Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – květen 2019

1 května, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. května:

Není mraveniště jako mraveniště … toto šumavské dnes jistě své obyvatele potěšilo, neboť jeho bohatý travní porost nemalou měrou zamezil, aby do mravenčího příbytku vnikla poslední májová voda. V rámci částečně zataženého dne totiž přece jen na rozloučenou zapršelo, avšak první červnový víkend si nakonec patrně převezme přívětivou finální náladu slunečného večera.

30. května:

Ještě včera figurovaly v předpovědních obrázkových grafech pátečního počasí dešťové kapky, dnes už nikoli. Aktuální teplo a slunečno bychom tím pádem nejspíš mohli považovat za poslední májové zhoupnutí, jehož výsledný charakter si možná prakticky bez zásadních změn převezme blížící se červen. Vyčkejme však s odhady přece jen raději na zítřek.

29. května:

Těžko v této chvíli odhadovat, do jaké míry májové deště, z nichž zatím poslední se nám snášely na hlavy takřka po celý dnešní den, odvrátí naplnění katastrofických prognóz sucha, zaznívajících letos již od dubna. Zastavme se tedy raději u vody po staletí přímo zázračné …

… a připomeňme si neodmyslitelné mystérium velmi tajemného místa, …

… totiž Hauswaldské kaple, ve skutečnosti vlastně komplexu tří někdejších zaniklých kaplí.

Dodnes tu můžeme pocítit působení neobyčejně výrazných přírodních sil a v hlubokém obdivu si uvědomit, že naši dávní předkové, vedeni neomylným instinktem, dobře věděli napříč vírami a vyznáními, kde budovat svá posvátná místa.

Jedním dechem pak nelze než neméně hluboce politovat současnou, od přírody tragicky odtrženou generaci na elektronice tvrdě závislých duševních otroků, slepě doufajících ve všemoc vědy, která nejednou tváří v tvář tvrdým životním zkouškám prozrazuje navzdory jinak určitě nezpochybnitelnému pokroku svou naopak fatální bezzubost ve zcela zásadních otázkách.

28. května:

Dostatečně výmluvná tvář oblohy potvrzuje nedělní boubínský předpoklad – máj vrcholí v chladném a především mokrém duchu.

27. května:

Naši dávní předkové sice orávali rodnou pošumavskou hroudu ve výsledném pohledu trochu jinak, ale je to stále ona.

26. května:

Poslední májová neděle darovala pohledům z Boubína fantastickou hru mračen, …

… která pozvolna vyklízela oblohu po předchozích deštích, …

… a usměrňovala tak zbývající scénář celkově jistě vydařeného dne …

… k poklidnému večeru.

Sluníčko tu dostalo úžasnou příležitost rozprostřít po nebeské klenbě své vějíře krepuskulárních …

… i antikrepuskulárních paprsků, …

… přičemž neopomínalo pilně se činit především na poli příznivých teplot. Nic už tím nezměnilo na výsledné charakteristice ke konci směřujícího měsíce jako celkově studeného, …

… což lze ovšem – především s ohledem na množství shůry spadlé vody – hodnotit jedině pozitivně.

Ostatně i finální pětice dní nám v daném smyslu ještě něco dle předpovědí nadělí, takže již jen čekejme, jak se v průběhu roku naplní druhá půle známé pranostiky, připomenuté zde již 3. května.

25. května:

Co nevidět se narodí jarní bouřka …

24. května:

Těžko dnes mohla milá příroda nadělit všem Janám krásnější dárek k svátku …

… nežli dvě úchvatná parhelia z tvůrčí dílny zapadajícího sluníčka.

23. května:

K nadcházejícímu poslednímu májovému víkendu se bezpochyb chystá opět návrat slunečných a výrazně teplejších zážitků.

22. května:

Období dřípatek je prostě neodolatelné.

