Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – březen 2020

1 března, 2020
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. března:

Závěr března budil dojem, že chce do posledního dne symbolicky shrnout jakousi připomínku celého průběhu měsíce. Tedy samé zvraty a překvapení, …

… dnes zastoupená především velmi žádoucími slunečními vstupy …

… do jinak stále citelné, …

… pod zachmuřenými nebesy se připomínající zimy.

Je tak více než jasné, …

… že v tomtéž duchu převezme zítřkem žezlo i duben. Přinejmenším po ránu určitě očekávejme nezanedbatelný mrazík, ale nebude nouze ani o životadárné energie plné sluníčko.

30. března:

Už je jisté, že do samého konce března nevyjdeme z překvapení. Tím aktuálním bylo probuzení Vimperka po lehkém víkendovém oteplení do opět nabílené podoby, i když tentokrát jen lehce a bez vidiny delší trvanlivosti. Třebaže se ochladilo, sluníčko tuto další zimní patinu v průběhu dne hravě zlikviduje.

Jiné to však může být na Boubíně, což bude zapotřebí prozkoumat. A vida, mrazík se tu činil rozhodně více – přinejmenším nepřipustil odtávání starých zásob (na den přesně před rokem zde nicméně byla k nalezení stále ještě více než půlmetrová, na vrcholu pak bezmála metrová vrstva sněhu – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/15444) kolem spodní sněhoměrné tyče.

Rozhlednu pak dokonce velmi efektně nazdobil, …

… stejně jako špičky okolních smrků …

… kolem dokola ze všech světových stran – porovnejme si však dnešní stav s loňským 5. květnem : http://vimperk.eu/index.php/vimperk/15699.

Podobně jako předevčírem i dnes můžeme hovořit o nepřímé úměrnosti mezi teplotou a silou větru – teploměr promlouvá jasnou řečí ve prospěch sílícího mrazíku, zatímco vítr, jenž se mimochodem posunul od východu spíše k severu, zeslábl na 3,1 m/s (11,16 km/h).

Za takové situace by se bývala dala předpokládat mimořádná dohlednost – např. v Brdech byla v průběhu dne zaznamenána. Šumava to štěstí neměla, …

… což však neznamená, že by nebylo nač se dívat, …

… ba co přímo obdivovat.

Půvabně uskupené námrazy chvílemi opadávaly, a to za zvuků podobných šustění suchého listí.

Za pohled pak rozhodně stály i bližší lokality – třeba Bobík, jehož vrchol se, jak vidno, rovněž stal vděčným objektem mrazíkovy kreativity.

Ani vzdálenější Velký Javor na tom jistě nebyl jinak, byť se to nedalo pohledem z Boubína ověřit.

Zaujaly též altocumuly lenticularis, vzbouzející dojem, jako by se odlupovaly z celistvého pásu obzorové oblačnosti – právě té, jež se postavila do cesty zmíněné očekávané dohlednosti.

Ať už se tu dále odehraje cokoli, rozloučení března bude rozhodně mrazivé.

29. března:

Sluníčko již začíná mít sílu, jejíž zásluhou nechává hravě mizet i poslední zbytky sněhu z těch šumavských luk …

… a pasek, na které plně dosáhne.

28. března:

Cesta za posledním východem sluníčka v klasickém středoevropském čase, …

… vytvořeném kdysi v plném souladu s přírodou, …

… proběhla za zcela jiných teplotních i oblačných podmínek nežli předchozí výstup na Boubín.

Ani zelený záblesk se nekonal, třebaže bylo možno zaznamenat několik slibných náběhů.

Jen pastelově zastřený nádech krajiny zůstal – samozřejmě ovšem v podobě další z nevyčerpatelných a neopakovatelných variací.

Porovnáním teploty a větru se dostáváme k nepřímé úměrnosti – zatímco mrazivým rekordům, jak vidno, odzvonilo až mírně nad nulu, vítr (stále východní) naopak zesílil na 7,9 m/s (28,44 km/h). Jarní teplo z té kombinace sice nevzniklo, ale rozhodně tu bylo snesitelněji nežli posledně.

Narodila se příjemně slunečná poslední březnová sobota, …

… ale současně se zdá, že ani v nadcházejícím letním čase nás počasí ještě neušetří mnohých překvapení, byť už snad ne tak dramatických , jaká jsme zažili ve zvolna se loučícím prvním jarním měsíci.

27. března:

Nezbývá milé zimě než uznat, že svou vyhrazenou dobu promarnila a je načase vyklízet bojiště.

