Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/35
20. listopadu:
Ani tato další zkouška zimní atmosféry, zdá se, nebude mít ještě definitivní trvání. Letošní rok je obecně rokem velkých zvratů a nějaké z nich má bezesporu ještě v rukávu.
19. listopadu:
Další zataženo, deštivo, místy mokrý sníh, k tomu všemu vyhlídka na silný vítr, …
… tedy pro někoho počasí, do nějž by, lidově řečeno, psa nevyhnal.
Ale naše krásná Šumava opět ukázala, …
… že právě za takových okolností …
… je nejfotogeničtější.
Klostermannovskou atmosféru však vystřídalo i krátkodobé sluneční vítězství, …
… oslavené výstavní duhou, již můžeme pozornějším pohledem označit za dvojitou, byť vrchní oblouk je spíše náznakového charakteru. Jak zde s blížící se zimou nevzpomenout na počátek tohoto k závěru spějícího roku (viz archiv), v němž zejména první dva měsíce soupeřily o prvenství v počtu podobně krásných jevů. Těsným poměrem 5 : 4 tehdy zvítězil únor. Při dané skladbě počasí není vyloučeno, že ani dnešní duha nebyla svého druhu poslední.
18. listopadu:
Noc po zataženém a deštivém pondělku vybízí k otázce: je za všechnu mlhu nad Vimperkem odpovědna jen příroda, …
… nebo na ní má svůj podíl i samo město?
17. listopadu:
Kousek modré podzimní oblohy je v posledních dnech poměrně vzácností … a meteorologické předpovědi nám jej slibují ještě dnešního večera zase vzít.
16. listopadu:
Začíná-li den hustou mlhou, nemusí to vždy nutně znamenat, že se v tomto duchu ponese celý.
Zde by například pohled na ranní Vimperk svým způsobem opravňoval k další dávce bohatě v posledních dnech zažitého pesimismu, avšak stačí se podívat do zjevně již osluněných Výškovic a rázem se prognóza mění.
15. listopadu:
Varianta, v jejímž rámci se boubínský vrchol ukryje do mlhy, zatímco krajina pod ním si oddechne od inverzního sevření, je jistě přijatelnější nežli opačná. A právě tento scénář se zdá být aktuálně v platnosti, …
… i když se vyznačuje nemalou proměnlivostí. Tak třeba zrovna dnes se spodní krajinné partie, zbohatlé přibývajícími roztomilými zajímavostmi, …
… kdy např. jindy zcela obyčejný lesní balvan zásluhou čerstvého zasněžení náhle rozesílá kolemjdoucím kamenné polibky, zpočátku plně předvedly ve svých roční dobou okořeněných barvách, …
… které směrem k vrcholu slábly, …
… nahoře vystřídány hustší mlhou nežli včera.
Snad i její zásluhou se tu zdálo být fyzicky přijatelněji, …
… což potvrdily též oba přístroje – teploměr a anemometr, jímž naměřená hodnota se zastavila na 2,8 m/s (10,08 km/h). Konstrukce rozhledny však oproti včerejšku stihla nepřehlédnutelně rozmnožit plochy zkrášlené námrazami.
K tomu všemu drobně, ale vytrvale sněžilo.
Zdejší záběr by byl plně záměnný se včerejším, …
… ba dokonce i nižší partie podlehly změnám, …
… jejich ještě zrána vyzdvihované barevnosti ubylo.
Opět tedy bylo zapotřebí sáhnout po detailech, krásně přizdobených námrazami, …
… případně si povšimnout, jak zajímavým způsobem ustupuje původně celoplošně rozložený sníh pozvolnému ohřívání cesty.
Mrazík se ovšem – za vydatné spolupráce mlhy – většinově nevzdal, …
… jen záběr z téže lokality nad Korkusovkou vykazuje v porovnání se včerejším dost zásadní rozdíly – ba i v charakteru boubínské čepice.
14. listopadu:
Na zákonitou otázku, jak se svatý Martin vypořádal se svým dvoudenním zpožděním jinde nežli ve Vimperku, dala odpověď cesta na Boubín.
