Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – srpen 2021

1 srpna, 2021
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. srpna:

Srpnové finále bylo do té míry po celý den uplakané, že i večerní Boubín na samém vrcholu, samozřejmě zahalen mlhou, takřka plaval. Pokoušet se o snímek z rozhledny tím pádem vycházelo jako zcela zbytečné, neboť přesně takový je tu možno nalézt již o pouhé dva dny dříve – 29. srpna.

Ale jedno překvapení nahoře přece jen čekalo, …

… a to původem z Prahy.

Nepatrný teplotní pokles podpořil i severozápadní vítr, jenž dnes zesílil na 5,9 m/s (21,24 km/h). Z hlediska výhledu na zítřek je však celková situace oproti včerejší opačná – září přivítáme skutečně zářící slunečními paprsky a neprohloupí ten z fotografů, který si přivstane na ranní mlhy.

30. srpna:

Vydařený slunečný den s oblohou plnou cumulů přidal s večerem na dramatickém výrazu …

… a leckde nadělil přeháňky spolu se silným dojmem, že je jen otázkou času, kdy se přidají i bouřky.

Jen Boubínu se tentokrát vše z řečeného vyhýbalo, …

… takže představoval ideální nerušenou pozorovatelnu …

… postupně stále temnějších výjevů.

Nebylo sice možno popřít mírné oteplení, ale stále jen v podzimních mezích. Severozápadní vítr se pak i nadále držel strategie zklidňování – dnes nepřekročil nárazovou rychlost 3,7 m/s (13,32 km/h).

Na prahu noci nebylo možno zapochybovat o tom, co viděný vývoj počasí přinese zítřku …

29. srpna:

Poslední časné srpnové nedělní jitro potvrdilo očekávání předešlého boubínského večera – několik sporadických drobných protržení oblohy, třebaže dokonce s modravým nádechem, nedávalo naději, že by snad poctivá mlžná čepice, spodní stranou zabírající celou třetinu hory a svrchu střežená souvislou nízkou oblačností, nejméně po dvě příští hodiny byla ochotna aspoň povolit, natož snad zmizet.

Aktuální teplotu bylo prakticky možno opsat ze včerejška (puntičkáři by ji ovšem označili za ještě nepatrně nižší), jen severozápadní vítr ubral na rychlosti – v nárazech dosáhl jen na 4,8 m/s (17,28 km/h).

O poutavé zážitky …

… se tak cestou zpět …

… postaraly jedině mlhou zaplavené lesní interiéry.

Pohled od silnice nad Korkusovou Hutí pak za více než dvě a půl hodiny prozradil, že Boubín se sice z valné většiny mlžného sevření zbavil, ale vrcholová čepička, zasahující krom jiného zrovna též rozhlednu, stále sedí jako přibitá na svém místě.

28. srpna:

Podle předpokladu se poslední srpnová sobota zjevila v mokrém převleku, …

… ale současně jí nešla upřít ani poctivá snaha občas jej svléknout. Výsledkem byly každopádně fantastické oblačné scenérie, kam oko na Šumavě i v Pošumaví pohlédlo, …

… tedy i cestou na Boubín.

Tam se zdálo, že atmosférická kreativita dosáhla svého vrcholu, …

… neboť do působivých výjevů …

… se začala stále více plíživě vkrádat zákeřná mlha.

Pomáhal jí v tom severozápadní vítr o rychlosti 5,4 m/s (19,44 km/h) … nu a teplota dávno pozbyla práva na označení za letní.

Mlha sice zatím nevítězila v obvyklém plném rozsahu, …

… čímž dodávala krajině až tajemný ráz, …

… ale s houstnoucím soumrakem začínalo být stále více jasné, že příští ráno Boubín opět jednou uvítá v poctivé neprůhledné čepici.

27. srpna:

Barevně sice kouzelný večer, ale současně nenechávající nikoho na pochybách o zítřejším deštivu.

26. srpna:

Podzimního ladění počasí …

… už se asi nezbavíme.

25. srpna:

Po deštivém dni, není-li předpovídáno pokračování v tomtéž duchu, lze zpravidla očekávat velmi zajímavé jitro, většinou plné působivých mlh, do nichž mohou časné sluneční paprsky vpisovat kouzelné výjevy. Vše zprvu nasvědčovalo tomu, že právě takovým by se mohlo stát i jitro dnešní … leč, jak se ukázalo, oblačnost nad obzorem měla zcela jiné plány.

Mlhy rozhodně nescházely, …

… jejich neustálý příliv od jihozápadu do vimperského dolíku byl více než bohatý, …

… avšak stejnou měrou bohatla také vzpomenutá oblačnost, neochotná ponechat sluníčku ve správný čas aspoň škvírku k přímému zapůsobení nad rámec jinak jistě hojných barev.

Vše sice nakonec vyústilo v azurovou, bělostnými obláčky lehce posetou oblohu, ale očekávané východové scenérie se zkrátka tentokrát nekonaly.

24. srpna:

Letošní svatobartolomějské počasí jako by chtělo symbolicky ochladit vzpomínku na nešťastné obyvatele starověkých Pompejí a Herculanea, které v tento den, ovšem roku 79 našeho letopočtu, usmrtil a jejich města zničil osudný výbuch Vesuvu. Nebo snad měly být oplakány především oběti tragické Bartolomějské noci roku 1572 ? V každém případě nám finalizující srpen velmi živě, tedy znatelným ochlazením a takřka celodenním deštěm připomněl, …

… že za pouhý měsíc už bude třetím dnem vládnout astronomický podzim. Výstup na Boubín se tedy dle očekávání nekonal za sebemenší dohledností a viditelností, …

… nýbrž jen pro změření teplotního poklesu a zjištění, že hustou mlhou zde míchá severovýchodní vítr o rychlosti 6,9 m/s (24,84 km/h).

23. srpna:

Deštivo by mělo pokračovat, …

… ale předehra k němu dnes byla z valné většiny slunečná.

22. srpna:

Předposlední srpnově nedělní probuzení se neslo ve znamení brzké bouřky …

… a následného celodenního deštiva.

Sluneční paprsky tentokrát nenašly na obloze téměř žádný prostor. Zdá se, že teprve zítřek by k nim mohl být vstřícnější, i když nás patrně neušetří dalších přeháněk.

21. srpna:

Dnešní boubínský výstup sledoval co hlavní cíl přímo polapení dorůstajícího úplňku, …

… který měl po celkově teplém a slunečném dni reálnou šanci zazářit mimořádnou barevností.

Nadto, jak již bylo řečeno včera, ve vzduchu je změna počasí. Té by ovšem mohla předcházet velmi zajímavá noc.

Nu a tu jej máme, …

… skutečně skvostně zbarvený, …

… což navzdory jemnému zneostřujícímu oparu volalo po detailnějším přiblížení.

Ze všeho nakonec vzešla noc nejen zajímavá, ale přímo magická, plná postupně se do posvátného ticha rozsvěcujících příběhů, …

… takže tradiční snímek teploměru spolu s údajem o občasném severozápadním dýchnutí 1,1 m/s (3,96 km/h), jemně zpestřujícím většinové naprosté bezvětří, se ukázal zcela podružným, a byl tak pořízen již za tmy.

Ta se zásluhou stoupajícího měsíčního kotouče brzy dočkala stříbřitého zjemnění, jehož následkem mohla obloha nad Basumskými lukami, zahalenými do tajemného šerosvitu, v němž scházely už jen tančící víly, prozradit, že hned zítřejšího rána se dočkáme překvapení.

20. srpna:

Oblačná konstelace na večerní obloze …

… slibovala ve všech směrech s blížícím se slunečním západem fantastické zážitky.

K tomu se družila i výborná dohlednost, …

… nabízející např. pod Velkým Javorem nejen brilantně vykreslený vrchol Velkého Falkensteinu (1315 m n.m., 40,4 km vzdušnou čarou od Boubína), ve fotokronice zachyceného pohledem ze špičácké rozhledny již 2. srpna, ale též skutečnost, že rozhledna na Poledníku je aktuálně z důvodu oprav obklopena lešením.

Jižní větřík o rychlosti rovné 3 m/s (10,8 km/h) ale měl spolu se silnějšími bratry kdesi ve výškách jiné plány …

… a slibnou oblačnost nechal za současně klesající teploty postupně zmizet.

Došlo však na velkolepou náhradu, a to v podobě krásného slunečního loučení, …

… jež se navíc odehrávalo jako setkání s úžasně vybarveným vycházejícím téměř úplňkem.

