Kde má veteránista své srdce? V garáži!
U svého pokladu vonícího benzínem, olejem, kůží a leštidlem. Jak se to pozná? Na to stačí jediná otázka:
„A jakého veterána máte vy?“
Téměř rodičovská láska ke dvou, tří a čtyřkolovým plechovým miláčkům , v jejichž rodném listě se objevují jen data z minulého století, byla vidět při květnovém jarním veteran Rallye opravdu na každém kroku.
Na čtyři desítky modelů vozů i motocyklů se sjelo do Amálina údolí, aby od hotelu Šumava vyráželi na výpravy po Šumavě. Letošní rallye nebyla pojatá soutěžně, ale spíš pohodově, ukázkově a turisticky. I proto se dámy nedostavily v lodičkách a kostýmech, ve kterých obvykle jezdí, protože by pak bylo dost obtížené v tom absolvovat třeba výlet na Javor, jak vysvětlila jedna z účastnic XXVI. ročníku rallye.
Oficiální start se odehrál na kašperskohorském náměstí, kam si veterány přišlo prohlédnout několik desítek lidí.
S ředitelem letošní rallye Ing. Václavem Churavým, Petrem Navrátilem (hlavní organizátoři) a některými ze členů pořádajícího Veteran Vintage Clubu jsme se sešli po prvním dni, kdy projeli Stachy, Borovou Ladu, Kvildu a Modravu.
Veteran Rallye kdysi na Šumavě jezdila, ale je to už hodně let. Letos, vlastně téměř shodou okolností, se pánové z klubu zkontaktovali s Wellness & Sport Hotelem Šumava, ředitelem Bc. Jaroslavem Hraničkou, slovo dalo slovo a obnovená tradice spatřila světlo světa – veteran rallye se vrátila na Šumavu. Alespoň na čas určitě, protože všem účastníkům (z ČR, Německa i Rakouska) se tu moc líbilo a shodli se, že minimálně tři ročníky tu rallye zůstane.
Je totiž třeba pořádně si Šumavu projet a k tomu, aby z ní i motorista či motocyklista něco měl, jsou veteráni ideálním dopravním prostředkem. Ale nemyslete si, umí i pěkně uhánět.
Nejstarší model pocházel z roku 1924, ale mezi veteránisty to vlastně žádný věk neznamená. Jak ke starým autům a motorkám přijdou?
„Je to hodně o náhodě a vytrvalosti, nás už to drží od dětství. A samozřejmě i o penězích, to je jasné, ne všechno se dá vyrobit, dodělat, nebo sehnat levně,“ shodují se pánové Churavý a Navrátil. „A pak také o trpělivosti. Několik let jsem čekal na to, až mi jeden ze sběratelů, také veteránista, prodá model z roku 1903…“ dodává Václav Churavý.
A pak následovala dlouhá (ale příjemná i humorná) debata o tom kdo, co, kde a jak sehnal, opravil, vyměnil, koupil nebo prodal, jaké jsou nejcennější kousky, na co ‚letí‘ holky, čeho si je třeba všímat a že když se veteráni někde ukazují, tak pozor – nesahat!
„To není proto, že by nám vadily otisky prstů, ale protože máme bohužel smutné zkušenosti s tím, když zejména děti za něco rády zatáhnou, něco zmáčknou, kroutí a ono to upadne, povolí, přestane fungovat. Většina doplňků je takřka nenahraditelná, tak proto prosíme lidi, aby se opravdu nedotýkali. Sami jim předvedeme co chtějí vidět,“ přikyvuje Petr Navrátil.
Víte co je snem každého veteránisty? Není to ani hromada peněz, ani nablýskané chromové blatníky. Snem veteránisty je přijít do starého stavení, najít tam stodolu a v ní, po dramatickém otevření velkých dvoukřídlých vrat … stařičké, zaprášené, s patřičnou patinou, funkční motorové vozítko. Takový ‚pravý veteránista‘ pak s dojetím nasucho polkne, opatrně poklad obejde a začne s majitelem vyjednávat… Tak takhle nějak to pánové zasněně popisovali.
Šestadvacátý ročník jarní rallye se (až na drobné závady operativně řešené na trati, a přepršky – ale s tím se počítá!) velmi vydařil, trasy i základnu v hotelu si pochvalovali jak naši, tak zahraniční účastníci.
„Veteránisté jsou zvláštní, velmi milí lidé,“ usmíval se ředitel hotelu Bc. Jaroslav Hranička, když celá akce končila. „Nečekejte, že jsou mezi nimi pouze vyšší věkové kategorie, to ne, a i když je to poměrně úzká skupina, rozhodně nejsou uzavření. Jsou v naprostém klidu a nespěchají (až jsem z toho byl trochu nervózní, protože pět minut před startem z Kašperských Hor tam chyběli dva hlavní pořadatelé), mají téměř pořád výbornou náladu a nešetří vtipem. Trasy letošní rallye jsme plánovali společně, už teď přemýšlíme nad příštím ročníkem, aby rallye byla atraktivní nejen pro diváky na trati a ve městech kudy se jede, ale především pro samotné veteránisty. Věřím, že příští rok se jejich řady ještě rozrostou a že tu uvidíme opět unikátní skvosty,“ dodal.
Členové Veteran a Vintage clubu o. s. Praha a jejich přátelé byli na Šumavě nadmíru spokojení – potvrdili to i udělením řádu ‚ohnuté ojnice‘ vedení Wellness & Sport Hotelu Šumava i redakci www.sumava.eu, která se podílela na propagaci celé akce.
Andrea Staňková
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko
