Supercela LP
27.6.2022 Volyně
Trochu teorie.
Supercela je bouřka, pro kterou je typická rotující oblast nízkého tlaku vzduchu uvnitř oblaku. Zjednodušeně řečeno – mraky v troposféře (první vrstva atmosféry) ”pohání” horizontálně rotující střih větru. Ale jakmile do sebe narazí teplý přízemní vítr se studeným výškovým, rotace střihu větru se mění ve vertikální. Pokud k tomuto dojde v bouřkovém mraku, vzniká supercela (SC).
V pondělí 27.6.2022, v podvečerních hodinách okolo 17:30 hodin, zasáhla jihočeskou Volyni supercela typu LP (Low Precipitation Supercell), která má na svědomí rozbitá okna aut, důlky na kapotách, vysklenné skleníky a mnoho dalšího. V pondělí bylo jasno celý den, na obloze bylo jen pár drobných mráčků. Proto se mohlo zdát, že se SC objevila z ničeho nic. Dle dostupných záznamů se mrak odtrhnul na hranicích s Německem, kde se v té době bouřka “ztrácela”.
Oblak, ze kterého se stala supercela, začal pomalinku nabírat na intenzitě nad Srním v přibližných 12:40, kdy dále postupoval směrem na Javorník, Vacov, Soběšice, Kraselov. Tvorba buňky je krásně zachycena na videu od Lipna (HD webkamera Vítkův Kámen; Šumava.eu – kde jsou snímky složené po sobě jdoucích 5 minutách).
Ke své síle se supercela, podle radaru, dostala nad Strunkovicemi nad Volyňkou, které nakonec nezasáhla. Zato sousední Volyni a blízké okolí trefila v plné síle kolem 17:35.
Bouře trvala asi 10 – 15 minut. Supercelární bouře obšťastnila Volyni kroupami o velikosti až 50 mm. Podle očitých svědectví i většími, ale chybí průkazná fotodokumentace. Pokud byste měli své video či fotografii – pošlete jej na lucie.vlckova@sumava.eu.
Supercela dále postupovala směrem na Protivín, Týn nad Vltavou a dál směrem na severovýchod. Poslední záznam ze satelitu vycházel na 21:10 hodin, kdy se mrak nacházel přibližně nad Žďárem nad Sázavou. Z této buňky zbyl už jen slabý, drobný mrak.
To hlavní si nechávám nakonec. Co že je na této supercele, nebo spíš bylo, tak zajímavé? Proč byla tak unikátní?
Dle radaru tato supercelární buňka dosáhla výšky až 23 km, přičemž v našich končinách dosahují maximálně 15 km. O výšce na sociálních sítích panují neshody, neboť výška (horní hranice buňky) může být zkreslená, v tomto případě nadhodnocená šíře paprsku vyslaným radarem. Abych to blíže vysvětlila:
Radar funguje na principu echolokace – v meteorologii ECHO TOP. Radar vysílá elektromagnetické záření o vlnové délce 2 – 10 cm v krátkých pulzech → paprsky, a čeká, až se odrazí od cíle. Podle vrácených paprsků dále zpracuje záznam. Zjistí strukturu a rozměry oblaku, množství vodních kapek a rychlost postupu oblačnosti.
Proč se tedy na radaru ukázalo neuvěřitelných 23 km?
Jak jsme si vysvětlili fungování radaru, vlnová délka → paprsek, při vzdálenosti 215 km vzdušnou vzdáleností (meteoradar Skalky) dosáhne šířky 3570 m, o kterou se může výška SC buňky na výsledném záznamu opřít (připočte se).
Tudíž, reálná výška oblaku může vycházet na 19,5 km, která je i tak vysoká na naše poměry. 🙂 Supercely dosahují výšky až 20 km výjimečně (hranice mezi troposférou a stratosférou).
Děkuji všem autorům, kteří poskytli své záznamy: Jakob von Skolioni, Žanet Nešporková, Míra Kutěj, Petr Krejčí, Samuel Kubáň, Jana Voráčková, Ferina Dolly, Zdeněk Macháček a další.
Zdroje snímků: www.mapy.cz, www.ventusky.com, www.eumetsat.com, Meteosat 0deg EView, www.radar.bourky.cz.
Na YouTube je vytvořené kratší video, které shrnuje celé záznamy do dvou minut.
připravila: Lucie Vlčková
{gallery}Marek/2022/supercela{/gallery}
{jcomments off}