K dovršení zmíněné měsíční fáze dojde za dva dny – v neděli 22. srpna ve 14:01, ale může se snadno stát, že s ohledem na předpovídaný vývoj počasí se toho večera nedočkáme stejně skvostné podívané, jakou připravil dnešní.

19. srpna:

Boubín nám opět předvedl, jak hravě je možno položit si časně zrána otázku, proč se vlastně předešlý večer namáhal s vyčištěním oblohy. Od jihozápadu se v průběhu noci nasunula poctivá mlha, jež tradičně dokonale uzavřela celý vrchol a nad sebou navíc cítila výraznou podporu v neprostupné nízké oblačnosti. Jako by se vzpomenutého večera nic nestalo. Naštěstí se však pozvolna začalo dít zhruba deset minut po východu sluníčka, o němž si ale člověk v reálném provedení mohl leda nechat zdát. Mlžná čepice přece jen začala shora povolovat …

… a vše, co následovalo, bylo možno vnímat buď jako urpurný zápas, …

… nebo spíš úchvatnou sérii mnoha proměn, i bez přímé účasti sluníčka lahodících oku i duši.

Bobík ovšem po celou dobu nedostal pražádnou šanci dopracovat se aspoň k zlomku něčeho podobného tomu, co se zdařilo jeho vyššímu a slavnějšímu bratru.

Jihozápadní vítr se maximální rychlostí 6,9 m/s (24,84 km/h) zhostil dvojí protichůdné role – především totiž přiháněl čerstvé zásoby mlhy, ale současně je, jak ukazují předchozí snímky, z vrchní strany postupně trhal. To vše probíhalo za zcela pochopitelné značné vzdušné vlhkosti a teploty, jíž rozhodně neslušel přívlastek letní.

V každém případě tu opět došlo k naplnění lidové pranostiky, že jedenáctá rozhodne, přičemž ze všeho vzejde další slunečný, i když nedostatkem oblačnosti nestrádající den. Okolo páté hodiny ranní by však takový finální výsledek tipoval patrně málokdo – nikoli snad na základě mlžné čepice, ale beznadějně vyhlížející souvislé oblačné přikrývky, kterou dnešní večer po vzoru včerejšího patrně z oblohy zcela neodstraní.

18. srpna:

Po včerejším znatelném ochlazení bylo velmi příjemné, …

… když dnešní večer podnikl úspěšný pokus vyčistit oblohu, …

… a vpustit tak nazpět do hry sluníčko, byť současně nelze zapomínat, že se nacházíme v druhé půli srpna.

17. srpna:

Jestliže byl předchozí den věnován západočeskému Bolfánku, dnes pro změnu zavítejme – stále v šumavském dosahu – k jiné památce, která sice takové štěstí neměla, ale i tak si zachovala obrovské charisma. Je jí zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená v první půli 18. století poblíže osady Loreta přesně na osu zámku v Týnci. Ten jsme si zde představili již 8. června 2016 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10435) a bohužel je nutno aktuálně dodat, že na jeho již tehdy velmi neutěšeném stavu se ani po pěti letech nic zásadně nezměnilo. I tak se ovšem stále nachází v lepším stavu nežli ubohá kaple, …

… která dodnes nenechá návštěvníka na pochybách o tom, …

… že bývala skutečným architektonickým skvostem, který si nezasloužil tak smutný osud.

V roce 1783 byla zrušena a počínaje rokem 1790 pak ponechána zkáze, která však tehdy nemohla postupovat příliš rychle, dozvídáme-li se, že ještě před II. světovou válkou kaple krátce sloužila jako turistická rozhledna.

Dnes už si můžeme jen s použitím fantazie představovat, jaká krása se mohla kdysi ukrývat pod kopulí, než se tato zřítila a odkryla pohled k nebesům …

16. srpna:

Vypravíme-li se zhruba sedmdesát kilometrů vzdušnou čarou na severozápad od Boubína, octneme se ve Švihovské vrchovině, již můžeme považovat za západočeské předhůří Šumavy. Nejblíže je odtud nicméně k Všerubské vrchovině, která představuje spojnici mezi Šumavou a Českým lesem. Na vrcholu Žďár (584 m n.m.) se tu nachází velmi zajímavá rozhledna zvaná Bolfánek.