A proti původnímu očekávání, že tady návštěvníky uvítá přece jen poněkud bohatší bělostná nadílka, se ukázalo, …
… že s přibývající nadmořskou výškou lze stále více hovořit jen o velmi symbolickém pocukrování.
Nejvíce z něj těžila přístupová cesta k rozhledně, …
… která však tentokrát vinou od západu se nasouvající mlhy nenabídla k vidění inverze zbavenou krajinu, nýbrž jen statečné sluneční pokusy …
… spolu s občasnými nedotaženými náznaky bílé duhy.
Třebaže vál svižný západní vítr o rychlosti 5,9 m/s (21,24 km/h), více nežli občasné drobné trhliny v jinak poctivé mlžné čepici zařídit nedokázal.
Že spolu s oblačnou inverzí vzala zasvé i nedávná teplotní, zřetelně dokazoval také teploměr, nemluvě o fyzickém pocitu vlezlé zimy.
Cestou vzhůru se toho odtud nabízelo k vidění rozhodně více nežli teď během návratu.
Přitom bylo zjevné, že nižší partie se dávno těší plné sluneční přízni.
Dnešní boubínský výstup tak šlo vyhodnotit jako pestrou přehlídku proměnlivé atmosféry, …
… obzvláště pak finálním pohledem na barevnou konfrontaci ročních dob pod stále ještě oblačnou čepicí bohatě přioděnou horou.
13. listopadu:
Po dvou dnech od svého svátku se přece jen svatý Martin přihlásil s tím, co od něho bývá očekáváno – a dlužno dodat, že pozorováno v nočních hodinách působí jeho skromné dílo zejména okolo vimperského zámku takřka vánočně.
12. listopadu:
Hustá mlha sice stoupla z vimperských ulic o něco výš, ale jen proto, aby tam uzavřela silnou neprostupnou clonu, odhodlána nepustit skrze ni jediný sluneční paprsek. K tomu se připojil třístupňový mrazík … nebylo jiné volby nežli uniknout tomu všemu ještě výš, na Boubín. Až na Basumských lukách se začalo zdát, že ten příkrov je shora lehce světlejší – tvořil báječnou kulisu říši nefalšované bílé krásy.
Vyšlo najevo, že teprve mrznoucí mlha naplno odhalí, jakými jsou všudypřítomní pavoučkové nejen dokonalými tkalci a geniálními výtvarníky, …
… ale jak rozsáhlé je též pole jejich působnosti. Celý výstup vzhůru provázeli nesčetnými fantastickými variacemi svého kouzelného díla.
Kousek pod Basumským hřebenem přišel náhle v plné síle vytoužený sluneční pozdrav, o jakém se všem dole pod šedou hladinou mohlo jen marně zdát.
Přesto ale převládal dojem, že definitivně vyhráno nad mlhou není ani těsně pod boubínským vrcholem. Stále tu vše působilo dojmem lehké zastřenosti, pronikající i jehličím okolních smrčin.
Rozhledna pak umožnila vyhodnotit celou situaci z hlediska výše, do jaké stoupla inverzní hladina.
Ta ve své celistvosti zvládla až na výjimky spolehlivě pohltit většinu terénních bodů, podle nichž by byla možná orientace v krajině, …
… rozlila se bez přerušení až pod Trojmezenskou hornatinu, …
… samu vyčnívající ve velmi nezvyklém torzu, jež ani nesvádělo hledat Alpy. Ale byly tam i tentokrát.
Basumský hřeben stále odolával mlžným příbojům, …
… jimž dále v příhraničí přihlížely oba Roklany.
Špičku Bobíku tu mohl identifikovat jedině skutečný znalec zdejšího krajinného uspořádání.
