Příběh jedné vimperské lásky
… aneb jak je těžké najít domov
Je vám 14-15 let, odejdete na střední školu do malého města a potkáte svou lásku. Člověka, kterého si vezmete a se kterým budete mít děti. Tohle není začátek americké romantické komedie. Jsme ve Vimperku kolem roku 2010 a postavy i příběh jsou reálné.
Lucie a Radim (na jejich přání jsme jim změnili jména) přišli do Vimperka, když jim bylo 14 let. Ona studovala gymnázium, on Nerudovku. Zamilovali se, udělali maturitu, našli si práci i bydlení. Svůj dospělý život začali žít u nás, ve Vimperku.
Byli mladí, podepsali nájemní smlouvu a ani jim nevadilo, že majitel bytu nesouhlasil, aby si na jeho adrese zřídili trvalé bydliště. Překvapení přišlo, když majitel byt, ve kterém bydleli, zničehonic prodal a dopředu jim o svém plánu neřekl.
Museli se vystěhovat a hledat nové bydlení. Tehdy se poprvé od známých a přátel dozvěděli, že na městský byt údajně nemají nárok, protože nemají ve Vimperku trvalé bydliště. Nenechali se odradit. Znovu si našli podnájem v bytě, který je v soukromém vlastnictví. Ani tentokrát jim majitel nepovolil, aby v něm mohli mít trvalé bydliště.
Jsou mladí, mají stabilní práci, situace se zdá být dobrá. Měli svatbu a narodilo se jim jejich první dítě. Lucie ale začala být ostražitá a chtěla, aby se jim nestalo 
s bydlením to, co už jednou museli zažívat. Začala se víc zajímat, jak by mohli dosáhnout na městský byt. Zároveň také zkouší hledat jiný byt u soukromníka. Zajímá ji, jestli by přeci jenom nemohli najít někoho, kdo jim dovolí přepsat si trvalé bydliště do Vimperka.
A najednou se oba nepřestávají divit. Byt, který mají pronajatý, visí v nabídce realitek. Je na prodej. Situace se opakuje přesně tak, jak se Lucie bála. A ani tentokrát jim majitel nic dopředu neřekl. Byt ještě prodaný není, ale je jasné, že z něj budou muset dříve či později odejít. Nevědí kdy a nemohou s tím nic dělat.
Všechno je navíc mnohem komplikovanější než před lety. Už nejsou sami dva, ale jsou na všechno tři. Jejich miminku je půl roku. Už jen kvůli němu by chtěli mít trvalý domov. Jak to udělat?
Dozvídají se, že Vimperk má jen několik bytů, o které mohou zažádat. I když tady už 8 let žijí, bez trvalého bydliště a zaměstnání ve Vimperku, jsou na tom papírově stejně, jako kdyby se přistěhovali před půl rokem. Navíc je to s těmi vimperskými „startovacími“ a „sociálními“ byty tak, že jsou jedny z nejlepších. Jakmile se jeden z nich uvolní, čeká na něj 20-30 zájemců. Lucie i Radim telefonují a přes různé kontakty zjišťují, co dělat. Soukromníci nabízejí přes realitky v srpnu 2, opravdu jen dva, byty. Jde o 2 KK, jeden je za 15.000 Kč bez poplatků, druhý levnější za 10.000 Kč, taky bez poplatků, ale musí se tam topit krbovou vložkou.
Situace je svízelná, jejich dítě i oni mají trvalé bydliště u Radimova dědečka. Lucie, absolventka vimperského gymnázia, žije ve Vimperku od roku 2008 a trvalé bydliště stále nemá. Radim je na tom stejně. Jsou to dva mladí lidé, mladí rodiče. Ona je na mateřské, manžel pracuje. Lucie a Radim jsou budoucností Vimperka.
Lucie přidává zajímavou a morbidní poznámku. Mladí lidé chodí k vývěsce, kde se pravidelně vyvěšují parte, která oznamují, kdo zemřel. Pokaždé, když odejde starý člověk a je z Vimperka, zavládne mezi nimi naděje, že se uvolní další byt. Tak daleko jsme se dostali. To by nikdo nevymyslel.
Lucie se při rozhovoru oprávněně ptá, proč nemáme ve Vimperku jiná pravidla pro udělování bytů a proč jich jednoduše nemáme víc? Proč nemáme jiná pravidla? A proč nemáme dost bytů?
A ptá se dál: Co kdyby měli na městský byt (a trvalé bydliště) nárok lidé, kteří tady prokazatelně podle nájemní smlouvy už 3 roky bydlí a mají platnou pracovní smlouvu nejen ve Vimperku, ale i v dojezdové vzdálenosti?
Lucie není žádný potížista. Nikoho neobviňuje a nikomu nic nezazlívá. Ona a Radim mají jen jedno prosté a lidsky naprosto pochopitelné přání.
