Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … aneb Fotokronika Jana Tláskala
15.září:
Úderem šesté hodiny ranní se dnes na Boubíně zdálo, že tam kdesi vysoko nahoře se nějak nemohou rozhodnout, co nechat o třetí zářijové sobotě na obloze zvítězit. Vycházející sluníčko se nakonec přes všechny slibné proměny neobjevilo, …
… neboť náhlý soustředěný útok mlhy od jihozápadu se tentokrát ukázal nad jeho síly. Byla z toho opět další z tradičních boubínských čepic, …
… které ovšem pravým Boubíňákům nemají šanci zkazit náladu, ba naopak … 🙂
14.září:
Sluníčko už s námi zase kamarádí … 🙂
… a rozloučilo se ve vskutku velkolepých kulisách.
13.září:
Podzim klepe na letní dvéře se stále menším ostychem …
12.září:
… zelená se pomalu loučí.
11.září:
… bude dnešek usínat ve stejné náladě, do jaké se probudil ?
10.září:
Pozdní léto prý co nevidět skončí, jak předpovídají meteorologové – dnes každopádně přineslo odpolední bouřku s lijákem a místy i kroupami, …
… čímž se však ani v nejmenším nedal vyrušovat ve svém díle výstavní křižák, který se utábořil za jedním z oken klavírní třídy v základní umělecké škole a v daném okamžiku balil do pavučiny lapenou mouchu.
Večer pak přinesl mírně zadumanou náladu před doufejme, že nikoli posledním dnem, který bychom letos mohli označit za letní.
9.září:
Zajímavé pohledy na Šumavu se nám mimo jiné nabízejí z Libína, který je se svými 1093 nadmořskými metry nejvyšším vrcholem Šumavského podhůří. K uvedené výšce pak můžeme přičíst dalších 27 metrů kamenné rozhledny, z níž obhlédneme nejen Šumavu, ale celé, tedy i vnitrozemské okolí Libína.
8.září:
Kdo se dnes probudil již do krásného slunečného dne, by možná neuvěřil, jak krušnou cestu muselo sluníčko po svém východu urazit časným ránem, aby nás mohlo v pozdním létě druhé zářijové soboty naplno potěšit …
Velký Javor co nejvyšší horský vládce Šumavy se těšil slunečními paprsky v plné síle jako první …
7.září:
Dokážeme se s plnou pozorností sklonit ke skromné krasavici našich kvetoucích luk, jakou je bezpochyb chrpa ?
6.září:
Řekneme-li o někom, že poslouchá kolenem, pranic mu tím nelichotíme. Jedině v případě luční kobylky naopak máme téměř plnou pravdu. Sluchové orgány těchto roztomilých zvířátek, jichž se u nás dá nalézt na čtyřicet druhů v nejrozmanitějších tvarových i barevných variantách, se totiž nacházejí v holenní části předního páru nohou, takže skutečně doslova pod kolenem. A fungují prý bezvadně – ostatně kdyby ne, ukázal by se pro kobylky zcela zbytečným typický nefalšovaný letní koncert, o jaký se v lukách dokáží postarat samečkové třením křídel o sebe. Tenhle malý invalidní podboubínský virtuos byl sice dokonale zamaskován v trávě, ale prozradil se právě svou báječně znějící muzikou.
5.září:
Chceme-li spatřit kvetoucí hořce, nemusíme nutně jezdit do Alp či jiných velehor, …
… neboť i Šumava má své druhy, které navíc zrovna začínají svým rozkvětem krášlit její louky – tento se např. nazývá hořeček český (Gentianella bohemica), tedy je zcela zřejmé, kde má svou domovinu.
Patří však, bohužel, ke kriticky ohroženým druhům.
4.září:
I pošmourný den může mít nad ránem své kouzlo …
3.září:
Jako by nás chtělo přimět k tomu, abychom si jej náležitě vážili, blíží se slibované, možná letos závěrečné kolo letního počasí velmi zvolna, ba přímo po kapkách …
2.září:
Sluníčko si zatím sice stále rozmýšlí svůj návrat, ale aspoň už po celý den neprší … 🙂
Boubín dnes na sebe přitáhl s neobyčejnou důkladností mlhy snad z celého okolí – zahalil se do nich od samého úpatí až po vrchol. Bylo tedy zřejmé, že kdo by sem vyrazil za rozhledy z věže, bude zklamán. To ovšem neznamená, …
… že by tu snad jinak nebylo co fotografovat …
1.září:
Měsíc, v němž se rozloučíme s létem, nás přivítal mlhami …
… a mrholením.
{jcomments on}