Jedná se vlastně původně o kostel sv. Wolfganga, zbudovaný v letech 1722 – 1725, roku 1782 však zrušený a postupně chátrající do té míry, že počátkem 19. století, konkrétně roku 1806 bylo nutno přistoupit k jeho zbourání. Zůstala pouze věž spolu s malým kostelním zlomkem, který byl roku 1828 na popud významné osobnosti českých dějin – kněze, filologa a historika Josefa Dobrovského opraven a roku 1897 získal podobu kaple, v níž se zachoval podnes. Věž byla upravena na rozhlednu, …

… která v rámci viditelných panoramat nabízí dokonce Boubín či Sokol (Antýgl), jakož i známé odtud bližší vrcholy jako Poledník či Prenet.

Boubín se ovšem tentokrát ukrýval, …

… neboť šumavské počasí si zrovna vybíralo zataženou a deštivou variantu.

Ta návštěvníkům rozhledny jistě nemusí vadit, …

… neboť se za všech okolností nacházejí pod střechou.

Rozhledna navíc sama o sobě nabízí též poutavé pohledy do historie, …

… a to i formou expozice Muzea techniky a řemesel z nedaleké obce Koloveč.

Neschází ani pověst o skále, na níž se prý sv. Wolfgang, původně biskup v bavorském Řezně, zastavil během svého návratu z Prahy. Můžeme si ji prohlédnout napříč od sklepních prostor …

… až do samotné kaple, …

… ba dokonce nahoře spatřit údajný otisk Wolfgangovy biskupské berly. Kameni jsou též přisuzovány léčebné síly. V každém případě se nabízí úvaha, že by Bolfánek měl být na oplátku za dobré viditelnosti k spatření z Boubína, takže nezbývá než čekat na vhodné podmínky k ověření.

15. srpna:

Po dvou výjimečně parných víkendových dnech nebylo divu, že první půle srpna končila za blýskání, hřmění, deště a místy i krupobití. Nejintenzivněji se bouřky vyřádily v sousedním Německu, odkud stihly ve slabší podobě dorazit i k nám. Pozorovat celý ten úchvatných proměn plný proces z boubínské rozhledny bylo fascinujícím zážitkem.

Teplota si zachovala velmi slušnou letní hodnotu, západní vítr pak z původního takřka bezvětří dokázal zesílit až na 5,6 m/s (20,16 km/h).

Naprosto nečekaným překvapením se za dané situace stala …

… viditelnost krušnohorského Klínovce!

Pro nejúchvatnější scenérie, k jakým patřil například liják s kroupami ve Vimperku, stálo za to opustit rozhlednu, třebaže na ní nebylo čeho se bát. Bouřky se totiž až na výjimky odehrávaly převážně vysoko v mracích. I odtud ale s přibývající tmou blesky bohatě osvětlovaly krajinu pod sebou, takže o zážitky vpravdě romantického ražení nebyla do poslední chvíle nouze.

14. srpna:

Křehká krása z vody …

… a sluníčka …

… potřebuje především svého hlavního spoluautora 🙂 .

13. srpna:

Letní vedra dostatečně inspirují …

… k ochlazujícím výpravám …

… po stopách dávné historie.

12. srpna:

K tomu, aby člověk zažil na boubínské obloze nefalšovaná kouzla, …

… nepotřebuje nutně vstávat na východy či setrvávat na západy sluníčka, …

… ale bohatě stačí vystihnout správné okamžiky …

… prakticky v kteroukoli denní dobu.

Dnešek ostatně nebyl zdaleka prvním ani posledním dnem, …

… který o tom vydal své svědectví. Nanejvýš příjemná teplota spolu s východním vánkem o rychlosti 1,3 m/s (4,68 km/h) …

… spolupůsobila v dokonalé harmonii s nefalšovanou oblačnou galerií, která by nesporně zasloužila vyčkat na finální barevné proměny.

Ale ty fantasticky zapůsobily i v průběhu zpáteční cesty, …

… stejně jako v nezvyklém, zaběhlou tradici porušujícím pojetí …

… za doprovodu lesních kulis.

11. srpna:

O tom, že příroda nám dokáže uchystat mnohá překvapení, jsme si už na stránkách fotokroniky nejednou při nejrůznějších příležitostech vyprávěli. Dnes je možno navázat další zcela nečekanou záležitostí. To takhle člověk po návratu z Boubína usedne na lavičku a náhle mu přistane na nohavici zvláštní bzučivý, zhruba jeden a půl centimetru dlouhý útvar – zjevně nikoli v počtu jediného hmyzího živočicha. Teprve fotoaparát, který je naštěstí stále po ruce, odhalil, že se tu vlastně jedná o lovecký výjev.