26. března:

Zdá se, že mrazivá jarní epizoda se skutečně zvolna láme opačným směrem …

25. března:

Na Boubín – jako ostatně kamkoli jinam – lze chodit z nejrozmanitějších pohnutek. Tou dnešní bylo otestovat mráz, který by podle předpovědí měl začít slábnout. V okamžiku vimperského startu (cca v 04:20) představoval -7,8°C, zatímco o chvilku později na Kubovce k velkému údivu mírně polevil na -6,5°C. Cestou vzhůru pak dokonce vzbouzel dojem dalšího slábnutí, což však mohlo padat na vrub náhlých závanů překvapivě pocitově vlažného větru. Nahoře ovšem přišel rázný obrat, na jehož upřesnění dojde hned po prohlédnutí drobných zelených záblesků nad vycházejícím sluníčkem.

Rekord uplynulé neděle byl tedy překonán. A východní vítr o rychlosti 6,4 m/s (23,04 km/h) tady už rozhodně nepůsobil vlažným dojmem.

Celý obzor se nořil do oparu, jenž vylučoval viditelnost Alp …

… a znevýrazňoval i mnohem bližší vrcholy, jakkoli se sluníčko snažilo probarvit jejich zasněžené plochy.

Jitro tak zcela podlehlo pastelovým náladám, …

… které ovšem následně nevylučují, …

… že nás čeká další krásný slunečný zimní – pardon, jarní – den 🙂 .

24. března:

Nic už nezvrátí skutečnost, že nejvýraznější projevy zimy (zejména z hlediska trvání silnějších mrazů) nás překvapily teprve teď – na počátku jara.

A mohou klidně přetrvat, byť s klesající tendencí, až do příštího týdne.

23. března:

O týden později nám v šumavských potůčcích znatelně přituhlo, …

… ale sluníčko se na jejich vlnkách nevozí o nic méně rádo 🙂 .

22. března:

Dnešní fotoreportáž sice má plné právo nést název „Z jarního Boubína“, ovšem takový počin se jen těžko zbaví nádechu lehké ironie – však pojďme vzhůru!

Hned se nabízí srovnání s pátečními záběry z těch samých míst …

… a nepotřebovalo by ani detailních pohledů, …

… natož komentářů.

Jediné, co snímek nepřenese, je tahání za nos – tedy nikoli divákův fotografem, nýbrž fotografův mrazíkem. Teploměr již zde, na Basumském hřebeni, ukázal -7°C (vimperská startovní teplota činila +3,5°C).

I toto zákoutí předevčírem vyhlíželo jinak, ale za povšimnutí tu především stojí barevná proměna vlivem drobné přeháňky, jakých měl dnešek připraveno v podobě jemného lokálního sněžení několikero.

Stačilo nicméně popoběhnout k vrcholu a situace se rázem změnila k lepšímu.

Tentokrát si zasloužila snímek i zdejší sněhoměrná tyč, neb po delší době zase nestojí na zelené pasece.

Nu a zde již máme další ze zmíněných lokálních přeháněk přímo tváří v tvář, navíc efektně nasvícenou zapadajícím sluníčkem.

Dlužno k tomu dodat, že takový pohled do nabíleného kraje nenabídl ani loňský Štědrý den, …

… což si můžeme pod příslušným datem …

… hravě připomenout zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16591.

Sluníčko dnes zapadalo za obzorovou nízkou oblačnost, ale rozloučilo se jemným halovým sloupem.

Mrazík oproti dříve vzpomenutému Basumskému hřebeni ještě mírně přitvrdil, a jelikož měl neopomenutelného spojence v severním větru o rychlosti 8,5 m/s (30,6 km/h), nedalo se odolat dalšímu srovnání s loňskými Vánoci. Ano, i v této disciplíně s letošním jarem prohrály, byť 28. prosince jen o příslovečný „fous“.

Jak už tomu bývá, …

… ani po zmizení slunečního kotouče …

… krajina ničeho neztratila na barevné zajímavosti, …

… jen se v daném ohledu přeladila trochu jinam.

Mrazíku se tu zjevně zalíbilo …

… a jistě si nedá ujít příležitost, …

… aby, jak bylo již včera předpokládáno, zítřkem uvítal i druhý jarní týden a pobyl v něm na delší návštěvě.

21. března:

Příroda nám často uchystá milá překvapení – třeba v podobě nečekané jarní okrasy obyčejného trávníku. Co však platilo ještě včera – prvního jarního dne, …

… může být hned nazítří – druhého jarního dne – překvapeno samo, a patrně nemálo.

Včerejší boubínská prognóza vpádu zimy …

… tedy došla skutečně poctivého, nikoli jen symbolického naplnění.

Takováto podoba druhého astronomicky jarního Vimperka se koneckonců dala očekávat, a jelikož se mají připojit i mrazíky, není vyloučeno, že si jí dosyta užijeme i v příštím týdnu.

