Nedávno vyplynul z diskuze dotaz ohledně údržby silnice přes Hartmanice na Gerlovku. Jezdíte tudy také? Pak máte možná podobnou „zimní“ zkušenost jako tazatel:
Vysvětlí mi prosím někdo, proč silnice přes Hartmanice na Gerlovku se neudržuje tak podivně? Stejně tak jako silnice z Kašperských Hor na Řetenice a oblast okolo Kašperku? Do těchto destinací jezdí mnoho turistů, ale stav údržby komunikací je absolutně neadekvátní.
Obrátili jsme se na příslušné starosty a odpovědné osoby. Za Kašperské Hory bohužel nikdo nereagoval, hartmanický starosta Jiří Jukl odpověděl:
„Silnice přes Hartmanice na Gerlov je silnicí II. tř. 190 ve správě KSÚS Plzeň. Její údržba je omezena správou NP a CHKO Šumava. Město Hartmanice spolu se SÚS se snaží prosazovat lepší údržbu, ale k zásadním postojům NP Šumava, jen s dílčím úspěchem. V části průtahu městem Hartmanice je zpracován projekt rekonstrukce vozovky, který je pro nedostatek financí Plzeňského kraje odkládán.“
A co na to NP ?
Miroslav Böhm, náměstek ředitele Odboru na ochranu přírody a krajiny NP:
„Uvedené lokality se nacházejí, kromě úseku od Dobré Vody – Gerlova huť, v chráněné krajinné oblasti. Režim údržby je stanoven odborem Správy NP Šumava a Správy CHKO Šumava, který může dát přesnou informaci. V případě úseku v NP (D.Voda – Gerlova Huť) zde platí zákaz solení, měl by se zde používat inertní posyp.
Václav Braun, vedoucí Odboru Správy NP Šumava a Správy CHKO Šumava:
„Především je potřeba vědět, že zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. stanoví v § 16 zákaz použití chemického posypu cest na území národních parků a v § 26 totéž na území chráněných krajinných oblastí. Údržba tedy není omezena Správou NP a CHKO Šumava, jak se nesprávně vyjádřil starosta Hartmanic, ale zákonem ČR. Správa naopak povolenými výjimkami údržbu umožňuje v tom rozsahu, který je přijatelný pro přírodní prostředí v obou těchto chráněných územích.
Je dostatečně jasně prokázáno negativní působení posypových solí na složení rostlinných společenstev; toto působení se projevuje v poměrně dosti vzdálených místech od komunikací v závislosti na konfiguraci terénu a množství tavných vod a rychlosti jejich odtoku.
Z vlastní zkušenosti (bydlím v Borových Ladech) velmi dobře vím, že jezdit v rozsolené břečce je pro zlost, nehledě na škody působené solankou na autě. Daleko lépe se jezdí (ovšem s patřičným vybavením, ne na letních gumách s řetězy, což aplikují mnozí návštěvníci) na „utaženém“ posypaném povrchu, solná břečka nelítá na všechny strany a auto není potřeba mýt každý druhý den. Skutečnost, že na Šumavu jezdí mnoho návštěvníků, neznamená, že budeme porušovat zákony, ale naopak návštěvníci si musejí uvědomit, kam jedou a proč. Jestliže chtějí jezdit na letních gumách v zimě, ať zůstávají ve svých zasolených městech nebo jedou do teplých krajů.
Uznávám, že je to věc názoru a osobního přístupu, ale zákaz chemického posypu cest je opravdu dán jednoznačně a jasně zákonem.
Trochu složitější situace je při použití škváry, kterou využívá klatovská správa a údržba silnic. Používají odpad ze strakonické teplárny, který však má certifikát „neškodlivosti“ životnímu prostředí, takže z hlediska legislativní situace tomu v podstatě nelze nic vytknout. Je ovšem si potřeba uvědomit, že sypká až prachová černá škvára způsobuje při osvětlení sluncem (zejména koncem zimy, kdy slunce již svítí z větší výše a s vyšší intenzitou) velmi rychlé narušování struktury ujetého sněhu, dochází ke vzniku hlubokých kolejí a v neposlední řadě škvára daleko více práší. Už před dvěma lety bylo dohodnuto, že plzeňský krajský úřad, jako zřizovatel klatovské SÚS, doporučí nepoužívat škváru v území NP a CHKO Šumava, ale během poslední zimy byla škvára opět několikrát v oblasti Hartmanicka a Zhúří použita. Což opravdu nepřivítal nikdo z místních.
Ovšem ekonomika je dnes asi opravdu hybnou silou všeho. Škvára pravděpodobně nic nestojí, kdežto posypový materiál z lomu určitě zadarmo není.“
-red-
{jcomments off}
