Bílá sobota (sabbatum sanctum, magnum či luminum – tj. svatá, velká nebo světlá, světelná) je v liturgickém kalendáři den před Velikonoční nedělí, součást Svatého týdne a velikonočního třídenní (triduua). Připomíná den, kdy Ježíš leží v hrobě.
Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá, s výjimkou posledního pomazání a svátosti smíření.. Bílá sobota liturgicky končí západem slunce. Nastupující noc už patří obřadům Velikonoční vigilie. Světí se oheň před kostelem, který se zapaluje křemeny.
Poslední den půstu! Na Bílou sobotu končí postní doba. Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání.
Bílá sobota navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom.
Tmu a ticho v katolických kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany, aby myšlenka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho Zmrtvýchvstání.
Bílá sobota představuje hudební umění venkovských kantorů, muzikantů a zpěváků na kostelních kůrech a slavnostní atmosféru procesí a průvodu Vzkříšení. Na Bílou sobotu ráno naposledy chodí děti s řehtačkami, protože na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma. Děti chodí na koledu a za řehtání, tedy dobře odvedenou práci, dostávají nemalovaná syrová vajíčka. Z nich pak hospodyně v neděli upeče beránka a ty co zbudou nazdobí pro koledníky na pondělí. Vajíčka se tradičně barví v neděli, aby byla co nejčerstvější.
Co je na tom pravdy dnes?
Někteří chlapci a muži vyrazí na proutí na pomlázku, jiní až v neděli. Když dojdou domů, upraví proutí a hned spletou pomlázku. Každý muž by měl mít svou, vlastnoručně upletenou a hlavně živou, ne suchou. Je to přeci symbol života.
Na bílou sobotu se chodí ke studánkám a pramenům, je to jediný den v roce, kdy jsou všechny studánky a prameny léčivé. Voda se pak během roku používá na různé neduhy a zejména na teploty u dětí.
Voda, kterou si ten den naberete do čisté skleněné nádoby a budete ji uchovávat v temnu, se celý rok nezkazí a je léčivá. Máme to podloženo i odbornými rozbory udělanými v den odběru vody a po roce. Nádoba však musí být opravdu čistá! Ať je jakékoli počasí měli bychom jít o přírody a dát úctu studánkám, pramenům a vodě a přát si její dostatek. Tento počin souvisí s proslulým otvíráním studánek, které se odehrává ve většině krajích o Letnicích.
V KUCHYNÍCH NAŠICH BABIČEK
Vše, co naše prababičky a babičky připravovaly na velikonoční stůl, mělo svůj hluboký význam. Tato tradice se předávala z generace na generaci, ale postupem času se nám zachovalo jen pár zvyků, které v naší velikonoční kuchyni děláme přesně tak, jak nás to učily naše babičky. I dnes neodmyslitelně patří k velikonočním dobrotám mimo jiné jidáše, Mazanec nebo beránek. Stejně tak, jak nám jejich symboliku osvětlovaly naše babičky, tak i my tuto tradici předáváme dál našim dětem.
Jidáše, typické velikonoční pečivo z kynutého těsta. Většinou má tvar provazů, čímž symbolizuje Jidášovo oběšení po prozrazení Ježíše. Podle tradice se pečou na Zelený čtvrtek, nejlépe před východem slunce.
Mazanec se peče na Bílou sobotu a peče se z téměř stejného těsta jako vánočky, jen se přidává víc vajec, aby byl pěkně žlutý. Mazanec vždy bývá naříznutý do kříže, symbolizuje tak ukřižování Ježíše Krista.
Beránek se peče na Bílou sobotu a v neděli na Boží hod Velikonoční se nechává v kostele posvětit. Beránek je jedním ze symbolů Ježíše Krista, podle křesťanské víry byl jako beránek, obětovaný za spasení světa. Připravit ho můžeme z kynutého, piškotového nebo i třeného těsta.
Nepřežeňte to na Bílou sobotu s ochutnáváním dobrot, připomeňte si také některé z velikonočních tradic,
oživte je i u vás doma, vzpomeňte na příběhy o magických dnech a nocích velikonočních,
najděte si tu chvíli, ponořte se do sebe a pozorně naslouchejte… Možná některé z kouzel přijde i k vám.
zdroje: cs.wikipedia.org, www.ceskevelikonoce.cz, www.novinky.cz,www.facebook.com/pratele.ceskych.tradic, velikonoce.net
{jcomments off}
