Po dokončení rozsáhlé renovace a výstavby moderní velké plně automatizované čističky odpadních vod jsme minulý týden učinili odvážné rozhodnutí. Hájenka Knízecí Pláně, tento ráj uprostřed divoké šumavské přírody, bude od 1. prosince 2023 neustále otevřeným útočištěm pro turisty, tuláky a uprchlíky před dnešní šílenou dobou. Bude k dispozici nepřetržitě po celý rok a uděláme vše, aby se postupně stala jakýmsi jistým pramenem naděje uprostřed čím dál více dekadentního světa.
S naší pomocí se místní příroda dočkala v posledních týdnech mnoha výrazných zlepšení a proměn, které nás naplňují pevným přesvědčením, že jdeme správným směrem. A právě příroda nám na prvního prosince přichystala dar, který překročil hranice našich nejdivočejších představ a ohromil nás svou krásou a intenzitou.
Pokorně děkujeme 🙏
Tento den, první prosincový roku 2023 jsem se po náročném dni v pracích rozhodl dát si opět do těla. Ne v tělocvičně, fitku nebo v hospodě. Ale jak jinak než – v přírodě. Trasa : Knízecí pláně – Židovka – Bučina – Chaloupky – a zpět na Pláně. Dnes ale s mimořádným poděkováním přírody a silným adrenalinovým zážitkem.
Nového sněhu bylo moc. Miluji sníh nade vše. Když padají velké vločky shora dolů – poklidně – jsem si jistý že tento vtípek přírody , voda ztransformovaná v bílý očistný sníh jak změněná larva v úchvatného motýla. Dnes je všude mnoho motýle.
A k tomu, tak jako pokaždé, nebyl na lyže nepoužit žádný vosk, lyže byly lyžema. V teplotě okolo nule na různé typy nového sněhu i fachman nevěděl co máznout. Výsledkem tedy byla jedna velká „bačoura“ na skluznici při prošlapáváni v tu chvíli asi 50 centimetrů sněhu. Půlku stopy jsem si odnesl s sebou domů. Šlo o šílenou nejízdu, skluz nulový či spíše záporný. Jen Dunaj potu a tma bojující s vánicí, o to kdo je vládcem dnešní noci.
Deset kilometrů od civilizace se tělo i duše stávalo součástí přírody a na chvíli jsem byl stromem, vločkou, kamarádem Stanem opraveným křížkem, větrem, jezevcem, vším a ničím. Prostor a čas přestaly existovat, fyzická skořápka promoklá durch splynula s larvou i s motýle a duše byla někde jinde, mimo realitu, mimo virtualní, augmentovanou ale i mimo tu reálnou realitu.
Co tento zážitek udělalo doopravdy nezapomenutelným, byla nečekaná přítomnost vlčí smečky, jejíž stopy se křížily s mou trasou v prudké vánici nedaleko Furíku. Jak naznačovaly stopy, šelmy procházely klidně a měly “stopní dráhu v kroku“. Pohled na tyto obtisky zanechal mrazivý pocit v mých žilách, ačkoli pro vlky jsem se zřejmě neukázal jako vhodný pokrm. Možná vycítili že dlouhodobě nesouhlasím s Plautusovo rčením „Homo homini lupus“ tedy člověk člověku vlkem, jež si osvojil v novověku Hobbes. Přijde mi jeho logika na dnešní dobu přesně opačná. Težko říci jak by Hobbes koukal na prezidenty kradoucí podpisová vzácná pera, na šmejdy pořádající hon na zralou seniorní generaci, na videa umělé inteligence, předstírající, že jsi matka požadující po dětech PIN do banky. Dle mne by roku 2024 mělo správně býti „Lupus est lupus hominem“ tedy vlk je vlku člověkem.
Jejich jedinou reakcí bylo dvojí zavytí, které zaznělo pár set metrů od mého místa proti větru, v oblasti, která kdysi nesla jméno Zweihauser, česky Dvojdomí. Možná se mnou souhlasili.
Tato oblast okolo bývalé bučinské školy, kde se učily číst a psát děti Bôhmů, německy mluvících Čechů, vždy vyvolává mrazení v zádech. Dnes obzvlášť. Poslouchat Helmuta, Vernieho, Paula, Guntera a dalších o Bohmacích je dojemné, protože v době před válkou, kdy mluvili německy, nebyli Čechy zrovna oblíbení. Po vyhnání v roce 1945 týden dlouhou cestou jezdili celým Německem ve vagonech pro dobytek, ale protože byli považováni za německy mluvící „Čechy“, Němci je odmítali a nikde je nechtěli. A tak se zpět dostali na bavorskou stranu Šumavy, na dohled od milovaného domova. Trvalo dvě generace, než byli akceptováni německou společností. Proto najdete u hájenky motto „Šumava uzdravuje“ v originálním böhmackém dialektu „Da Woid moch di xund“ . Je v něm ukryto mnoho významů a jsem si jistý, že podobná jsou i jinde po světě. V Sýrii, Gruzii… aneb lupus lupus hominem – vlk vlku člověkem.
Dva kilometry z Furíku na Hájenku dnes trvaly skoro dvě hodiny. V útulné Hájence voněl horký svařák a hřály úsměvy, jež pomohly rozmrazit mé zmrzlé myšlenky. Zbavil jsem se vrstev sněhu, které se nalepily zvenku, a odění, které promoklo potem zevnitř. Byla to zvláštní náhoda, že právě dnes 1.12.2023 dorazila kolekce oblečení pro personál “Šumava uzdravuje ❤️“. Rozhodl jsem se, že si ji hned vyzkouším, a tak jsem poprvé oblékl mikinu i tričko s tímto motivem.