Chtějí mít ve Vimperku svůj domov. Koneckonců je to město, kde se poznali, zamilovali se do sebe a narodilo se jim tu dítě.
Jak se díváme na vimperskou bytovou situaci my
Nechceme, aby tolik lidí odcházelo za svou budoucností někam jinam. Nechceme, aby tak Vimperk svou budoucnost ztrácel.
Našemu městu ubylo od roku 1993 víc než tisíc obyvatel. Přesně to je 1.023 lidí. Spokojený život každého člověka v každém městě stojí na 3 pilířích – bydlení, práce, vzdělání.
Zároveň je díky rostoucím hypotékám a zdražování cen nemovitostí stále méně dostupných nájemních bytů. Lidé v nich prostě chtějí bydlet.
Nebudeme podporovat žádné další velké investiční projekty ve městě, které nebudou řešit tyto 3 základní pilíře – bydlení, práce, vzdělání. A jsme přesvědčeni, že bydlením je třeba začít.
Naše město si nemůže dovolit, aby se lidé, jako jsou Lucie s Radimem, opakovaně dostávali do takovéto situace. Hrozí totiž, že jim dojde trpělivost a odstěhují se jinam. Kdyby odešli, ztratí Vimperk hned 3 své obyvatele. Místní obchody přijdou o tři zákazníky, školky a školy o budoucího žáka nebo žáky, a tak bychom mohli 
pokračovat dál a dál. S každým odchodem mladého člověka ztrácí naše město kus své budoucnosti. A to si z dlouhodobého hlediska nemůžeme dovolit.
Rozpočet města bude v dalších letech napnutý kvůli Májovce a bazénu. Když ale nepostavíme nové sociální byty a byty pro střední třídu, odliv obyvatel bude pokračovat.
231, 215, 211, 212 – to jsou počty lidí, kteří se za poslední 4 roky z Vimperka odstěhovali. Za posledních 8 let se každý rok odstěhovalo v průměru 215 lidí. Přistěhovalo se jich 1.200, v ročním průměru jde o 150 lidí. Když postavíme ta dvě čísla proti sobě, je jasné, že každý rok Vimperk přichází asi o 65 lidí. Kolik mohli mít dětí? Kolik peněz mohli přinést místním podnikatelům a do rozpočtu města? Proč odcházejí a kdo jsou? Známe jejich věk, zajímají nás důvody, proč jdou pryč? Máme vůbec tyto informace? Je bydlení jedním z důvodů, proč lidé odcházejí? Když nebudou mít lidé kde ve Vimperku bydlet, město se bude dál vylidňovat a nová infrastruktura (ulice, bazén a sportoviště), nám budou k ničemu.
A teď to zásadní. Vláda je rozhodnutá připravit 2 miliardy korun pro obce, aby 
mohly stavět nové sociální byty a nájemní byty vůbec. Hospodářské noviny a zpravodajství ČT24 píší, že městům a obcím by měl stát poskytovat až 2 miliardy korun ročně. Pětina bytů postavených z těchto dotací má být určena pro lidi v obtížné sociální situaci. Mezi ostatními žadateli mají být třeba učitelé, lékaři nebo matky samoživitelky. Na bydlení sociálně slabých lidí by obce dostaly stoprocentní dotaci, na zbývající čtyři pětiny bytů by mohly od státu čerpat výhodné úvěry. Musely by se ale zavázat, že byty nebudou po určitou dobu privatizovat a budou regulovat jejich nájemné.
Tento program má být připravený ke spuštění na jaře příštího roku. Půjde z něj postavit 1000-1500 bytů na celou ČR, a to není mnoho. O dotace bude určitě velký zájem. Na radnici máme odbor, který se zabývá čerpáním dotací a odbor, který připravuje stavební projekty. Je čas, aby se i bydlení stalo tématem, kterému se tyto odbory budou intenzivně věnovat. Potřebujeme detailní informace o chystaných dotacích a potřebujeme stavební projekty na nové nájemní domy.
Už je na čase, abychom my, Vimperáci, nemuseli měsíce a někdy i roky čekat spolu s dalšími 20-30 lidmi, až se Nad Pekárnou nebo kdekoli jinde po městě uvolní byt, ve kterém konečně najdeme svůj domov.
Souhlasíte s námi? Zakroužkujte 5. a 6. října Tak jo!, ať můžeme tyhle a další návrhy prosadit.
Martina Bělíková, Standa Hubáček, Mirka Dutková, Petra Litvanová, Aneta Švecová, Eva Říhová, Martin Rájek, Martina Zezulová, Marie Sedlárová, Libor Šmehlík, Bronislav Kovář, René Kliment, Hana Sichingerová, Jaroslav Charvát, Monika Litvanová, Josef Cmunt, Štefan Sedlár
{jcomments off}
