Šumava byla od nepaměti pohořím s neproniknutelnými lesy. Díky postupné kolonizaci a lidské, nejen zemědělské, činnosti se z původních šumavských lesů vytvořily také louky, políčka a pastviny. Pravidelným obhospodařováním se na nelesních enklávách postupně usadila řada světlomilných druhů, která profituje z extenzivní zemědělské činnosti. Vysídlením obyvatelstva a následným upuštěním od tradičního obhospodařování došlo k postupnému zarůstání luk a pastvin.
Sukcese je tak hrozbou pro řadu cenných druhů šumavských rostlin i živočichů. Na tato bezlesá společenstva, přestože jsou svým vývojem poměrně mladá, je totiž dodnes vázán značný podíl šumavské druhové rozmanitosti jak rostlin, tak živočichů. K zachování či zlepšení stavu samotných bezlesých lokalit a zároveň cílových druhů je tak potřeba přistoupit k vyřezávání náletových dřevin a bezlesé plochy tak postupně prosvětlit.
Knížecí Pláně
Tato dřevařská osada vznikla na počátku 19. století a žilo zde přes 700 převážně německých obyvatel. Místní obyvatelé zde sekali louky, sušili seno, pásli dobytek, hnojili a obdělávali svá políčka. Na rašelinných loukách hrabali stelivo, v blízkosti obytných domů pěstovali ovocné stromy a keře. Tradiční hospodářskou činností zde vytvořili pestrou nelesní krajinu, která společně s Bučinou zaujímala téměř 6,5km2 bezlesé plochy.
Po ukončení druhé světové války a následném odsunu obyvatelstva zemědělská činnost prakticky ustala. Hospodaření se sice ujaly Státní statky Šumava, probíhala zde ale pouze pastva hovězího dobytka a pouze na vybraných částech původní enklávy. Po roce 1990 se zde udržela pastva díky soukromým zemědělcům, kteří pásli hovězí dobytek. Pravidelná zemědělská činnost, díky které zde vznikla v minulosti pestrá mozaika lučních společenstev, tu začala chybět. Řada druhů, která využívala právě člověkem udržované plochy, se stala ohroženou. Některé druhy se dostaly na pokraj vymření. Jmenujme několik nejvzácnějších: tolije bahenní, všivec bahenní, rozchodník huňatý, tetřívek obecný, bekasina otavní a řada dalších.
V současnosti je tato enkláva téměř bez osídlení a probíhá zde šetrný zemědělský management. Přesto se následkem zarůstání bezlesá enkláva zmenšila zhruba na 4 km2 s různě velkými plochami rozptýlených či zapojených vzrostlých náletových dřevin, zejména smrku.
Postupné odstraňování náletů
První zásah proběhl v roce 2015, v roce 2017 následoval druhý a zatím poslední proběhl v roce 2023. Vyřezávání je realizováno mimo vegetační období. Při samotném plánování bereme ohled na výskyt lučních a mokřadních společenstev a druhů na ně vázaných. Dále zohledňujeme specifické požadavky cílových druhů v území. V případě Knížecích Plání vyřezávání realizujeme s ohledem na výskyt tetřívka obecného, tedy v termínu od 15. 8. do 15. 11. Místy ponecháváme plochy pro tzv. resetovanou sukcesi. To znamená, že se vyřezané plochy ponechají následujících zhruba 20 let bez managementu, a poté se opět vyřežou. Mezitím zde vyroste mladý nálet bříz a jeřábů, jejichž pupeny jsou pro tetřívka obecného klíčovou potravou.
Kromě termínů sledujeme další požadavky ochrany přírody. Zohledňujeme ponechání původních ovocných keřů a stromů. Ponecháváme vzrostlé listnaté stromy a vybrané solitéry, které slouží jako odsedávky pro ptáky. Pro ptactvo zůstávají také jeřáby. Dožívající dřeviny zase poslouží celé řadě hmyzu. V neposlední řadě bereme ohled na bezpečnost turistů, odstraňují se nebezpečné stromy. Důležitým aspektem je udržitelnost zásahu. Při samotném vyřezání je potřeba myslet na přístupnost plochy pro její další management. Na sečených plochách zlepšujeme přístupnost pro zemědělskou techniku a lehkou mechanizaci. V pastevních areálech ponecháním skupinek dřevin vytváříme závětří a stín pro pasený dobytek.
Realizace
Vyřezávání realizujeme tak, aby na cenném bezlesí nezůstávaly potěžební zbytky a větve. Pokácené stromy se přibližují v celých délkách na vymezenou manipulační plochu, kde těžaři kmeny odvětvují. Především solitérní stromy jsou hluboce zavětvené, s velkým množstvím suků. Dřevní hmota není příliš vhodná pro další zpracování. Většina hmoty se proto štěpkuje.
Po dokončení vlastního vyřezávání vypadají plochy neutěšeně. Postupně se však mění světelné, vlhkostní i půdní podmínky ve prospěch lučních společenstev. Plochy pokryté opadem jehličí postupně obsazují okolní druhy trav, znovu obnažené kamenné snosy uvítá řada bezobratlých a plazů, světlo ocení zase ovocné stromy. Zlepšují se podmínky pro seč, pasené plochy jsou atraktivnější pro hospodářská zvířata. Svůj prostor na ploše opět získávají původní světlomilné druhy.
Vyřezávání náletových dřevin na cenném bezlesí je jedna z důležitých aktivit, často zásadní, jak zachovat pestrou krajinnou mozaiku se vší krásou, rozmanitostí a bohatostí. Za pár let je možné pozorovat, jak jsou ostrovy bez vegetace, nad kterými se tyčily vzrostlé smrky, postupně obsazovány druhy z blízkého okolí. O tom zase někdy příště.
Romana Roučková a Eva Nováková
Správa Národního parku Šumava
Celá zpráva o vyřezávání náletových dřevin zde.
