ŠUMAVSKÝ LITERÁRNÍ ČTVRTEK
Maria Franková: Poválečné osudy šumavských rodáků
Usadil jsem se do křesla, nalil si sklenku tokaje a nacpal dýmku. Oheň z krbových kamen osvětluje místnost a dřevo praská. Prostě pohoda. Po dnešním náročném dni si ji zasloužím. A teď. Příkaz, sbalit si padesát kilo a ráno se hlásit ve škole. Co bych si vzal. Knihy. Tech mám tisíce, tak kterou. Obrazy, sto let starý psací stroj. Deku, nůž, lékárničku, lžíci. Rodinné dokumenty, deníky, fotografie.
Knih z nakladatelství Víkend mám již doslova desítky. Co chvíli z něj totiž vypadne nějaké ta sbírka vzpomínek a příběhů předválečných či poválečných. V knihkupectví nad každou z nich přemýšlím, zda ji již mám či nikoli. No koneckonců každý se nějak živíme a úkolem nakladatelství je vydávat knihy, ber kde ber.
Tato je jiná v tom, že jde o překlad knihy, kde jsou sesbírány vzpomínky lidí z okolí Kašperských Hor na poválečný odsun. Nepochybuji, že je třeba uchovat jejich vnímání doby, jejich křivdy a prožité ústrky. Škoda jen, že ze vzpomínek se zcela vytratil zábor Sudet v roce 1938, celá válka a Hitler snad ani neexistoval. Možná by bylo vhodnější sestavit knížku, kde by vedle sebe stály osudy financů zmasakrovaných henleinovci, židovských rodin zavražděných v koncentračních táborech, vzpomínky na pochod smrti a nakonec i řádění Revolučních gard a kořistnických národních správců. Takto jde jen o výkřik, který leckdo nepochopí, leckdo přeslechne anebo si vyloží zcela po svém. Jde o knihu, která je jen jediným dílkem skládačky. Nepostradatelným, ale jen v rámci celého obrazu. Knihu, která vyšla jen proto, aby vyšla. Víc z ní nevymačkáte. A to je rozhodně škoda. To, co je v ní napsáno, se totiž opravdu stalo.
Jaroslav Pulkrábek
1. Radek Ocelák, Jiří Tříska: Větev ztracená, nalezená
2. Ladislav Skočný: Boletice
