Sušice opět prožila Jeden svět
Festival Jeden svět v Sušici má za sebou již čtvrtý ročník. Ten proběhl v termínu od 1. do 4. června a navštívila jej stovka diváků. Pro organizátory byl velkou výzvou, protože probíhal v netradičním červnovém termínu, ve zcela nových prostorách a zejména za přísných podmínek spojených s epidemiologickou situací. Ale snímky, hosté a doprovodné akce byly vybrány tak, že vše krásně navazovalo a spojilo se v jeden celek, v Jeden svět.
„Opět se ukázalo, jak důležité je najít a propojit ty správné lidi, místa a témata, abychom dokázali zprostředkovat hluboký zážitek, inspiraci a chuť měnit sebe i svět kolem nás,“ zmiňuje na úvod koordinátorka Jednoho světa v Sušici Sarah Huikari. Povedlo se podpořit regionální podnikatele a zpropagovat řadu inspirativních míst a činností, ať už se jedná o promítací místa Kafe Žebřík a ostrov Santos, která pro festival byla zcela nová a navozovala intimní a přátelskou atmosféru, nebo osobnosti spojené s letošními workshopy Vlaďku Naušovou či Václava Silovského z Organic farm Soběsuky. Díky nim jsme zjistili, jak je možné prožít těhotenství ve zdraví a kráse, nebo jak správně dýchat a začít s otužováním, třeba právě v místní Otavě.
Zároveň však došlo k regionálnímu přesahu, a to díky tomu, že do Sušice přijelo i několik významných hostů z Prahy, kteří pofilmovým debatám dodali odborný pohled na jednotlivá témata. Do diskuse po filmu Vlci na hranicích přijal pozvání jeho režisér Martin Páv. Pro festival to bylo poprvé, kdy do Sušice zavítal sám autor filmu. Po snímku Neviditelná s diváky debatovala uznávaná porodní asistentka Alžběta Samková a po silném lidskoprávním dokumentu Kuráž došlo na diskuzi s Kryścinou Šyjanok. Ta skončila až 15 minut po půlnoci a i po jejím konci diváci kladli další a další dotazy týkající se aktuální situace v Bělorusku. Právě tyto silné momenty organizátorům ukázaly, že sušické publikum stojí nejen o dokumenty, které pohladí po duši, ale také o ty, které jim umožní hluboký náhled do problémů okolního světa.
Velký dík letos proto patří především divákům, bez kterých by to nešlo. Na projekce chodilo přes 20 lidí, což zcela korespondovalo s velikostí jednotlivých promítacích míst a jejich kapacitou, která musela být uzpůsobena epidemiologickým podmínkám. „Někomu může připadat 100 návštěvníků festivalu málo, ale s ohledem na letošní podmínky to považujeme za důkaz toho, že naše snažení přivážet do malého západočeského města na Otavě lidskoprávní témata je důležité a smysluplné,“ doplňuje Huikari a dodává, jak moc si váží zpětné vazby, která se k ní od diváků letos dostala. Pravidelná divačka Jitka jí napsala: „Byl to pro mě obohacující večer zase z jiného soudku, než jsem zvyklá. Děkuji. Skvělé, že pro nás v končinách „vesnice“ Jeden svět funguje!“ „Mě moc potěšily studentky, které dorazily na snímek Kuráž a byly upřímně šťastné, že se festival, který běžně navštěvují v Plzni a v Praze, koná v jejich rodném městě. Podpora z jejich strany byla hned dvojnásobná, neboť si nadšeně vybraly několik kousků z letošní nabídky upomínkových předmětů. A nejen ony, o letošní merch byl velký zájem. Před poslední projekcí nás dokonce oslovil jeden místní mladý muž, že nutně shání letošní ponožky pro svoji přítelkyni, která je každoročně sbírá. To nás opravdu potěšilo. Stejně jako reakce jednoho z kuchařů projekčního místa ostrova Santos, který dva dny sledoval dokumenty ze své pracovní pozice a třetí promítací den, kdy měl volno, dorazil na projekci spolu s přítelkyní. Atmosféra letošního ročníku byla více než přátelská a plná příjemných setkání,“ dodává s úsměvem koordinátorka dobrovolníků Kristýna Pítrová.
Festivalu se vyhnul jakýkoliv déšť a chmury a nezastavily ho ani hygienická opatření, díky kterým diváci prožili specifické kouzlo venkovních projekcí. Organizátoři se již těší na příští ročník a věří, že se opět vrátí i do projekčních sálů a budou moci přivítat také dětské publikum v rámci školních projekcí.
{gallery}SARAH/js{/gallery}
text: Tereza Králová
foto: Jan Nebřenský
{jcomments off}
