Rozhovor s Davidem Vinšem
šéftrenérem mládeže ve Vimperku
Léto má za sebou pár týdnů – jak se připravujete na novou zimní sezónu?
Hokejová sezóna pro nás letos skončila předčasně pro všechny kategorie kvůli covidu-19 cca o 14 dní dříve, než byl plánovaný konec sezóny. Byla škoda, že jsme nestihli odehrát některé turnaje na konci sezóny, ale respektovali jsme nařízení vlády. Letní přípravu absolvovali všechny kategorie po dobu května a června již za normálních podmínek. Tréninky probíhaly ve Vimperku, Budilově nebo na Vodníku. Trénovalo se 2-3 krát týdně kromě nejmenší kategorie. U svých dvou kategorií, kde jsem hlavní trenér (ml. žáci a 3. třídy ) se snažím, aby letní příprava byla pestrá a všestranná, aby to nebyl v tomto věku dril na ovále, nebo lítaní po kopcích. Snažíme se, aby hodně tréninků bylo zábavní formou, aby to prostě děti bavilo. To je základ u všech těchto kategorií. Základ je připravit trénink tak, aby dítě odcházelo s úsměvem a těšilo se na další. Na dřinu je času dost. U malých kategorií jsme se hodně bavili a u větších pracovali na dynamice a startu, ale zábavní formou. Za mě se všemi kategoriemi vládne velká spokojenost, jak všichni trenéři a hráči pracovali.
Jak se Vás dotknul koronavirus?
Koronavirus se nás dotknul, tak jako všech v republice. Sezóna se neodehrála celá, hlavně závěr, který je vždy plný turnajů a je to taková odměna pro všechny hráče za celou sezónu jak pracují. Není od věci na konci sezóny vyrazit do jiného kraje a sehrát zápasy s jinými týmy, se kterými se v sezóně normálně nepotkáte. Ono si zahrát proti Spartě, Plzni, Liberci atd. je zážitek pro všechny. To je jediná věc, co mě mrzela, že se nestihla. Ale jinak se sezóna z velké části odehrála.
Kdo Vám v aktivitě nejvíce pomáhá?
V každé kategorii je vždy hlavní trenér a asistenti. Pro mě nepostradatelný článek v každé kategorii. Ať na ledě nebo na suchu. Když to vezmu z vlastní pozice, tak je sice hezké, že to máte celé na hrbu, připravíte trénink atd., ale sám trénink nikdy neuděláte. Takže za mě jsem moc rád za každého „tátu trenéra“, který ve svém volném času vezme brusle a jde pomoc na led. Nemělo by se na tyhle lidi zapomínat, protože bez nich by trénink kolikrát ani nebyl. Navíc tady u nás, v tak malém městě, je každá pomoc zlatá.
Život se postupně začíná měnit a jednou z věcí je ústup sportovních celebrit – v Německu je vidět například nástup vědců do mediálního popředí – vnímáte to nějak?
Život se opravdu začíná měnit, bohužel tyto věci momentálně nevnímám. Jen jsem vždy rád, když se věnuje nějaká hokejová ikona, co někdy něco dokázala, výchově malých sportovců. Protože mají co předat a děti k nim vzhlíží a pokud bych byl malé dítě a vlezl na led a měl tu čest vidět Jágra, Straku a další bývalé výborné hokejisty, asi by ten hnací motor dopředu byl o hodně jednodušší.
Jaká máte opatření s ohledem na koronavirus při trénincích a při zápasech?
Tak nám sezóna doma ve Vimperku začne 24.8.2020, takže opatření uvidíme. S čím přijde vláda a pak hokejový svaz. Sám jsem na to zvědavý, protože si neumím představit nepoužívat šatny, sprchy a nebo bruslit v rouškách :-). Já si moc přeji, aby se již neopakovala situace ze zimy a mohli jsme všichni fungovat jako doposud bez covidu. A tím myslím úplně všechny, nejen hokej.
Kdy je optimální s hokejem začít?
Ono říct kdy přesně asi úplně nelze. Já si za sebe myslím a říkáme to i na akcích „Pojď hrát hokej“, že je dobré začít kolem čtvrtého roku. Ale najdou se i lidi, co už by na led dali dítě ve 2,5 letech nebo 3 letech, což si myslím, že vůbec není dobře. Ať už ze zdravotního hlediska nebo i mentálního, protože kolikrát ta hlavička ještě vůbec není nastavená. Hokej jde tak rychle dopředu, že když dnes někdo přijde v 6 nebo 7 letech, což dřív bylo normální, tak vše těžko dohání. Ale zase i tady jsou výjimky, které to dokážou.
Jaký máte sen s trénováním?
Můj sen byl hrát hokej a to se povedlo hrál jsem ho 33 let. Co jsem skončil, hrál jsem si s variantou trenéra. A letos pojedu 8 sezónu a musím říct, že mě tento koníček neskutečně baví a naplňuje. Rád se učím a zdokonaluji ve své práci. Letos jsem absolvoval trenérskou licenci B, která byla díky covidu dlouhá. Nejdřív probíhala online výukou na dálku. Potom následovala praxe na Fakultě v Praze a led v Praze – Strašnicích.
