ŠUMAVSKÝ LITERÁRNÍ ČTVRTEK
Dřevo je naštípáno, houby nasušeny a dny se krátí. Přichází čas čtení. A že se mi tu toho za celé léto nahromadilo. Během zimních večerů se rozhodně nudit nebudu. Začnu u té nejstarší. Já ji tedy mám jen pár měsíců, ale vyšla již v roce 1942. Dá se sehnat za pár korun, poměrně snadno hned v několika antikvariátech.
Volkmar Graumüller: Píseň lesů
Vyrostl jsem na Setonovkách. Dodnes jich mám slušnou sbírku a jde o knihy staré víc než století, většina jich světlo světa spatřila ještě za císaře pána. Jsem tedy zvyklý jak na rozvláčně poetické popisy scenérií a atmosféry okamžiku, mazlení se se slovy nebo na poněkud zastaralý slovosled a výrazy.
Ze stejné škatulky je i Píseň lesů. A nutno říci, že to alespoň zpočátku chce notnou dávku trpělivosti a představivosti. Však zkuste stručně, ale naprosto výstižně, popsat třeba šumavskou fotografii Ládi Hoška. Ale tak, aby čtenář viděl přesně to, co vy. A k tomu přidat vůni, zvuky, dech rysa, nervozitu srny. Ale trvá to jen chvíli a dech se vám zklidní, každé jednotlivé slovo získá barvu a tvar a s dalšími se slévá v obraz. Takže spíše než o děj samotný, jde pak více o probouzení představivosti, o zklidnění mysli a odfiltrování všeho rušivého. Jakási forma meditace literaturou. Jak asi muselo být v době vydání knihy českému čtenáři, když nahlížel do krajiny, která mu byla ukradena.
Nečekejte akční trhák se složitým dějem. Je to prostě taková Píseň lesa.
Volkmar Graumüller se narodil v roce 1910 ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Vystudoval gymnázium a stal se lesnickým pomocníkem. Ale hned po roce nastoupil jako strážce ptačí rezervace u Bodamského jezera a v roce 1930 na ostrově Hiddensee v Baltickém moři. Byl přizván jako poradce při zachycování ptačích hlasů na gramofonové desky a jako odborný poradce spolupracoval na filmu „Vom Uhu und anderen Gesichtern der Nacht“.
Píseň lesů vyšla v německém originále v roce 1940 a v témž roce Graumüller narukoval do války. V roce 1942 ji do češtiny přeložil Josef Menzel, otec filmového režiséra Jiřího Menzela a mimo jiné autor populárního Míši Kuličky. Neautorizovaná kresba rysa na obálce a na předsádce knihy, jsou zřejmě dílem Jiřího Trnky. Volkmar Graumüller zahynul před 80 lety, 5. listopadu 1944 v Norsku po těžkém zranění v minovém poli.
Jaroslav Pulkrábek
Anotace: Příběh rysa z divočiny šumavského pralesa.
Vydavatel: Vladislav Zárubecký
Rok vydání: 1942
Jazyk: čeština
Originální název: Die Fanfare der Wildnis
Překlad: Josef Menzel
Vazba: volná brožovaná/vázaná, přebal
Počet stran: 141
Formát (v-š): 205 x 145mm
ISBN: ———-
Přehled knih za rok 2024
1. Strašidelná Šumava
2. Proměna
3. Zlatá stezka
4. Jihočeská vlastivěda
5. Pomněnky z českých krajů
6. Der Böhmerwald
7. Historie člověka na Šumavě. Vybrané kapitoly ze života obyvatel Šumavy
8. Toulavá kamera 33
9. Šumavská legenda Emil Kintzl
10. Ich pfeif‘ auf alles…!
11. Šumava
12. Po stopách triangulačních věží a další turistické zajímavosti Čech, Moravy a Slezska
13. Historie městysu Horní Planá a přifařených vesnic
