Z opačné strany
Včera mi na meteorologické stanici začal vrzat kamínek pod dveřmi. Snažil jsem se ho vyloupnout nožem, ale nepodařilo se mi to. S každým otevřením to zaskřípalo a na dlaždici se objevil vysoustružený oblouk jako na mlýnském kameni.
***
Slunce zmizelo za lesním hřebenem. Rudě se rozzářila závratná oblaka, cirrokumulus lentikularis od osmi do desíti kilometrů vysoko. Jsou to opožděné reflexy, dozvuk dne, který se točí v převrácené misce nebeské klenby. Když se nořím do polospánku, osloví mě z hlubin podvědomí obraz plný neznámé poezie: Krvavé skvrny, zářivý výklad sukně, pod níž se schovává lidstvo.
Stmívá se. Přijeli jste až za tmy.
Z opačné strany
Mezi Venuší a Jupiterem
letí pomalý bolid,
svařuje ránu,
kterou jste vstoupili
z opačné strany noci.
Jste mými hosty.
Pak jste se ukryli
v mém pokojíku
a ozýval se tvůj tlumený smích
a odpovědí ti bylo mlčení,
ta touha, která nesnese slov.
A nyní jsi květ
a on je tvá rosa,
a nyní jsi tma jeho náruče
a on je tvou vůní.
Můj dech se zastavil
před dveřmi
z opačné strany.
Nazítří jste odjeli.
A je večer. A samota druhá.
Popel bolidu
mezi Venuší a Jupiterem
přikrývá srpek měsíce.
Tichem zní nářek kulíška.
***
Uplynulo několik dní. Měsíc se vyplnil, opožďuje se, soumrak ho předchází stále dál. Planety Venuše a Jupiter se k sobě ještě více přiblížily jako by se chtěly vzájemně zahřát. A pak si vyměnily pozice. Zářivější Venuše hoří ochranitelsky o něco výše. Jupiter visí pod ní. Čím sestupují níže k obzoru, tím více do ruda se
zbarvují jak piercing ze šperkovnice oltáře. Připomínají dvě broušené lampičky, které jste tu zavěsili, ty tu silnější, on tu slabší. A odtud už vcházíte do noci tajně. Máte o svém bohatství potuchy?
Text a foto Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