20. března:

Ve 4:49 dnes stanulo Slunce přesně proti rovníku, tedy kolmo k pomyslné zemské ose, a nastala jarní rovnodennost, jíž začíná astronomické jaro. Startovní počasí bylo skutečně slunečné, ale odpolední hodiny přinesly od západu nad severní půli naší země výraznou přeháňkovou vlnu. Šumavu sice zatím naplno nezasáhla, ale na rázem proměněné obloze se nedala utajit.

Už pohled z Basumského hřebene, …

… odkud zbývá k vrcholu Boubína necelých sedm set metrů vzdušnou čarou, prozrazoval, co nás čeká nejen zítra, ale patrně již v zenitu příštích podvečerních hodin.

Sněhový stav netřeba podrobněji komentovat, neboť trosky bílé pokrývky mizejí takřka před očima, ale zrovna na zítřek meteorologové slibují dle všeho symbolický vpád zimy do mladičkého jarního času.

Dnes bylo na něco podobného příliš teplo, ale to v žádném případě nevadilo mlze, která se začala zvolna hlásit ještě pod vrcholem …

… a nahoře pak ve chvilce zaútočila silou, jež vyloučila jakoukoli další viditelnost.

Přilétala přesně od severu, poháněna odtud větrem o nárazové síle 7,1 m/s (25,26 km/h). Tentokrát už sice neměla šanci přimrzat, ale své vlhké stopy na rozhledně zanechala.

Západ prvního jarního sluníčka tedy k vidění nebyl, avšak uprostřed sílící šedi přece jen došlo na zajímavé okamžiky, podtrhující výjimečnost onoho večera.

19. března:

Jedním ze spolehlivých zvěstovatelů jara je vzácný šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), vyskytující se na Šumavě všehovšudy ve dvou lokalitách, obou na prachatickém okrese. Jeho vzácnost co dnes již kriticky ohroženého druhu je zde tím větší, že se jedná o pradávný přirozený výskyt, původem patrně z Alp.

Kvítky jsou mnohem útlejší a křehčí nežli známé zahradní „krokusy“, …

… ale statečně se prodírají suchou stařinou, případně listím, …

… aby uchystaly potěšení našim očím a radost duši.

Navzdory názvu se můžeme setkat s dalšími variantami, do nichž vstupuje fialová …

… a modrá barva.

Stačí pokleknout a vychutnat si tu jeden z nepřeberného množství zázraků, jaké dokáže konat jedině příroda.

18. března:

Jedním z nejdůležitějších stavů, jichž by člověku mělo být bohatě dopřáno nejen v dobách tvrdých zkoušek, je klid. Naštěstí nejsou od Vimperka daleko místa, která jej nabízejí v podobě přímo posvátné.

17. března:

První dojem je dnes, pravda, šedivý a mokrý, …

… ale stačí sklonit se k zemi, …

… případně pozdravit stromy a pozorně jim naslouchat.

16. března:

Pranic sice nezměníme na tom, že letošní přelom zimy a jara uvítáme za okolností dosud nezažitých, ale to jistě neznamená dát si ty krásné okamžiky zkazit či otrávit.

Inspirujme se třeba radostí šumavských potůčků, …

… vozících na svých vlnkách sluníčko, …

… které nakonec spolehlivě přemůže každý chlad – i na duši.

15. března:

Zachytitelné pozůstatky boubínské zimy …

… sice s přibývající výškou …

… nepatrně sílí, …

… ale většinově dávno neodpovídají tomu, co prezentuje sněhoměrná tyč v oblasti Johnova kamene.

To její vrcholová sestra je mnohem pravdomluvnější.

Stačí pouhý den a člověk nahoře registruje jen samé změny. Nejnápadnější z nich je samozřejmě dohlednost z věže, …

… dnes krom jiného nabízející krásně zřetelné Alpy, …

… kam oko jejich známým směrem pohlédlo.

Teplota se sice zhoupla mírně nad nulu, ale pocit zimy byl intenzivnější nežli včera v mrznoucí mlze, neboť takřka neustále vál silný jižní vítr o nárazové síle 9 m/s (32,4 km/h).

Přihlásil se tedy tentokrát přímo od Alp a náležela mu jistě zásluha o jejich brilantní viditelnost – včetně zatím snad nejlépe vykreslené Zugspitze.

14. března:

Po jasné hvězdné noci, která ještě s blížícím se ránem ukázala Boubín od Korkusovky co bezvadně ostrou siluetu, se náhlá mlha na vrcholu po zdolání zledovatělé cesty zdála být jednoznačnou schválností.

Držela se však ve výši rozhledny …

… a ve skutečnosti chystala parádní známé překvapení.

Ano – napřed úchvatná série …

… slunečních korón (zde to slůvko zní i působí zcela jinak nežli ve spojení s všem protivným a život v zemi aktuálně krajně otravujícím koronavirem).

