Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
28.února:
Už už se zdálo, že by se únor mohl aspoň nahoře rozloučit v záři slunečních paprsků … mlha však má i tady stále obrovskou sílu. Jako vždy to ale nevadí – jen proměny samotné rozhledny, tradičně nabízející ke studiu prakticky všechny dosavadní směry větru a podle nich přirůstající námrazy, stály za to.
Již před týdnem tu byla veškerá zábradlí takřka neprodyšně bíle uzavřena, dnes se prozradily jen ojedinělé škvírky, jimiž se vítr dokázal dostat dovnitř – zde např. k tomu, aby vyzdobil schránku.
Veškeré proudění, odehrávající se v pětistupňovém mrazíku, dnes mělo severovýchodní směr, …
… ale nedokázalo pomoci sluníčku k úplnému zdolání úporné mlhy. Jen občasné zrůžovění jinak neprostupné clony svědčilo o pilné snaze na její opačné straně.
Pod inverzí se v posledních dnech mrazy zmírnily, ba sněhy lehce ustupují, ale nahoře se zatím o něčem podobném rozhodně nedá mluvit. Jen na veškerém porostu je zřetelně vidět, …
… jak rád už by si, těžce zkoušen stále přirůstající námrazou, rád ulevil od její tíže.
Ale spíše se dříve dočká ještě nejedné podobně husté mlhy …
… a s ní možná i dalších přídělů bílé zátěže, …
… pod níž útrpně ohýbá hřbet.
Na základě dnešního vývoje počasí však lze očekávat, že když se jeden měsíc nerozloučil sluníčkem, mohl by se jím následující dát přivítat. Uvidíme zítra …
27.února:
Od samého rána vydatná ledovka, v průběhu dne mlha – snad jen o málo řidší nežli včerejší, do večera pak mrholení spolu s postupným odtáváním všeho, co se nachází od víkendu na střechách … to je souhrn klimatického dění předposledního únorového dne.
26.února:
Zatímco včera si v odpoledních hodinách sluníčko téměř nečekaně na malou chvilku symbolicky sáhlo aspoň do Výškovic, …
… dnes naprosto nemělo šanci – tak dokonale hustá mlha snad zatím Vimperk přes den ještě tuto zimu nehalila.
25.února:
Po čtyři dny se nejen nad Vimperkem vydatně činil sníh – teprve dnes začal po zatím poslední ranní přeháňce lehce povolovat, ovšem zdá se, že je odhodlán do poslední chvíle …
… bránit světcům na náměstí v řádném rozhledu.
Je to samozřejmě věcí názoru, ale …
… nebyl on svatý Jan Nepomucký nakonec hezčí ve své dobové patině, nežli z něho restaurátoři udělali lidovou omalovánku ?
24.února:
Málokterý světec by se možná mohl o svém svátku pochlubit tolika lidovými pranostikami jako zrovna svatý Matěj. A jsou v nejednom případě do té míry protichůdné, že vlastně vždycky „klapnou“. Tak např. zrána sice byl slyšet ptačí zpěv, …
… ale jen těžko bychom dnes hledali kolej, ze které by se mohl nějaký ten skřivan napít. Zato však pro letošek naprosto výstižně platí, …
… že na svatého Matěje každá myší díra se zavěje. Jinde se pro změnu říkává, že svatý Matěj ledy láme, nemá-li je, nadělá je. Nejlépe by však nejedněm uším zajisté zněla pranostika, která praví, že svatý Matěj ledy boří a Josef je dělá, jakož i naopak – za měsíc by tedy tím pádem mohla zima skutečně být na ústupu … 🙂
23.února:
Chumelilo od páteční noci až do dnešního poledne – zima nám skutečně nezůstává nic dlužna.
Zbývá jí však už jen pouhý měsíc …
… a leckdo už se možná s přibývající sněhovou nadílkou těší, až se opět vše začne zelenat.
I zimní noci však mají své kouzlo …
22.února:
Závěr týdne se měl podle původních předpovědí nést ve znamení postupného oteplování, namísto něho se však s mírným zpožděním hlásí ještě dříve slibované sněhové příděly.
21.února:
Snad to způsobil devítistupňový mrazík, že se dnes Boubín úporně odmítal vzdát své čepice a sluníčko pouštěl občas jen takhle v náznacích do okolních lesů.
Nedalo se ovšem mluvit ani o větru, spíše jen lehkém větříku, který si tentokrát ze severozápadního směru občas lehce pohazoval sněhovými vločkami. Právě jejich zásluhou by se ale na věži snesl i silnější vítr, protože mezery mezi jednotlivými plaňkami zábradlí jsou už takřka neprodyšně uzavřeny.