21. května:

Po vydatných mokrých přídělech sluníčko potěší v jakékoli formě, i kdyby mělo vzápětí znovu zapršet. A přesně tak tomu dnes bylo.

20. května:

Opět nám bude naděleno vody, …

… obohacující a posilující i naši tajemnou šumavskou, …

… velkou vypravěčku.

19. května:

Slunečná a po delší době zase příjemně májově teplá neděle vyústila na večerním Boubíně v jakési vzrůstající modravé zasnění, …

… k němuž se obloha v různých směrech propracovávala i přes teplejší odstíny, …

… na nichž mělo hlavní zásluhu neviditelné zapadající sluníčko.

Teploměr už se snad odpoutá od nuly vzhůru dlouhodoběji, …

… ale další srážkové vlny nás v příštím týdnu neminou. Však díky za ně!

18. května:

I po necelých sedmi staletích musíme stále velebit moudrého a jasnozřivého Otce vlasti – slavného císaře Karla IV. – a jeho stavitele Víta Hedvábného za to, jak úžasně nám na Šumavu posadili hrad Kašperk, …

… mocně působící svým historickým kouzlem, ať naň hledíme z kteréhokoli směru.

17. května:

Sotva namísto studeného kaboniva nadejde slunečnější (avšak stále ještě chladný) čas, …

… je zapotřebí vydat se do kopců a na zajímavé vyhlídky – zde konkrétně Klostermannovu, připomínanou již počátkem tohoto měsíce (konkrétně 2. května) …

… v souvislosti s Dračími skalami. A tu je máme z opačného pohledu, …

… včetně známého křížku na samém okraji prudkého strmého srázu.

16. května:

K blížícímu se víkendu by počasí mělo nabrat přívětivější směr, ale je zřejmé, že tu nedojde k žádnému překotnému zvratu.

Dnešní den sice nepatrně slevil z nezvyklého májového ochlazení, …

… avšak neustal, což je mimochodem velmi dobře, ve srážkových aktivitách.

15. května:

Nikdo by se patrně na Šumavě nenadál setkání se slavným tulákem Charliem – a vida, ač se světoznámý hrdina němých filmových grotesek narodil za velkou louží (již před sto pěti lety), je tu.

Legendární urostlý silák Josef Klostermann řečený Rankl Sepp …

… je v našich končinách pro změnu doma.

Zásluhou pana Ladislava Pavla, znamenitého řezbáře a dřevososchaře, se potkává na Horské Kvildě nejen s Charliem, ale též např. s pověstnými sochami Moai z Velikonočního ostrova. Dnešního dne ovšem celou tuto poněkud nesourodou společnost bez rozdílu pečlivě myla, chvílemi sněhem cukrovala a do vleklé husté mlhy soustavně halila oslavenkyně Žofie, v návaznosti na ledové muže pasující letošní máj na jeden z nejchladnějších.

14. května:

Mnohé šumavské ovocné dřeviny už si dokázaly vypěstovat jakýsi reflex, který jim velí moudře vyčkat s plným rozkvětem, …

… dokud nepominou často nebezpečné rozmary ledových mužů. Letošní třetí jako by v sobě zkombinoval repertoár svých dvou předchůdců, a zahrozil tak zimními příznaky nejsilněji. Nejednoho řidiče např. přinutil k rannímu oškrabování poctivě namrzlých oken.

Přesto ale neubral stromům na chuti k plné jarní seberealizaci.

13. května:

Vše zatím nasvědčuje tomu, že každý z ledových mužů nás chce překvapit jinou tváří. Nicméně je tu stále týž společný jmenovatel – příznačné citelné ochlazení.

12. května:

Pankrác se dle očekávání již od noci postaral o bohaté zalévání, …

… s nímž zákonitě souvisely i půvabné podboubínské mlhy, doprovázené všehovšudy čtyřstupňovou teplotou.