Od 1.7. 2020 jsem přijal nabídku šéftrenéra mládeže tady ve Vimperku a můj cíl je, aby to vše fungovalo jak má. Nemám cíl někam přecházet do jiného klubu a i když nabídky byly a jsou, neutíkám od rozdělané práce. Vím, že Vimperk není dobře položené město, ale o to víc si musíme vážit každého dítěte co má chuť hrát hokej. Vůbec neřešit v útlém věku čísla a výsledky. Není důležité vyhrávat turnaje v první, ale ani v sedmé třídě. Jde o to, aby byla chuť ten hokej hrát ve věku jako je 16 nebo 17 let. Vím, že se tady plno věcí dobře nedělalo, ani u mě – nejsem všeználek. Ale o to větší motivace je teď tým, ať trenérů nebo dětí i rodičů semknout se a táhnout za jeden provaz, protože v tak malém klubu to ani jinak nejde.
Takovým tajným cílem je, abychom měli děti, neprosili okolní města o pomoc, měli kategorie a měli s kým hrát – to je základ. Pokud nemáte materiál, nemůžete ani trénovat. Věřím, že od spodních kategorií je vše dobře připravené, abychom časem postavili dorost a juniory a měli komplet kategorie. V tomto ale nechci předbíhat. Chci, aby to bavilo všechny a ikdyž někdy je chuť se vším praštit, tak se kousnout a jít dál.
Kolik máte vimperských a kolik nevimperských dětí?
Toto je otázka, která se na zimním stadiónu často řeší a pro mě je jedním velkým zklamáním. Nevím jak to bylo dřív tady, protože jsem přišel z Tábora. Ale teď když vezmete kabinu, ať u ročníku 2012-13, 2011, 2009-10, tak tam převážná část dojíždí z okolí. Přímo z Vimperka je dětí o dost méně. Například dám ročník 3. tříd, kde z celého týmu mám 4 děti přímo z Vimperka. Hodně dětí dojíždí z Prachatic a okolí. V loni se přidaly i dvě děti z Německa. Odpověď je tedy – více dětí je na ledě ne-vimperských, což je pak i problém, když je trénink dřív a rodiče chodí do práce a kolikrát stihnout trénink není sranda. Jak říkám, všichni tyto rodiče mají můj velký obdiv za ten čas, co stráví na cestách a snaží se dítě držet u sportu místo ležení u mobilu.
Je vidět rozdíl, že by současně děti byly méně obratné než například před deseti lety?
Ten rozdíl je markantní. Jsem ročník 1978 takže jsem v Táboře prošel hokejovou školou a od mala se s námi nikdo nepáral, jak na ledě, tak i na škole při tělocviku. Byli jsme výborně připraveni do života po stránce disciplíny, tak i po stránce sportovní. Tělocviky založené na gymnastice, výmyky, šplh po laně, šplh po tyči, kotoul letmo atd. to byli věci, které byli automatické a hrozně nám pomáhali potom při všech sportech nejen na ledě. Byli jsme všestranní, uměli jsme kopnout do míče, vzít si tenisovou raketu, stoupnout si na lyže a plno dalších věcí. Nebyly mobily, pokud by byly, tak by nás to spolklo, jako dnešní mládež. Dnes to mají trenéři a i učitelé moc těžké. Přinést dnes papír, že nemůžu dělat kotoul, abych si nevyhodil krk, je to nejmenší. Dnes děti, neříkám že všechny, mají problém ve 12 letech udělat kotoul, natož vyšplhat po tyči . Bohužel plno rodičů si myslí, že tyhle věci nejsou potřeba k tomu být dobrý sportovec, ale to je omyl. Pak se vám chce brečet, když vás na konci tréninku prosí děti, že nechtějí hrát fotbal. Věc, kterou jsme milovali a nemohli nás dostat z tréninku. Ale doba je už jiná bohužel. Nejde to srovnávat, ale rozdíl v době dřívější a momentální je za mě obrovský. Na druhou stranu za mě byly sportovní třídy, kde jsme si tréninky odbyli v rámci rozvrhu a odpoledne měli volno na lítání po vsi a hraní různých her. Otázka je, jestli by ty hřiště byla plná dnes i při sportovních třídách. Myslím si, že ne.
Co byste vzkázal čtenářům Šumava.eu?
Všem čtenářům přeji hezký zbytek prázdnin, rodině díky za trpělivost a co se týče hokeje a i jiných sportů tady ve Vimperku, přeji všem, ať jsou všichni spokojeni a ať mají v hlavě oblíbenou větu , že „je to pouze“ sport. Přeji všem hráčům, ať drží hlavně zdraví před nadcházející sezónou a také si užijí zbytek prázdnin, protože v tomto věku jsou prázdniny svatá věc. Prázdniny je potřeba si užít dokud to jde, protože na ledě nic neuteče.
{gallery}Jitka/rok2020/cervenec/fotovins{/gallery}
– red –
{jcomments off}