Mlhavý náznak Basumského hřebene – to bylo vše, co nabízela nahoře dohlednost …
… a přitom byla všude okolo znát sluneční zář, jako vždy tím intenzivnější, čím níže klesala zpáteční cesta.
Obloha se však začala výrazněji protrhávat teprve nad Kubovkou, a to se současně sílícím sněžením.
Sluníčko se sice pozdravilo i s kolejemi vedoucími do Vimperka, ale právě tam se dala zrovna odhadnout vydatná sněhová přeháňka, …
… která se potvrdila ještě o čtvrt hodiny později.
20.února:
Volyňka má ve spolupráci s mrazem stále co nabízet …
19.února:
Dnešní boubínský výstup přinášel především odpověď na otázku, do jaké míry se zase jednou matka Příroda vysměje meteorologům, strašícím nás už od neděle v médiích dalšími sněhovými kalamitami – tak zle totiž určitě nebude 🙂 .
Těžko samozřejmě srovnávat Boubín s vimperským dolíkem a dalšími lokalitami – tady je sněhu dostatek a dává i prostor k nejrozmanitějším výtvorům námrazy.
Na věži vše zprvu budilo dojem, že se jen zopakuje mnohokrát zde v posledních dnech zažitá situace – viditelnost prakticky nulová, sedmistupňový mrazík, k němu řezavý ledový jihozápadní vítr, navíc hustě vrhající drobné ledové jehličky (běda, když člověk pohlédl proti větru a zapomněl přimhouřit oči). Ale přece jen bylo leccos jinak …
Sluníčko si ve vzácné chvilce našlo skulinu na letmý pozdrav a tím okamžikem bylo jasné, že udělá všechno pro to, aby nezůstalo jen u něho.
Vítr občas doslova prášil kolem dokola celými oblaky sněhu, sfoukaného z hustě obalených smrků. V mnoha z nich chvílemi temně praštělo, jako by si přetížené stromy chtěly ulevit …
A nakonec se i Vimperk, jinak utopený v již ničím nepřekvapující šedi, dočkal projasnění …
18.února:
Mráz kouzlí i ve skalách pod vimperským náměstím …
17.února:
Snaha o únik vzhůru přinesla zpočátku nemalé porce husté mlhy, která se doslova – dodejme, že nikoli bez osobitého půvabu – přelévala krajinou …
… a chvílemi jako by dokonce naznačovala, že by nemuselo být stále jen pochmurno …
Bylo zřejmé, že by stačil jen krůček k uvolnění cesty sluníčku, …
… ale přes všechny slibné pokusy nám nakonec nebyl přán.
16.února:
Dalo se čekat, že po krásném dni se nám nad hlavami opět uzavře inverzní střecha …
15.února:
Stačí jediný den a vše je jinak … cesta vzhůru na Boubín dnes přinesla pocitově větší mrazík, ale ve skutečnosti teploměr ukázal tentýž, co včera – tedy šest pod nulou. Už od Kubovky však bylo zřejmé, že nahoře čekají zcela jiné barvy, …
… což se i potvrdilo. Pocity z výstupu navíc vystřídalo pro změnu zdání většího tepla, způsobené ovšem skutečností, že na rozhledně panovalo prakticky bezvětří, jen občas mírně zafoukalo směrem od Alp. Nejpodstatnější změnou však byla po delší době opět jedna z parádních inverzí, …
… nad níž se co nevidět mělo konečně objevit sluníčko.
V 7:12 se odehrál jeho východ, mírně časově posunutý vinou inverze a oblačnosti nad ní.
Vzápětí vypukla série zákonitých proměn barevného ladění okolní krajiny – zde např. okolo Basumského hřebene. Další snímky jistě nepotřebují komentářů, obzváště pak pro pravidelné věrné návštěvníky fotokroniky, kteří jsou jistě dávno na Boubíně jako doma.
Rozhledna chvílemi budila dojem, jako by byla nazdobena šlehačkou …
Alpy se dnes, jak ostatně napověděl již i obrázek Dachsteinu, prakticky neustále halily do oparu, ale i tak o sobě dokázaly na obzoru dát od samého svítání vědět.
Také na protější straně – nad Vimperkem se odehrával zajímavý jev, jako by po inverzní hladině uhánělo směrem od Boubína do vnitrozemí jakési oblačné torpédo.
Zpáteční cesta pak přinesla záběry, které by se z hlediska dlouhodobého vývoje zdejšího počasí daly označit za čím dál vzácnější …
Strakonice se dosud nezbavily inverzní clony, ale zdá se, že s postupujícím dopolednem se, podobně jako i Vimperk, nakonec dočkají plného sluníčka.
Nezbývá než přát si, aby nám paní Zima tuto svou vlídnější tvář zachovala co možná nejdéle.