Bylo zajímavé pozorovat, že v některých lesních úsecích doslova svítila výraznější námraza, …
… což obzvlášť kontrastovalo i v rámci zřejmé teplotní inverze. Na Basumských lukách a prakticky po celou dobu výstupu mlhou ukazoval teploměr naopak zápornou hodnotu, jmenovitě -3°C a mrazík byl skutečně i pocitově znát. Tím více nahoře překvapil fotograficky zdokumentovaný stav s převažujícím bezvětřím, jen vzácně zpestřovaným symbolickými východními závany o síle jednoho metru za sekundu (3,6 km/h). V porovnání se situací dole v obydlených končinách pravý ráj, z nějž se člověku nechtělo vracet.
Ale nebylo jiné volby … cesta nazpět dolů navíc velmi brzy ukázala, že oproti času výstupu mlha vlivem slunečního zahřátí zvýšila své pole působnosti, …
… takže poslední záře proslulého Tyndallova efektu (= rozptylu světelných paprsků v mlžném prostředí) byly současně posledním pozdravem sluníčka, nahoře zářícího v plné, ničím nerušené síle, …
… zatímco zde a hlouběji nabývajícího stále větší nedosažitelnosti. Tím výrazněji se však hlásila očím již ráno obdivovaná mrazivá říše se svými pavoučími artefakty, nejednou podněcujícími velmi fantastické představy.
Nebyla tu nouze o velmi kontrastní solitérní motivy, …
… někdy mající sílu zkrášlit i větší krajinný úsek.
V jiných okamžicích téměř vyvstávalo pomyšlení na vánoční výzdobu.
Na tu však máme ještě více než měsíc času … ale proč se konečně v předstihu neinspirovat krásnou přírodou 🙂 .
11. listopadu:
Vždyť ono vlastně pranic nevadí, …
… že svatý Martin letos nepřijel pod Boubín na bělouši.
I tak se postaral o spoustu předzimní krásy, …
… umocněné trhající se mlhou, …
… skrze niž naplno kouzlily sluneční paprsky, …
… ať již vzbouzející svátečně nostalgické nálady, …
… či se opírající do barev podzimu.
10. listopadu:
Noc po návratu ze včerejšího Boubína opět zařadila na program lehký mrazík a s ním dokonalý ústup mlhy, což mělo za následek úžasně čisté hvězdné nebe nad hlavou. Do nástupu astronomické (kalendářní) zimy sice zbývá ještě více nežli měsíc času, ale typické zimní souhvězdí – Orion – již delší dobu krášlí noční oblohu. Krom svého charakteristického tvaru, jehož zásluhou je snadno identifikovatelný, se pyšní i působivými mlhovinami. Bylo by tedy fotografickým hříchem nevyužít té překvapivě ideální situace.
Na detailním přiblížení jsou k vidění první dvě z celkem tří nejvýraznějších hvězd, tvořících tzv. Orionův pás (známý též pod jiným názvem – Jakubova hůl) – nesou názvy Alnitak a Alnilam. Poblíže prvně řečené bylo možno spatřit část mlhoviny Koňská hlava …
… a níže pak co součást Orionova meče proslulou Zemi nejbližší emisní mlhovinu M 42, pozorovatelnou i pouhým okem.
Na rozdíl od báječných nočních zážitků přinesly po rozednění pohledy k severní části Vimperka cosi jako výstrahu, …
… předjímající v celých vlnách návrat mlžné záplavy. Další noc už dle všeho nebude náležet k těm, které přejí astrofotografickým pokusům.
9. listopadu:
Opět jsou leckde zachycovány polární záře, ale dnešní cesta na Boubín naznačovala, že v tomto ohledu patrně nic nepřinese.
Každopádně však byla nanejvýš potřebným únikem vzhůru – nad vleklou šedobílou hladinu, jež povolila teprve nad Korkusovkou.
Lze ovšem usuzovat, že by se jí Vimperk mohl zbavit, neboť už se nejednalo o jednolité sevření celé vnitrozemské krajiny.
Na Boubíně navíc panovalo relativně docela teplo – naměřená hodnota +5°C se v kontextu širšího dění jevila téměř luxusem, v jehož rámci se střídalo bezvětří s občasným severním dýchnutím rychlostí 3,2 m/s (11,52 km/h).