Příznačně pojmenovaná lovilka komárovitá (Hybos culiciformis), moucha z rodu Bicellaria, kdesi vycítila svou příležitost v rámci svatebního letu mravenců (zrovna 18. června – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18438 – se takový odehrál přímo na boubínské rozhledně) a podařilo se jí jednu okřídlenou oběť polapit. Ta se sice snažila neprodat sou kůži zadarmo, ale proti silnějšímu predátorovi neměla šanci. Jedině skutečnost, že i jeho stál onen lov zjevně nemalé fyzické úsilí, napomohla po téměř pět příštích minut celkem poklidnému fotografování. Lovilka zatím nabrala potřebných sil a poté s již zcela bezvládnou kořistí odletěla.

10. srpna:

Na severu bylo krásně, ale málo platno, Boubín volal. A měl bohatě co nabídnout.

Vedle báječné světelné atmosféry …

… s tajemně přitlumeným vycházejícím sluníčkem …

… také slabé, ale přece jen viditelné siluety Alp.

V této etapě léta už je nutno počítat s nejedním ochlazením. Dnešnímu dodával váhy jihozápadní vítr o rychlosti 6,2 m/s (22,32 km/h), …

… který měl současně svůj podíl na proměnlivosti …

… velmi působivé oblačné výzdoby oblohy.

Dokonce i vzpomenuté Alpy postupně mírně nabyly na zřetelnosti …

… a plastické prokreslenosti. Co je však nejdůležitější, chladné ráno předznamenává vydařený teplý den.

9. srpna:

Pestře proměnlivý vývoj počasí posledních dnů …

… mívá za následek …

… skvostná vybarvení večerní oblohy.

4. – 8. srpna:

Jak už bylo ve fotokronice zdokumentováno před devíti lety, přesně 11. – 15. července 2012 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3301), ani pravověrný Šumavák se nemůže stále jen toulat boubínskými končinami, takže se čas od času vypraví třeba na některý z opačných konců rodné země, avšak ani tam neztrácí kontinuitu či určíté paralely se svými domovskými horami. Tentokrát byly cílem pětidenního putování Lužické hory a na ně bezprostředně navazující Děčínská vrchovina, v níž se nachází národní park České Švýcarsko.

Ač se zdejší vrcholy nemohou z hlediska nadmořské výšky rovnat Šumavě – ani nejvyšší z nich nedosahují tisíce metrů, opticky by člověk tuto skutečnost rozhodně netipoval, a to i zásluhou výrazných pískovcových skalních útvarů, k jakým náleží třeba zde zachycená Havraní skála (387 m n. m.), …

… či Rudolfův kámen (484 m n. m.), …

… respekt vzbouzející masiv, …

… po jehož místy krkolomném zlezení …

… se člověku otevítá úchvatný výhled všemi směry, …

… jaký musel již před téměř dvěma sty let naplnit úžasem i mladého knížete Rudolfa Kinského z Vchynic a Tetova (hle, geografická vazba k Šumavě – připomeňme si jen známý Vchynicko-tetovský plavební kanál), podle nějž je skalní krasavec pojmenován.

Krajině logicky dominuje nejvyšší hora Českého Švýcarska – Růžovský vrch (619 m n. m.), zvaný též lidově Růžák nebo Děčínská Fudžijama (na snímku blíže vpravo), …

… neboť jakožto pro změnu čedičový masiv vznikl vulkanickou činností.

V porovnání se šumavskými lze zdejší turistické trasy hodnotit vesměs jako fyzicky náročnější, …

… s ohledem na povahu terénu nejednou opatřené systémem pomocných ocelových schodů či přímo žebříků, …

… ale odměna za jejich zdolání je bez přehánění fantastická.