14.února:
Únor bílý – pole sílí, můžeme si v posledních dnech v duchu známé lidové pranostiky opakovat kdekoli na Šumavě, zejména pak na Boubíně, kde se i přes šestistupňový mrazík a mírný severní vítr opět nenabízela prakticky žádná viditelnost do dáli.
Tím pádem se ovšem případní návštěvníci rozhledny mohou soustředit na nejrozmanitější detaily, jaké tu kouzlí čím dál bohatší námraza, vydatně posilovaná též sněhem. Jsou-li například příznivci dalšího z novodobě k nám implantovaných cizích svátků – svatého Valentýna, jistě jejich fantazii neujde třeba takovýto zpola ukrytý charakteristický symbol …
Také pohled na tohoto sólistu mezi silně zasněženými smrky je uprostřed jinak všudypřítomné mlhy příjemně osvěžujícím …
… a některé scenérie na vrcholu jako by přímo vyprávěly staré šumavské příběhy.
Zima je zkrátka na vrcholu sil a v tento čas tomu jistě tak má být.
13.února:
Středa se má podle meteorologických předpovědí stát dnem s nejbohatším sněhovým přídělem – vimperské ráno nicméně tento kalamitní scénář poněkud pozměnilo, když z počátečního pouze náznakového příslibu sluníčka uprostřed zlověstné šedi …
… dokázalo náhle bezmála překvapivě vykouzlit i tyto blankytné okamžiky.
Ty však zřejmě nebudou mít dlouhého trvání. Hlavním dějištěm všeho, co bylo slibováno, je sice zatím moravsko slovenské pomezí, ale stačí pouhá změna směru do této chvíle stále západního větru, aby si i u nás mohli meteorologové spokojeně zamnout ruce nad tím, jak jim vše pěkně vychází 🙂 …
12.února:
Slibovaný sníh sice od rána zahrozil – v nižších polohách, jako např. ve Čkyni, ovšem předcházen deštěm, …
… ale nakonec se ukázalo, že oproti našemu koutu světa si zatím na podstatně větší bílou nadílku přišli spíš všude jinde.
11.února:
Podle předpovědí vimperské střechy co nevidět opět zbělají …
10.února:
Stačí čerstvý nadýchaný sníh, který usedl přes noc na větve, a strom na známé cestě doslova prokoukne …
Člověk by hnedle řekl, že pan Andersen snad kdysi našel inspiraci k své Sněhové královně v podboubínských lesích …
Zdá se, že zapadající sluníčko dnes nebude k vidění – jeho strana je poměrně silně zatažena, ale ta protější se aspoň takhle vybarvuje.
A vzápětí přichází na věži důkaz toho, jak se tu člověk nejednou může ve svých přepokladech lehce zmýlit …
Sluníčko klesá a stmívání hraje čím dál více do modrých tónů, zejména pak na protilehlé, tedy východní straně, …
… zatímco západní jako by náhle slibovala, že lze ještě očekávat změnu.
A skutečně k ní dochází – zcela nahoře se obloha projasňuje a oblačnost, která sem po celé odpoledne proudila od východu, se v devítistupňovém mrazu náhle trhá, …
… takže umožňuje sluníčku vyslat poslední symbolický pozdrav též alpským směrem. Náhle by se skoro zdálo, že se tu místo večerního soumraku jedná o svítání.
Ale samozřejmě nastává čas k rozsvícení z vlastních zdrojů …
9.února:
Pravá šumavská zima se činí ostošest …
8.února:
Blíží se silnější mrazy, takže je jen logické, že ani Boubínu se nechce sejmout pořádnou čepici, kterou nosí už po několik posledních dnů.
Sluníčko je tím pádem možno potkat teprve v okamžiku, kdy vystoupá výš, a to zpočátku jen v takovýchto jemných barevných náznacích, …
… nejednou vzápětí vystřídaných dalšími porcemi mlžných chuchvalců.
Je tedy zapotřebí sestoupit výrazně níže, aby se člověk dočkal výraznějších změn na obloze.
Slibovaný mrazivý víkend pak ohlašuje i Volyňka …
7.února:
Také dnes se chvilkami dočkáme slunečních paprsků, i když tomu v ranních hodinách nic nenasvědčovalo …
6.února:
Dát se počátkem února takhle předčasně vylákat na víceméně neočekávané sluníčko může být osudným …
5.února:
Kde jinde si člověk lépe ověří správnost předpokladů o vývoji počasí, nežli na Boubíně? Ten dnešní potvrdil, že tu ani kapka, resp. v daném případě vločka srážek nepřišla nazmar. Během stoupání k vrcholu se člověk bořil do čerstvého sněhu nanejvýš po kotníky, výjimečně pak do půli lýtek, ale nahoře se západní vítr dosyta vyřádil při tvorbě nesčetných závějí, z nichž mnohé už dosahují nejméně výše zábradlí lemujícího cestu k rozhledně.