Navzdory přibývajícímu soumraku se na obzoru stále daly zahlédnout Alpy, třebaže valnou měrou zanořené do syté oblačnosti, která tentokrát nebudila dojem, že by chtěla uvolnit své pozice čisté obloze jako třeba před týdnem. Tehdy navíc nemálo překvapila stále velmi slušná viditelnost vzdalující se komety.
Ani dnešní večer však nebyl prost překvapení, o něž se postaral fotoaparát, opět dokazující, že jsou situace, v nichž vidí více a výrazně lépe nežli lidské oko. I přes výše zmíněnou přetrvávající oblačnost si dokázal skrze ni vytáhnout hvězdy. Jen právě kometa už mezi nimi tentokrát chyběla, ostatně délka a intenzita jejího plazmového (či plynného) ohonu závisí na vzdálenosti od Slunce, která se již stále zmenšuje. Vzácné nebeské těleso se tak i bez působení oblačných clon stává stále méně zřetelným a rozeznatelným.
8. listopadu:
Přízemní mrazíky mají své kouzlo – a hlavně bývají vytouženou předzvěstí aspoň chvilkového vyjasnění.
7. listopadu:
Poslední dny se sobě podobají jak vejce vejci.
6. listopadu:
Krátký nádech před dalším zanořením do inverzních hlubin.
5. listopadu:
Mlhy jsou tu bezpečně zpět …
4. listopadu:
Na taková a podobná ranní zbarvení krajiny si budeme muset zase načas zvyknout.
3. listopadu:
Zatímco boubínský lev si slastně užívá syté záře zapadajícího sluníčka, …
… autor fotokroniky přemýšlí, který „umělec“ se takhle vyřádil na Johnově kameni, jenž se bohužel necitlivým, nevkusným a nepatřičným barevným zásahům nemohl bránit – třeba poctivou kamennou fackou.
V každém případě se dalo očekávat, že v čase, kdy jakž takž ještě teplé dny navazují na již mrazivé noci, bude dohlednost z Boubína excelentní.
Vnitrozemí vykazovalo doznívající pozůstatky nedávných inverzí – obzorový opar zde byl ještě poměrně sytý, …
… kdežto na jižní straně se nad ním úchvatně rýsovaly Alpy.
Pozornějším pohledem a následným přiblížením pak vyšlo najevo, …
… že tu v průběhu dne docházelo k atmosférickému zrcadlení, v jemných detailech stále ještě i teď patrnému.
Pokles teploty zdaleka není na konci, v noci tu aktuální dozajista vystřídá mrazík, ale zatím panovala přičiněním jihozápadního vánku o rychlosti rovný 1 m/s (3,6 km/h) příjemně snesitelná atmosféra.
Navzdory všemu viděnému, co by samo vystačilo jakožto podklad úžasných zážitků, však ten nejsilnější přinesla obloha. Zprvu se sice zdálo, že se svrchu rovněž zastře jemným oparem, ale místo toho došlo k jejímu plnému vyčištění, což se vzrůstajícím soumrakem potvrdily rychle přibývající hvězdy. A mezi nimi stále ještě báječně viditelná loučící se vzácná kometa C/2023 A3 Tsuchinshan – ATLAS. Ačkoli je zřejmé její každodenní slábnutí a ubývání, aktuálně vzbouzející dojem, že se úchvatné nebeské těleso pozvolna ukrývá za Mléčnou dráhu, pranic to neubralo na síle zážitku setkat se s ním za patrně nejideálnějších fotografických podmínek ještě po Dušičkách.
2. listopadu:
Jednou ročně se, sotva na krajinu dolehne listopadový soumrak, začne zjevovat nejen pod vimperským zámkem …
… pohádková barevná záře, …
… motivicky stojící na dvou slovech – památka zesnulých.
1. listopadu:
Listopad nás uvítal pozůstatky nočního mrazíku, …
… spolu se vším dalším, …
… co k danému měsíci výtvarně náleží.
