…
Jirka Jiroušek létá od roku 1994 a přibližně od té doby také fotografuje. Archiv leteckých fotografií vytváří více jak 15 let. Létá na “hadru” – na motorovém paraglidu. Převážná většina jeho leteckých fotografií vznikla na tomto leteckém mopedu. Je pilotem i fotografem zároveň, před sebou žádné sklo, cítí vítr i vůni trav, teplotu vzduchu na tváři. Aby dosáhl technicky co nejkvalitnějšího obrázku, vynáší s sebou nahoru plnoformátovou digitální zrcadlovku.
…
Rozhovor s Jirkou pro vás připravili Ing. Jitka Řezanková a MUDr. Marek Matoušek.
Co Tě inspirovalo k tomu, abys začal fotit z výšky a létal na plachťáku?
Ptáci a vítr. Let ptáků mě fascinoval od dětství. Chtěl jsem zkusit pocit pohybu vysoko nad zemí a zároveň pozorovat krajinu pod sebou. Položený do větru a pohlazený větrem na tváři. Zažít bezprostřednost sounáležitosti s povětřím a poznávat nová i známá místa z nadhledu. Fotoaparát mi byl záznamníkem výletů nahoru, postupem času jsem ho stálé více používal i jako nástroj pro vyjádření pocitů.
Jaké emoce v Tobě vyvolává pohled na krajinu z ptačí perspektivy?
Většinou nadšení, nadhled, ale občas je to i strach, smutek. Na pozitivní emoce je machr příroda, negativní emoce mi vyvolává převážně jen lidská snaha o pokoření přírody, přetvoření čistě ve svůj prospěch bez ohledu na souvislosti. Některé lidské výtvory mě umí příjemně naladit. Jiné rozesmutnět. Strach přichází z myšlenek na budoucnost, kam to vlastně chceme dotáhnout.
Jak vybíráš místa, která chceš zachytit na svých fotografiích?
Nejdříve jsem vybíral všeobecně známá a atraktivní místa. Hrady, zámky, přehrady. Létal a fotil jsem vlastně necíleně. Do toho jsem začal objevovat méně nápadná místa, na kterých však něco je. Třebaže ne na povrchu. Mohou to být historicky zajímavá místa, geologické milníky, kulturní zajímavosti. Začal jsem také dostávat tipy z odborných kruhů. Od biologů, architektů, ekologů, geologů, historiků… Poslední roky létám a fotím v podstatě jen cíleně. Před letem prosedím mnoho hodin nad mapou a při zkoumání, co by se kde dalo ještě objevit, odkud přilétnout, kdy fotit. Na elektronické mapě mám vyznačené tipy a zároveň již prolétané trasy, hledám nové trasy, neznámá místa. Někam se však i rád vracím a sleduji a dokumentuji změny.
Jaká technická výzva je spojena s focením z výšky?
Záleží, jak se na focení z výšky jde. Já nejsem dron, visím ve vzduchu, létám i svým tělem. Nahoře je se mnou technika na létání a technika na focení. Létám na motorovém paraglidu, fotím na digitální zrcadlovkou. Potřebuji, aby vše bylo spolehlivé a ovladatelné nekomplikovaně a funkční i za nižších teplot. Téměř vždy mám rukavice, proto například dotykové ovládání fotoaparátů či přístrojů je ke vzteku. Baterie musí dlouho vydržet. Oblečení mě hřeje, ale nemělo by mě omezovat. Zima. To je moje nejčastější odpověď na otázku, jak mi nahoře bylo.
Která z Tvých knih o české krajině je Ti nejbližší a proč?
Nebeské pohledy na Středočeský kraj. Moje první nekomerční kniha. Výběr fotografií a zpracování knihy jsem nemusel téměř nikomu podřizovat. V této knize je to tak, jak nebeské pohledy vidím já. Mix grafických a popisných fotografií. Náklad byl nízký, nic jsem si od knihy nesliboval. S realizací mi pomohlo pár dobrých přátel. Jejich pomoc mě stále hřeje.
Jaký je rozdíl mezi fotografováním z výšky a klasickou krajinářskou fotografií?
Když letíš, nezastavíš se. Pořád jsi v pohybu, čas je omezený. Nejen světlem, ale i například nutností návratu na letiště. Do hry vstupuje více faktorů. Jsem pilotem i fotografem současně, nemohu se soustředit jen na focení. Nikdy, část mozku pilotuje, část fotí. Do vzduchu nepostavím stativ. Vždy bude foukat vítr minimálně 10 m/s. A mám k dispozici třetí rozměr. Výšku. Ne libovolnou.
Co bys chtěl, aby návštěvníci Tvojí výstavy ve Vimperku vnímali z tvých fotografií?
Rozmanitost a jedinečnost Šumavy. Její rozsáhlost a vliv člověka, který je patrný na každém místě. Propojení, jak vše souvisí se vším, ikdyž to nemusí být z pozemního pohledu patrné.
Jak se Tvoje fotografie proměnily v průběhu let?
Určitě jsou technicky dokonalejší. Ze začátku jsem měl mnoho rozmazaných a nepoužitelných fotografií, teď jsem si docela jistý, že když cvaknu, bude to ostře vyfocené. Umím lépe naplánovat lety, posunuly se mi hranice. Jsem zarputilejší, jdu si více za svým cílem. Létat a fotit. Dříve to byla větší legrace, teď je to větší vášeň. Fotím mnohem více méně zajímavých míst. Těch prvoplánovitě zajímavých.
Jaké máš plány do budoucna – chystáš nové knihy či výstavy?
Chci prolétat a nafotit co nejvíce bílých míst na mé mapě ČR, která mi ukazuje, kde už jsem letecky byl. Rád bych vydal další knihy, ale jde mi to pomalu. Příprava knihy je časově i finančně velmi náročná. I já žiju na Zemi, nejdříve plním přízemní povinnosti. Výstavy jsou a budou, doufám. Více je přednášek, na kterých promítám a mluvím o mém létání a o leteckém pohledu na vybrané lokace. Moje fotografie lze nejčastěji nalézt v odborné literatuře.
Co bys poradil začínajícím fotografům, kteří se zajímají o leteckou fotografii?
Létat, fotit, přemáhat se. Dlouhodobě. A chce to zpětnou vazbu. Univerzální rady, které platí nejen pro leteckou fotografií. V mé kategorii (paragliding) pak určitě pravidelnost, ne však létat na hraně či za hranou. A od letecké fotografie si neslibovat dobré ekonomické výsledky, na to prostor v ČR není.
Děkujeme a přejeme vše dobré do budoucna!
Ve spolupráci České asociace životního prostředí
..
..
Od 1.10.2024 do 31.10.2024 je přístupná výstava fotografií Jirky Jirouška – Nebeské pohledy na Šumavu – v Městské knihovně ve Vimperku. Tak neváhejte a přijďte se podívat.
…