Na té se zprvu zdálo, že toho zase jednou nebude mnoho k vidění – aspoň bylo možno v klidu s pomocí buzoly přesně stanovit severní směr a ukrátit si tak čas čekání na sluníčko, …
… které se nakonec v silném západním větru a dvoustupňovém mrazíku prozradilo nahoře všehovšudy takhle …
… a teprve níže se dokázalo znatelněji probojovat k okolní krajině.
Stačila pouhá půlhodinka pobytu na věži, aby zpáteční cesta přinesla nejeden čerstvě navátý sněhový novotvar a pro změnu dala zmizet mnohým ze stop zanechaných tu během ranního příchodu. Zachovaly se jen v hlubokých závějích, kam nebylo při chybném kroku problémem zapadnout bezmála po pás.
Cestou dolů se neustále střídaly poměrně husté přeháňky, dnes však tvořené mokrým lepkavým sněhem, pevně ulpívajícím na stromech …
… a už od časného rána též komplikujícím dopravu. Tenhle nešťastný kamion takhle sjel těsně před Kubovkou z kluzké cesty už před šestou hodinou, kdy podle všeho silnice ještě nebyla upravena, a čekal tu na pomoc ještě o tři hodiny později.
4.února:
Drobné husté sněžení, které započalo už včerejší noci, zatím, jak se zdá, nenaváže na podobnou situaci ze 17. ledna, neboť v průběhu dne teplota vystoupila nad nulu a vše, co se k nám momentálně snáší z oblohy, opět takřka okamžitě taje. Lze však předpokládat, že vyšší šumavské polohy v tomto ohledu situaci ve Vimperku nekopírují a sněhu tam naopak přibývá.
3.února:
Po všech možných rozpačitých projevech počasí bylo zapotřebí zjistit, jak se k danému problému staví nejvyšší šumavské partie. Už cestou vzhůru se naskytl z Basumského hřebene tento bezmála bouřkově zlověstný pohled k Bobíku, …
… ale vrchol Boubína celkovou náladu krajiny přece jen zjemnil stopami sluníčka, které se za necelou půlhodinku chystalo zapadnout.
Nad Bobíkem sice stále visely těžké sněhové mraky, ale mnohem nápadnější se jevila skutečnost, že nedávný odpočinek boubínských smrků od vydatné námrazy neměl dlouhého trvání.
Vládl tu ostatně šestistupňový mrazík s občasným mírným větrem, majícím však ve větších výškách zjevně dostatek sil k neustálému přesouvání a promíchávání bohaté oblačnosti.
Samotné sluníčko se za daných okolností nedalo očekávat, ale přece jen se na obloze nezapřelo aspoň mírným barevným laděním, …
… a to i nad jinak asi nejdramatičtěji zataženou jižní stranou, která tentokrát nenabídla ani ucelený pohled na trojmezenské partie.
Každopádně se dá očekávat, že sníh, jehož je tam nahoře zjevně bohatá zásoba, v nejbližších dnech znovu obílí i krajinu v nižších polohách – všem, kdož po něm touží, lze doporučit jedině trpělivost … 🙂
2.února:
Ač se nám to bude zdát divným, neboť se nacházíme stále ještě v první půli kalendářní zimy, naši dávní pohanští předkové prý slavili dnešní den – v pozdější poupravené křesťanské verzi svátek Hromnic – jako počátek jara. Traduje se, že staří Slované v tento čas očekávali Perunovo zahřmění jako signál k probouzení nového života v přírodě a současně zapuzení zlých duchů zimy. Jakkoli si můžeme pomyslet, že byli asi poněkud nedočkaví, nad dnešním počasím by se jistě nanejvýš zaradovali, …
… neboť i když nezahřmělo, vše skutečně připomínalo přinejmenším předjaří. Chvílemi drobně poletující vločky ani náhodou nezachraňovaly čest zimy, …
… a to tím spíše, že se prakticky okamžitě po svém dopadu na zem měnily v čistou vodu. Zima se ovšem dozajista vrátí, a možná více, než nám bude milé – ostatně, jak praví lidová pranostika, na Hromnice déšť – na jaře sníh. Aspoň že podle dalšího rčení, jež se váže k dnešku, doopravdy máme, sníh – nesníh, o hodinu více.
1.února
První letošní únorový den, v němž mimo jiné fotokronika slaví své druhé narozeniny, náleží k těm, které milovníkům nefalšované šumavské zimy neskýtají mnoho důvodů k optimismu – obleva vykonala své.
Ale postačí vydat se z Vimperka do nepatrně větších nadmořských výšek, aby bylo zřejmé, …
… že jistě není důvod věšet hlavu. Další sněhové příděly totiž visí přímo nad ní … 🙂
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}