Mrazík by sám o sobě byl bez problémů snesitelným, ba ani západní vítr o nejvyšší rychlosti 5,1 m/s (18,36 km/h) mrazivé pocity nikterak nedramatizoval, ale právě přetékající a na rozhledně přimrzající vlezlá mlha tu poněkud znepříjemňovala život, neboť činila podlahu značně kluzkou.

Těsně před svým definitivním protrháním však nezůstala dlužna ono finální překvapení v podobě další série – tentokrát slunečních gloriol, …

… provázených též bílou duhou …

… a nezřídka v jediném okamžiku přímo trojnásobných.

Rozhodně stálo za to vydržet …

… a přečkat chvíle pochybností o tom, zda je vůbec šance na zlepšení situace.

Boubín zkrátka opět léčil a otevíral oči i pro každodenní život dole pod ním 🙂 .

13. března:

První z letošních dvou pátků třináctého (druhý vychází až na listopad) lákal k návštěvě tajemných menhirů, …

… o něž se na Šumavě zasloužili dávní Keltové. Vedle pozoruhodných vlastností, v něž patrně ne každý věří, lze prakticky na každém z nich objevit tvář, …

… a to často nikoli jedinou.

Dokonce se v nejednom případě nemusí ani jednat o menhir, …

… stačí jen pozorně a detailně prohlížet místa, …

… která s nemalou pravděpodobností …

… ve starověku byla sídlem již vzpomenutých Keltů.

Snadno pak odhalíme, proč se např. tomuto bezmála třímetrovému menhiru říká Mudrc.

Uvážíme-li, co všechno pamatuje, nelze pochybovat o tom, že si své jméno plně zaslouží.

12. března:

Naměřit na Šumavě v tomto březnovém čase hned zrána +10°C rozhodně není zcela obvyklé …

… a těžko se divit, že zcela jarně vyhlížející krajinu očekávalo značné větrno.

Jen v nejvyšších partiích lze ještě zahlédnout poslední stopy zimy, …

… která ale již nevzbouzí dojem, …

… že by ještě dokázala sebrat síly k nějakému překvapivému mohutnému útoku.

Vody je však v oblacích připraveno stále dost – jen spadnout.

11. března:

Zprvu slabě dvojitá, později jednoduchá, ale stále úžasně sytě vybarvená duha …

… se stala působivým ranním uvítáním nového dne, který započal jemným mrholením za současné spolupráce statečně bojujícího sluníčka.

10. března:

Celou nocí až do dnešního rána nás provázel první ze dvou letošních superúplňků (nastal včera v 18:47), druhý můžeme očekávat hned za necelý měsíc – 8. dubna. Podstatou jevu je skutečnost, že Měsíc ve fázi, kdy se nejvíce přiblíží Zemi, zrovna dosáhne úplňku.

9. března:

Zamračeno, mokro … ale teplo.

8. března:

Jaro nezastavitelně chystá vítězné tažení.

7. března:

Ve Vimperku jsme do té míry odvykli sněhu, že výjevy, které lze spatřit jen kousek nad Kubovkou, se zdají být ze světa pohádek a bájí.

Ale kalendářně stále trvá zima, …

… jen je nutno hledat ji v trochu jiných nadmořských výškách.

K sněhovým přírůstkům, byť nepatrným, tu přece jen došlo …

… a snad ještě i k nějakým v průběhu měsíce dojde.

Překvapila dokonce i sněhoměrná tyč na boubínském vrcholu, třebaže tento je zvyklý na zcela jiné bělostné příděly.

Pohledy z věže slibovaly přeháňky, …

… leč ty se této lokalitě pečlivě vyhýbaly.

Mrazík dané hodnoty, provázený západním větrem o maximální rychlosti 6,3 m/s (22,68 km/h), dnes nepůsobil nepříjemně.

Sluníčko se ovšem za celý večer nedokázalo více prosadit, natož samo o sobě vůbec ukázat. Snad se mu to bude více dařit zítra.

6. března:

Šesté březnové přeháňky sice obsahovaly i drobnou ledovou krupici a mokré sněhové vločky, …

… ale navzdory vizuálním zážitkům už vzduch voněl jarem.

5. března:

Přilétá nám deštivo, …

… ale na obloze se přece našel prostor i pro slabounké sluneční halo.

4. března:

Opět se nacházíme v etapě zvratů, fungujících doslova skokem.

3. března:

Hned třetí březnový den potvrdil oprávněnost včerejší otázky.

2. března:

Po kolik asi dnů vydrží tyto přívětivé, vpravdě jarní výjevy?

1. března:

Ještě včera – tedy na konci minulého měsíce (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16866) zde byla zmiňována jakási bělost podboubínské krajiny. Jak je vidět, dneškem se stává prakticky minulostí, …