Od nějakých cca dvanácti set nadmořských metrů se pak ukázalo, že tady první ledový muž beze zbytku dostál své pověsti …

… a zdejší končiny přímo čerstvě pocukroval.

V okamžicích pořízení těchto snímků již původně s nemalou pravděpodobností souvislejší bílá vrstva zase pozvolna mizela, …

… rozpouštěna nejen aktuální plusovou teplotou, ale též vlivem sice drobného, leč vše dokonale rozmáčejícího deště.

Rozhledna ovšem naopak vydávala mnohá svědectví o mrazíku, …

… na jehož základním bodu se zastavil i teploměr.

Severní vítr o nárazech až 11 m/s (39,6 km/h) se tentokrát projevil jako spojenec, …

… neboť náhle začal úspěšně trhat mocné mlžné sevření Boubína, …

… jaké by jindy za podobných situací pro změnu úspěšně odolalo. Dnes mu bylo zjevně souzeno vyklidit do večera bojiště.

Nově instalovaná meteostanička se určitě nenudí, neboť hned dostává příležitost osvědčit se na malé časové ploše ve velkém rozptylu naměřených hodnot. Takový průběh máje má možná šanci překvapit kdekoli jinde, nikoli však na Šumavě.

11. května:

Teprve v předvečer prvního z ledových mužů očekávejme pořádný a vytrvalý déšť …

10. května:

Dnešní den měl být původně převážně uplakaný – a skutečně také zapršelo, avšak jen zcela krátce po poledni. Pak se opět nad Šumavou rozklenula modrá obloha, byť s nezbytnou oblačnou výzdobou. Tedy ideální podmínky k výstupu na Boubín, dnes na počest velkého milovníka našich krásných končin, výtvarníka, spisovatele a básníka Josefa Váchala, který přesně před půlstoletím – 10. května 1969 – završil v nedožitých pětaosmdesáti letech svou životní pouť. Stalo se tak ve Studeňanech u Jičína, nebylo tedy umělci osudem přáno dostát krom prvého ve všech zbývajících bodech předsevzetí, které vyslovil roku 1927: „Šumava! Té chci věnovat nejlepší své dílo, poslední své chvíle a konečně i mrtvé tělo; aby se naplnil paradox, že přes všechnu proměnlivost na vývinu svého ducha jsem byl lokálním patriotem. Rád bych si postavil v Milavčích vilku, abych měl kde zemřít.“

Vida, jak se nám v boubínském lese poblíže samého vrcholu …

… čerstvě pochlapili zanícení meteorologové, jejichž dosavadní skromná výbava tu doznala významného rozšíření.

Zimním projevům z minulého týdne dávno odzvonilo, …

… aktuální podvečerní teplotě scházely pouhé desetinky stupně k napodobení prvomájové.

Pod opticky nízko posazenou oblačností …

… se nabízel poměrně daleký a pozoruhodně čistý dohled.

Jen s Alpami se již zcela pochopitelně nedalo v jižním panoramatu počítat.

Západní obloha by pak dozajista výsostně potěšila i právě vzpomínaného Mistra Váchala – velkého mystika.

9. května:

Každé město v běhu času zákonitě mění svou tvář … a někdy nabídne přechodný návrat do dávných dob, odkryje přes propast let již zapomenutou tvář, …

… což se zrovna daří – za současně přítomného silně romantizujícícho kouzla – našemu Vimperku.

Zákonitě tak nastává otázka, bude-li nové také lepším. Rozhodně to nebývá nutně pravidlem.

8. května:

Sotva se nepatrně oteplí (letošní máj ovšem i tak lze zatím stále zvát studeným) a sluníčko nám naplno projeví svou přízeň, …

… přichází ke slovu pravá jarní pastva pro oči.

7. května:

Podboubínští pavoučkové se zatím zjevně musejí smířit s tím, že po nějaký čas jim bude do díla zasahovat možná nečekaný, ale každopádně umělecky založený mrazík.