Nepřeje-li počasí, je lépe poznávat zdejší hrady, zámky či města. Přesunem z Českého Švýcarska k pomezí Jizerských hor se dostáváme ze Šluknovského výběžku do sousedního, jemuž dalo název město Frýdlant. Na náměstí tu můžeme pohlédnout do kamenné tváře samotnému panu vévodovi Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna, proslulému vojevůdci, leč současně velmi rozporuplné osobnosti, jíž v časech pobělohorských po dvanáct let patřilo zdejší panství. A tu lze vystopovat paralelu přímo vimperskou, neboť za stavovského povstání velel císařské posádce našeho zámku, roku 1619 dobytého vojskem generála Arnošta z Mansfeldu, Christian von Ilow. Historie by se jím patrně zaobírala mnohem méně, kdyby se nestal jedním z příštích nejbližších Valdštejnových spolubojovníků, roku 1634 zákeřně zavražděných na chebském hradu, jen o málo dříve, než v domě na náměstí rovněž vrahova ruka násilně ukončila život samotného vévody.

Frýdlantský hrad a zámek je jako každá správná historická památka daného druhu opředen celou řadou pověstí, často velmi temného obsahu, nepostrádajícího ani černou magii.

Asi nejznámější z nich je dokonce na jednom z nádvoří viditelná v podobě skály, kterou prý do této podoby zoral sám ďábel, když předtím hrál s hradním pánem – Bedřichem z Biberštejna – v kostky o duši. Ve skutečnosti zde máme příležitost spatřit charakteristickou strukturu v tomto kraji všudypřítomného čediče, srovnatelnou s asi nejproslulejším, mnohem větším a rozsáhlejším útvarem z této vyvřelé horniny, totiž Panskou skálou u Kamenického Šenova.

K nejznámějším a nejvyhledávanějším lokalitám Českého Švýcarska bezesporu patří Pravčická brána, unikátní skalní útvar, sám o sobě sice z pochopitelných důvodů již nepřístupný, …

… ale v nejbližším okolí obklopený pěti vyhlídkami, z nichž můžeme obdivovat přírodní zázraky, k jakým se jistě právem řadí například tato skalní věž zvaná Malý Pravčický kužel, …

… či rozsáhlá Stará Václavská stěna.

Krom samotné pískovcové rarity …

… si v těchto vysoko položených končinách, …

… kam lze jakýkoli materiál dopravovat jedině pěšky nebo lanovkou, …

… zaslouží nemalý obdiv výletní zámeček Sokolí hnízdo, stojící zde již od roku 1881.

Vedle zážitků přírodních náleží k nejsilnějším možnost vychutnat si atmosféru jeho interiérů, …

… sloužících dnes jako výstavní prostory.

Nejen vrcholy nám však v tomto kouzelném kraji mohou připravit zajímavé okamžiky.

Vedle opojných výšek si můžeme po libosti užívat pro změnu též tajuplného prostředí nejrozmanitějších jeskyní a podzemních prostor, vytvořených prvotně přírodou a nejednou pak i dotvářených lidskou rukou, často v důsledku těžby písku. To jsme však už opět opustili České Švýcarsko a přiblížili se k obci Kunratice u Cvikova, …

… nedaleko níž se krom již vzpomenutých temných zákoutí nachází také tato impozantní Skála smrti, nazývaná též Rytířský skok. Vytesaný reliéf zachycuje výjev z lidové pověsti, …

… podle níž nešťastná mlynářská dívka (pocházející patrně z nedaleké osady Mlynářská díra) ve snaze zachránit se před pronásledujícím zlým rytířem raději volila smrtící skok ze skály. Díky své široké sukni a měkkému mechu, do nějž dopadla, se však zachránila, …

… zatímco rytíř se s koněm zřítil do propasti a zahynul.

Za pozoruhodné výtvarné dílo by se jistě nemusel stydět ani profesionální sochař, leč do skály vsazená deska nám prozrazuje, že autory byli v roce 1910 dva lidoví umělci – učitel a četnický strážmistr.

K charakteristickým rysům severočeských obcí a vesniček patří vedle svérázné půvabné architektury také jejich značná územní rozprostřenost po zalesněné kopcovité krajině. Krom mnoha dalších to lze pozorovat i v obci Kytlice, jež si zahrála ve známém filmu z roku 1964 Táto, sežeň štěně. Tam ovšem byla přejmenována na Kameničky. Představitel hlavní role, Miroslav Horníček, si od té doby zdejší kraj zamiloval do té míry, …

… že přímo v Kytlici (jak říká on) či v Kytlicích (jak říkají zdejší domorodí obyvatelé) zakoupil pro svou rodinu chalupu.

