Petruška Litvanová, kandidátka Tak jo! do zastupitelstva
Dovolte, abych se vám představila. Jsem Petruška Litvanová a moje jméno naleznete na čtvrtém místě na kandidátce Tak jo! do vimperského zastupitelstva. Možná se někdo pousměje, ale skutečně se jmenuji Petruška. V době mého narození bylo toto jméno běžně zaznamenáno v kalendáři.
Od útlého dětství mě vychovávala babička, společně s mladšími bratry. Od ní jsem se mnohému naučila. Nejednalo se pouze o praktické věci, ale také o postoj k lidem. Její srdce bylo vždy naplněné porozuměním a její ruce připravené pomoci, kdykoliv jí na to síly stačily. Když jsem se rozhodovala o studiu na střední škole, tak bohužel to nebylo tak jednoduché, jak je tomu dnes. Doba nebyla příliš vstřícná k neúplným rodinám. Přes to všechno se mi podařilo nastoupit na Střední zemědělsko-technickou školu, obor veterinární. Věděla jsem, že finančně to bude hodně složité, ale díky studijním výsledkům, jsem dosáhla stipendia, které jsem si udržela až konce studií. Ačkoliv jsem měla předpoklady i velkou touhu dále pokračovat ve studiích, zvolila jsem jinou strategii. Bylo mi jasné, že další financování Vysoké školy bychom z rodinného rozpočtu nezvládli. Dostala jsem výhodnou nabídku nastoupit k Plemenářskému podniku Netolice. Tak se mým domovem staly jižní Čechy.
Později jsem se vdala a přestěhovala se s manželem do Vimperka. Moje první manželství netrvalo dlouho a naše cesty se rozešly. Zůstalo po něm nejen zklamání, ale i dva chlapci. Později jsem se seznámila s nynějším manželem, který se mi v životě stal velkou oporou. Ke dvěma chlapcům přibyly dvě dívky. Prošli jsme všichni společně cestu, na které jsme se setkali snad se vším, co život přináší. Nebylo to vždy jednoduché, ale jedno jsme věděli, že to společnými silami zvládneme. Ačkoliv jsem svoje povolání milovala, rodina pro mě vždycky znamenala víc než kariéra.
Zůstala jsem tedy tam, kde mě bylo nejvíce potřeba. Doma, v nemocnicích, po lékařích, ve škole, kroužkách atd. Snažili jsme se s manželem dětem předat všechno, co bylo v našich i jejich možnostech. Trávili jsme hodně času v přírodě a zapojovali jsme se do aktivit, jak jen to bylo možné. Těšili jsme se na společné akce na Vodníku, kde se lidé setkávali u veřejného ohniště a povídali si o všem možném. Nejedno přátelství zde zažilo své počátky.
Vimperk bylo nádherné udržované město, plné krámků i pracovních příležitostí. Bydlím zde již přes 30 let a od mého příchodu se mnohé změnilo. Přesto v mém srdci je právě tento kout mým domovem. Jen mě bolí to, že změny, které tu nastaly, vedly k tomu, aby lidé začali odcházet. Děti nás všech se rozhodují na základě poskytovaných možností. Málo kdo z nich se vrátí zpět do rodného města. Otázkou je, kdo tu nakonec zůstane?
Vždy jsem byla aktivní člověk a nezastavilo mě žádné omezení. Zapojovala jsem se všude, kde bylo třeba pomáhat. Pracovala jsem v radě rodičů na škole, v radě ZUŠ, pomáhala v různých kroužcích, byla jsem předsedkyní Školské rady na Gymnáziu ve Vimperku. V roce 2006 jsem kandidovala do zastupitelstva. Mnozí z vás mě znají z obchůdků, které jsme s manželem postupně budovali a pracovali v nich, dokud to jen bylo možné.
Některé situace nás vedou k zamyšlení a ke změnám v našich životech. Děkuji svému manželovi, který mi vždy stál po boku a byl mi oporou za každé situace. Jsem hrdá na děti, které úspěšně vystudovaly a jsou řádnými občany. A děkuji vám všem, co máte chuť znovu a znovu usilovat o lepší Vimperk stejně jako my. Vždyť konec konců je to naše město!
Kandiduji za Tak jo! do vimperského zastupitelstva. Jsme tu pro vás, toužíme stejně tak jako vy po změně, po tom, aby naše děti neodcházely a skutečně se nám zde všem dobře dařilo. Jsme důkazem toho, že různé věkové hranice dokážou spolupracovat a jít za jedním společným cílem.
Nezapomeňte, že váš hlas může být rozhodující. Všem z vás, kdo nám fandíte a 5. a 6. října nám hodíte svůj hlas, já i moji přátelé děkujeme.
Petra Litvanová
{jcomments off}
