Ve stínu totalitních režimů

Jste už nedočkaví a zvědaví, jak to vypadá v „novém“ muzeu?  Máte příležitost to zjistit – nejprve jen maličko nahlédnout  při příležitosti pořádání výstavy  věnující se vzájemným vztahům Čechů a Němců  po dobu jednoho století (12. 7.) a o necelý týden později při oficiálním představení nové tváře muzea – 18. července.  DO Muzea Šumavy v Sušici, které pro vás připravuje celou řadu  akcí, jste srdečně zváni.

—————————————————————–

12. 7. v 16 hodin

 

ČEŠI A NĚMCI VE 20. STOLETÍ VE STÍNU DVOU TOTALITNÍCH REŽIMŮ

Výstava mapuje peripetie vývoje vzájemných vztahů po dobu jednoho století. Na první pohled je patrné, že 20. století bylo z velké části nelehké a kruté, poznamenané dvěma světovými válkami a dvěma totalitami. Posledních dvacet demokratických let otevřelo s ostychem černou skříňku dějin českoněmeckých vztahů, které pro oba sousední národy znamenaly odlišnou perspektivu událostí. Ačkoliv Češi a Němci ve 20. století prožili stejnou historii, sepsali rozdílné dějiny. Výstava ze sbírek muzeí Plzeňského kraje se pokusila ukázat jejich základní etapy s ohledem na vývoj německé menšiny v českých zemích. nejvypjatějším obdobím je nepochybně konec 30. let 20. století, válečná léta a poválečný vývoj, které charakterizuje vyhrocení českoněmeckých vztahů. Jemu je také věnováno nejvíce prostoru i s ohledem na historické paralely totalitních režimů, zatěžujících život české i německé společnosti. mezi obdobími soužití, která byla konfliktní, prosvítala vždy přátelská konfrontace kulturní sociální a hospodářská, daná staletým vývojem Čechů a Němců ve společném státě. vzájemné ovlivňování a prolínání kultur vytvořilo jednu ze specifických středoevropských oblastí, jejíž poněkud bolestný příběh rozeznívá ozvěnou i dnešní dobu.

Ze svých dějin si vybíráme to, co nás staví do lepšího světla a věci, za které se stydíme, zapomínáme, a nechceme ani, aby na ně vzpomínali druzí. Dnešní a předválečné obrazy minulosti českých zemí jsou v podání české, německé a sudetoněmecké historie často velmi odlišné. Není cílem výstavy prosadit jediný “pravý“ pohled na společné dějiny, protože jen v pestré mozaice, složené ze samotných dobových předmětů, obrazů, fotografií, uniforem a dalších typických reálií, dokážeme zaslechnout mnohohlasou ozvěnu minulé doby. Zazní v ní nepochybně tesklivé písně šumavských Němců vedle rázného bubnování Hitlerjugend, štěkotu pohraničních psů zpoza železné opony a jásavé písně pionýrů, věřících v stejně šťastnou budoucnost jako předchozí, jinými ideologiemi oklamané generace.

Výstava není ani obhajobou, ani výčitkou, je jen konstatováním, snaží se ukázat pravdu ze všech stran. Z české, hájící svou vizi nedělitelnosti českého území, ze sudetoněmecké, hájící právo na svůj stát, na své připojení k německému sousedu, na své sebeurčení, které zapadlo do obecně složitého vývoje menšin ve střední Evropě. (Irena Bukačová, Miroslav Hus, Pavel Suk – autoři výstavy)

 

cesianemci

 

——————————————————

18. 7. v 16.30 hodin

 

 

novemuzeum