměřili na osobní témata, na která navázala debata o rozšíření parku na Wistlbergu a rozšiřování přírodních zón.
Pane Hubený: Je pro Vás už běžné, že na druhé straně hranice není Vaším hlavním kontaktem Dr. Franz Leibl, ale Ursula Schusterová?
Hubený: Naprosto normální (směje se srdečně).
Paní Schusterová: odkdy znáte Pavla Hubeného?
Schusterová: Už téměř dva roky. Ještě než jsem nastoupila na svou pozici v Národním parku Bavorský les, jsme měli společnou exkurzi s Dr. Franzem Leiblem v Národním parku Šumava. Tam jsme se poznali. Myslím, že to bylo v dubnu 2023.
..
„Intenzivní rozhovory a také společenské chvíle“
..
Je známo, že Pavel Hubený a Váš předchůdce Dr. Franz Leibl si výborně rozuměli. Je pro Vás tento vztah jakýmsi měřítkem?
Schusterová: Pro mě je spolupráce obou národních parků – a to zahrnuje i jejich ředitele – opravdu velmi důležitá. A troufám si říct, že mezi námi se nevejde ani list papíru.
Máte ráda pivo?
Schusterová: České pivo si občas ráda ochutnám.
Poznámka k otázce: Pavel Hubený a Dr. Franz Leibl si čas od času spolu dali pivo. Plánujete tuto tradici zachovat?
Schusterová: No, během našich pravidelných setkání vedeme velmi intenzivní rozhovory a užíváme si také společenské chvíle.
Pane Hubený: Zaznamenal jste v Národním parku Bavorský les nějaké změny od doby, kdy vedení převzala Ursula Schusterová?
Hubený: Spolupráce probíhá na nejvyšší úrovni. Naše partnerství je kontinuální proces, který mě těší. Stejně jako mnoho témat zůstává stejných, zůstala i kvalita komunikace. Samozřejmě se objevují nové priority: zatímco s Franzem Leiblem jsme často řešili problematiku kůrovce, s Ursulou Schusterovou se například věnujeme přítomnosti vlků.
..
„Neexistuje tady a tam“
..
Paní Schusterová: Jak důležitá je pro Vás spolupráce s českými kolegy?
Schusterová: Spolupráce je pro nás samozřejmostí. Když se objeví přeshraniční témata, projednáváme je bez jakýchkoli překážek. Máme štěstí, že s Pavlem Bečkou, který pracuje pro obě správy, máme vynikající spojku. K tomu se přidávají ještě dvě až tři velká setkání vedoucích ročně, při nichž se cíleně diskutují společná témata.
V jakých oblastech je potřeba na spolupráci ještě zapracovat?
Schusterová: Jazyk samozřejmě stále představuje určitou bariéru, to je jasné. Ale i zde nám Pavel Bečka vždy pomáhá. Celkově chceme ještě více zdůrazňovat, že oba národní parky tvoří jedno velké chráněné území. Příroda nezná hranice! Neexistuje „tady“ a „tam“. Je to spolupráce! A na to chceme veřejnost ještě lépe upozornit.
..
„Příliš málo, příliš malé“
..
Pane Hubený: Rozšíření národního parku v oblasti Mauth je již dokončeno a centrum na Wistlbergu bylo nedávno otevřeno. Jak tento krok německých kolegů hodnotíte?
Hubený: Příliš málo, příliš malé (směje se srdečně). Ale vážně: Toto rozšíření zvětšilo společnou plochu i pro nás. Nyní máme ještě více styčných bodů, takže centrální část Národního parku Šumava téměř kompletně sousedí s Národním parkem Bavorský les. To nám umožňuje ještě lépe synchronizovat postupy na obou stranách.
Konkrétně to znamená, že jsme přizpůsobili správu v naší oblasti, která navazuje na území poblíž Wistlbergu. Dříve jsme tam prováděli zásahy proti kůrovci, nyní už ne. Jedná se zhruba o 200 hektarů. Rozšíření na německé straně nám pomohlo propojit další ostrov divočiny na jihovýchodě Národního parku Šumava s velkou společnou přírodní zónou.
..
„Myšlenku národního parku je třeba neustále vysvětlovat“
..
Jaký význam mají (společné) přírodní zóny pro chráněná území?
Schusterová: Jde o velmi důležitý krok ve sjednocování obou chráněných území. Máme nyní pro střední Evropu jedinečně rozsáhlou oblast, kde platí filozofie „Nechat přírodu přírodou“. Tady se může příroda vyvíjet podle svých vlastních zákonitostí, což má nevyčíslitelnou hodnotu.
Jak zvládáte, že každé rozšíření přírodních zón je pečlivě sledováno veřejností?
Schusterová: V národním parku je důležité udržovat komunikaci s veřejností – zejména u kontroverzních témat. Určitá rozhodnutí musí být včas projednána s místními politiky a obyvateli. Je to neustálý proces – na obou stranách hranice. Myšlenku národního parku je třeba neustále vysvětlovat. Transparentní veřejná komunikace je zde klíčová. Dnes máme tu výhodu, že přijetí národního parku veřejností dosahuje téměř 90 %.
..
„Před deseti, patnácti lety nepředstavitelné…“
..
Hubený: Národní park Bavorský les úspěšně dokončil proces vytvoření přírodní zóny na 75 % rozlohy parku. Nedávno byl za to oceněn Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN) a získal mezinárodní uznání. Nyní je řada na nás. Před deseti, patnácti lety bylo na české straně nepředstavitelné, že bychom také mohli dosáhnout přírodní zóny na 75 % rozlohy parku. Nyní je toto dlouhodobým cílem zakotveným v plánu Národního parku.
Většina starostů s tím souhlasila. To jsou vynikající podmínky pro to, aby se z bývalých hospodářských lesů opět stala divočina. Každý rok se několik dalších procent celkové rozlohy převádí do tzv. bezzásahové zóny.
Říkal jste, že většina starostů je pro vyhlášení přírodních zón. Přijímá zbytek toto rozhodnutí bez námitek – nebo jsou i kritické hlasy?
Hubený: Už jich není tolik. Také u veřejnosti ukázal poslední průzkum, který provedlo ministerstvo životního prostředí letos v srpnu, že pouze osm procent dotazovaných lidí se vyjádřilo velmi skepticky k myšlenkám národního parku.
Helmut Weigerstorfer a Marek Matoušek
Druhý díl velkého rozhovoru s řediteli národních parků Ursulou Schusterovou a Pavlem Hubeným se bude věnovat zvířecím tématům – kůrovci, vlkům a tetřevům.
