Deset let hrál na hracích automatech. Pak, jak se přiznal, „si se zbytkem rozumu uvědomil, že něco je špatně“. Dnes už chodí kolem heren netečně. Bývalý vimperský gambler nám pod podmínkou zachování anonymity řekl, co zažívá ‚závislák‘ při hraní a co si myslí o zákazu hracích automatů. „Jestli moje slova alespoň jednomu člověku otevřou oči, tak to, prosím, zveřejněte,“ přeje si.
Říkáte, že jste byl gamblerem. Je těžké si to přiznat? Kdy jste k tomuto názoru dospěl?
Na to, že jste patologický hráč, přijdete vždy po skončení hry a po prohře peněz, za které jste mohl koupit spoustu jiných potřebných věcí, například oblečení pro děti, či jim pořídit něco do školy nebo cokoliv jiného, užitečnějšího.
Jaké automaty jste hrál? Mincové, na bankovky? Hrál jste i třeba ruletu – elektronickou nebo v kasinech?
Hrál jsem automaty mincové i na bankovky. Bedny jsem mačkal nejdříve ve své oblíbené restauraci a poté jsem přešel na nonstopy. Měl jsem svoji oblíbenou hernu, ale párkrát se stalo, že jsem hrál i jinde po Vimperku nebo i mimo Vimperk. Třeba na sportovní zápasy jsem nikdy nesázel. Ale hrál jsem i ruletu. U té lze prohrát veliké peníze za krátký čas.
Co člověka vede začít s hraním na automatech?
Mým prvotním impulsem byla asi nuda a zvědavost. Začnete tak, že tam ‚dáte‘ stovku a vyhrajete dvě, a už v tom lítáte. Měl jsem zaměstnání s velkými příjmy, ale když má člověk vysoké příjmy a žádného koníčka, tak si myslím, že hodně často skončí u „beden“. A to byl i můj případ.
Netrpělo kvůli Vašemu hraní okolí?
Myslím, že ne. Jestliže má člověk rodinu a alespoň mu zůstane trocha zodpovědnosti, tak se nejdříve postará o ni a pak jde honem hrát.
Kolik jste na automatech prohrál?
Částku, jakou jsem nechal v hernách, si raději nechám pro sebe, ale myslím si, že za těch deset let byla veliká, protože v devadesáti procentech to byla prohra. Už ani nevím, kolik peněz jsem ze začátku nosil s sebou do herny. Ale vím, že jakmile se stanete častým návštěvníkem stálých heren, peníze vám bez problémů půjčí, protože je prohrajete u nich. Tedy mně je alespoň půjčovali, s tím jsem já osobně nikdy neměl problém, protože jsem vypůjčené peníze v 99 procentech vracel do 24 hodin.
Co vás vedlo s hraním skoncovat? A jaké pocity máte teď, když jdete kolem herny?
S hraním jsem skončil sám od sebe díky tomu, že mi zůstal kousíček rozumu a já si řekl, že něco je špatně. A uvědomil jsem si, že to ‚něco‘, to jsem to já. Dnes, když jdu kolem herny, tak už to se mnou nic nedělá. Díkybohu. Jen si vždy vzpomenu, jaký jsem byl ‚závislák‘.
A jaký jste byl tedy ‚závislák‘?
Nejhorší na závislosti takového druhu je to, že začínáte hrát skoro vždy pod vlivem alkoholu, ale skončíte tak, že hrajete povětšinou střízlivý, protože to potřebujete jako svoji drogu. Pocity při výhře jsou opojné a slastné, při prohře si rvete vlasy a přemýšlíte, z čeho uberete, co ošidíte, abyste mohl zaplatit dluh, a nadáváte si do debilů a mlátíte hlavou o zeď. Asi nejhorší jsou rána, kdy se proberete a začnete přemýšlet: Proč???? Kolik???? Kde na to vezmu??? Vždy to nějak uděláte, ale máte hrozné výčitky svědomí vůči svým nejbližším.
Víte, jak si vedou vaši známí nebo spoluhráči, s kterými jste trávil hodiny u automatů?
Znám pár hráčů i žen-hráček z Vimperka i okolí, ale nikdy bych si nedovolil říci cokoliv o jejich osudech, protože jestli chtějí někde ventilovat něco ze svého hráčského života, tak to musí oni sami.
Co byste navrhoval v souvislosti s hracími automaty? Úplný zákaz? Nebo je hraní na svobodném rozhodnutí každého?
Co se týče heren ve Vimperku z hlediska „gamblera“, doufám navždy vyléčeného, tak bych je samozřejmě u nás i všude v ČR zakázal, ale na druhou stranu se říká: když musíš, tak musíš…
Josef Rychtář
ilustrační foto: (jr)