6. května:

Tváří v tvář jarně rozkvétající krajině si Boubín stále zachovává svou bělostnou pokrývku.

5. května:

Byl-li včerejšího odpoledne sníh k vidění jen v nejvyšších polohách, dnes už se nastěhoval i níže. Zatímco ve Vimperku chvílemi jemně zapršelo, na Kubovce neméně jemně sněžilo.

Směrem k Boubínu pak čerstvou májovou bílou nadílku vedle charakteristických ostrůvků na zemi …

… prozrazovaly především obalené, ba přímo též namrzlé stromy.

Byl tu zkrátka k vidění …

… i pocítění nemalý kontrast, …

… tím výraznější, čím výše člověk stoupal.

Z rozhledny pak bylo možno krom jiného sledovat, kde všude zrovna probíhají sněhové přeháňky, …

… jichž v tom podvečerním čase nebylo zvláště po jižním obzoru málo.

Tento pohled rozhodně nepředstavuje obvyklou realitu daného měsíce, nicméně letos se prostě naskýtá. A vydává mimochodem též svědectví o severním směru větru, který dnes nárazy o síle 5,8 m/s (20,9 km/h) překonal prvomájový.

Podobně drsněji se zhoupla i teplota.

Každé dešťové kapky či sněhové vločky si však musíme vážit …

… a radovat se z máje, v němž ještě můžeme stavět aspoň miniaturní sněhuláčky, …

… neboť zaznívají-li již touto dobou varovná slova o suchu, …

… těžko odhadovat, co nás v daném směru může očekávat v létě.

4. května:

Do nějakých zhruba deseti hodin se zásluhou neomezeně panujícího sluníčka zdálo, že v tomto duchu by se mohla nést celá první květnová sobota. Ale meteorologové se tentokrát nemýlili – slibované ochlazení, které skutečně nadešlo, lze bez obalu nazvat rapidním. Není divu, že pohled do výšin celkem brzy prozradil čerstvý sníh.

3. května:

V zaujetí prastarými vzácnými památkami pranic nevadí, spadne-li nám v průběhu jejich návštěvy za krk nějaká ta dešťová kapka … Dnes jich bylo nemálo, přičemž lze hovořit jen o předehře k vydatnějším nadílkám příštích dnů. A dobře tomu, naplní-li se letos nejednou tu již citovaná pranostika o studeném máji – v stodole ráji.

2. května:

Každého třeba jen náznaku příznivého počasí, obzvláště pak, není-li zrovna meteorology slibováno, …

… je zapotřebí využít k výletu na krásná, zajímavá, poutavá, ba podle možností přímo tajemná místa.

Takovými jsou zcela jistě Dračí skály poblíže Svojší.

Traduje se, že kdysi silně zaujaly a k častým návštěvám lákaly samotného Karla Klostermanna, …

… a není také divu, otevíral-li se mu tady krom jiného několikerý úžasný pohled přes údolí Otavy až k dalšímu skvělému vyhlídkovému místu na Sedelském vrchu, které dnes nese na památku jeho jméno.

Křížek, před čtrnácti lety umístěný na samý okraj strmého skalního srázu, prý upomíná na tragickou událost dobrovolného odchodu ze života, jež se tu odehrála na sklonku minulého století.

Fantastickými přírodními scenériemi, jaké se, kamkoli oko pohlédne, nabízejí k potěšení duše, …

… by dozajista nepohrdl …

… žádný z významných romantických krajinářů.

Spokojen bude ostatně každý, kdo hledá úchvatné místo k očistnému duševnímu uvolnění, rozjímání, snění i naopak vzrušení z dramatického náboje, který tady rozhodně neschází.

1. května:

Od samého rána se zdálo, že první májový den se nejen uvede krásným slunečnem, ale že by se v tomtéž duchu mohl odvíjet celý. Brzy nás však přesvědčil, jak zdání klame, a vše proměnil v zatažené deštivo.