Uvnitř jsem si pohodlně sedl u krbu a pohlédl na naše kamery sumava.eu, které zachycují nejkrásnější místa Šumavy a mají za cíl motivovat lidi zapřemýšlet a nenavštěvovat supermarkety ale naopak unikat od konzumního způsobu života do přírody a být co nejdál od toxických lidí a naše zdraví likvidujícího prostředí. Tyto kamery mají za úkol pomoci na cestě k “uzdravování těla i duše”. Vzpomněl jsem na první kamerku před 17 lety. Byla to USB mikrokamera sledující ve Vimperku zapíchlé pravítko doma na zahradě. Proč? Touha vidět, kolik napadlo milovaného sněhu v rodném městě, když jsem pracoval jinde. Za 15 let se altruisticky bez koruny zisku rozmístily HD kamery včetně fotovoltaických ostrůvků na nejkrásnější místa Šumavy. Zadarmo je využívá ČT, NOVA, Prima, CHMU, NP Šumava. Obří finanční investice, nesčíselně lidské energie, k tomu vymyšlena, vyjednána a zaplacena síť 15 meteostanic, vymyšlena a vytvořena síť sněhotyčových měření vycházejících z odečítání „metriky – pravítka“. Pospojoval jsem lidi a dal dohromady mančaft „počasářů“. Jako třešničkou na dortu bylo vytvoření čtyř hřebenových stanic měřících ultrazvukem sníh. Loni 8.října 2022 hackeři kompletně zničili celou sumava.eu. Před pár lety jsem veřejně podporoval přejmenování náměstí před ruskou ambasadou na „náměstí Borise Němcova“ – tedy osoby před deseti lety zabité už tehdy jasně tyranskou Putinovo diktaturou. Veškerá korespondence do ruské ambasády tak má adresu zabitého oponenta. V únoru roku 2022 v době snah obsadit tanky Kyjev první atak proti asi 200 webům v Česku sumava.eu rozdýchala. 8.října ale 19.000 článků a miliony fotografií byly rozstřeleny. Přes rok se pokorně a pracně vše obnovovalo. I byli tací z týmu, co se v tento těžký moment otočili zády a časti sumava.eu odklonili k sobě.
V rámci mého globálního medicínsko-edukačního projektu CICERO, který dělám společně se skvělým docentem Radkem Moundajjedem přirovnávám naše životy k hurikánu.
Nerozumíte?
Tak si představte, že je ve všem třeba jít aktivně dovnitř, do hloubky problému, do „oka hurikánu“ – kde je božský klid, modré nebe, bezvětří, pohoda jak po těle , tak po duši. I najdeme zde to nejcennější co máme. Zdraví. Jak fyzické, duševní tak mezilidské. Můžete odsud s údivem sledovat, jako například k večeru při do oranžova zbarveném západu slunce na Knížecích pláních, jak se svět okolo nás točí jako splašený. Jako blázen. Jako hurikán.
Tuto analogii můžeme naléz v kvantové fyzice. Když přeskakuje elektorn na slupkách atomu směrem dovnitř, přispívá současně do okolí energií. Tak jako když uděláme dobrý skutek, jsme v harmonii, jsme štastní, vše je zalité sluncem. Pokud jde elektron ci človek naopak „odstředivě ven“, energii absorbuje a vysává své okolí. Znáte ty „pijavice“ kdy jste úplně vycucaní aniž byste věděli proč? Mnozí jedinci jdou totiž tímto opačným směrem – očekavají, že jim někdo něco dá, že si něco vezmou, natahují kolem sebe ruce a snaží se získat od odstatních energii, čas, peníze, pozornost.
Vědomě nebo nevědomě tak vyvářejí kolem sebe hurikán, až je nakonec excentrická síla odhodí. Zažívají nemoci, umírají, mají problémy ve vztazích, ve škole, v práci.
Místo toho, aby se zaměříili na hledání rovnováhy v sobe samých krokem do sebe, nastavili si správně mindset, snaží se ovlivňovat a manipulovat vnější svět, což nakonec vede k devastaci jak sebe sama, tak svého okolí ,podobně jako může zcela zpustošit zem tornádo nebo hurikán.
Sněhová bouře nabyla neuvěřitelné síly. Viditelnost je takřka nulová, od hájenky není vidět ani k historické sněhotyči rekordů. Celý den se nad námi vznáší slabý vánek, který přináší vůni malé Vltavy a klečí lemujících její údolí. I ten teď sleduje, jak začala neskutečnou rychlostí růst sněhová pokrývka. Okolo půlnoci, je vše pokryto metrem nadýchaného sněhu, který neustále padá dál.
V této vrstvě sněhu se další vločky tiše usazují, jakoby se ukládaly ke spánku. Panuje absolutní ticho, žádný živý tvor není v dohledu ani doslechu, natož podivná rasa zvaná lidé. Jemný vánek a nespočet bílých krásných třpytivých vloček všude kolem nás – jsme daleko od všeho, co by člověka mohlo rozvibrovávat. Vzdáleni od zádrhelů, nepořádků, lstí, pomluv a jedů, které jen lidé umí způsobit. Je to, jako by nám příroda dovolila nahlédnout do jednoho ze svých nejhlubších tajemství a zároveň ukázala svou sílu, čistotu a krásu, jak tu hmatatelnou a viditelnou, tak tu druhou, nehmotnou.
Toto představení, které šumavská příroda připravila, bylo zcela mimořádné. Stává se, že napadne za dva tři dny i hodně přes metr sněhu. Ale za pár hodin šedesát centimetrů , je jev zcela unikátní. Prvního prosince roku 2023 byl výjimečný den. Od tohoto data bude hájenka Knížecí pláně k dispozici všem „uprchlíkům“ sezona nesezona motýle nemotýle neustále.
Šumava uzdravuje 
Da Woid moch di xund
text a foto : mm