Na zdejším hřbitůvku …

… pak spolu se svými nejbližšími také nalezl místo posledního odpočinku, …

… které se dnes stalo jakýmsi pomyslným poutním místem všem, kdož tohoto herce, spisovatele, režiséra, znamenitého fotografa, ale především moudrého a laskavého člověka obdivovali a milovali.

Po mnoha úžasných zážitcích, z nichž tu byl prezentován pouhý zlomek, je jisté, že návštěva severočeských hor, jakou lze všem milovníkům krásné krajiny jedině vřele doporučit, nebyla zdaleka poslední.

3. srpna:

Léto je bezpochyb především časem bohatého cestování. Chová-li se k nám pak z hlediska počasí rozmarně, bývá osvědčenou jistotou vyhledávat vedle přírodních krás především přístřeší historických památek a tam se, obklopeni atmosférou dávných staletí, zaposlouchat do spousty zajímavých a poutavých příběhů. Nejednou lze při té příležitosti uskutečnit i neméně zajímavé výtvarné objevy – například v podobě dobových map, …

… které nám krom obecného pojetí tehdejší – zde konkrétně barokní – kartografie mohou prozradit i mnoho dalšího. Třeba dokonce připomenou známou lidovou písničku, v níž se zpívá: “ … Taus je to německy, Domažlice česky, …“ (dobový německý pravopis nám zde předkládá chodské centrum v podobě Tauss). Nu, a jak k tomu vidno, silnice z Klatov přes Horažďovice, Katovice, Strakonice a Vodňany do Budějovic už skutečně pamatuje mnohé, zatímco cesty ze Sušice (jejíž název je tu vyveden skutečně kuriózně – z původní podoby Schüttenhofen malíř vykouzlil, a to dokonce v rozdělené podobě, Schiten hoven, veden k tomu dozajista snahou nerušit písmem tok řeky Otavy), Vimperka, Písku či Prachatic tehdy nestály v rámci Prácheňského kraje (podrobněji jsme se mu ve fotokronice věnovali 29. července 2014 – viz http://vimperk.eu/index.php/5631) za kartografické zaznamenání 🙂 .

2. srpna:

Nejen pod Boubínem či na něm se lze dočkat dramatických šumavských procitání, …

… která nakonec vyústí v krásný slunečný den.

1. srpna:

Pohlédneme-li na právě narozený srpen optikou včera se rozloučivšího července, dospějeme vlastně k jakési základní shodě, neboť i zmíněný předchůdce vkročil na scénu v deštivé náladě. Ta dnešní započala ještě za ranní tmy a dále už se týkala jen dopoledne, čímž položila základ zajímavé boubínské podívané, za níž ovšem bylo nutno správně načasovat výstup. Řada neznalých turistů už se tou dobou vracela nazpět dolů, viditelně zklamána a současně přesvědčena, že v mlze, s níž se nahoře potkala, nemá šanci něco vidět. Těžko se tomu názoru na jedné straně divit, ale na druhé je opět záhodno připomenout známou lidovou modrost o trpělivosti a růžích. Příští snímky ji dozajista i bez dalších slov potvrdí. Počátečním stavem byla naprostá neviditelnost, na níž celkem pochopitelně nelze shledávat nic fotograficky zajímavého, takže začínáme okamžikem, v němž se začaly rodit příští zajímavé změny.

Nutno ještě podotknout, že teploměr bude – pro čtenáře asi překvapivě – zobrazen dvakrát, neboť rozdíl mezi stavem před uvolněním prostoru slunečním paprskům a po něm stál za dvojí samostatné zdokumentování.

K příjemně vnímanému oteplení zbývá doplnit ještě obvyklou informaci o větru. Tedy dnes vál od severu, a to rychlostí 3,5 m/s (12,6 km/h).

Po více nežli hodinovém pobytu na rozhledně vše dospělo k novému uzavření husté neprůhledné čepice, tentokrát už jen na kratší přechodný čas. Poté se Boubín dokázal onoho sevření nadobro zbavit, ale nikoli snad ve prospěch dalších srovnatelných zážitků. Sice čistý, ale k jisté fádnosti směřující večer nějak neměl v porovnání s odpoledním, zde zachyceným děním nic k srovnatelnému nabídnutí. Jediným, co se dalo s nemalou pravděpopdobností očekávat, byly další noční deště.