Zprostředkovatel Karel Klostermann deutsche Version
Adolf Weishäupl se narodil v roce 1940 na Kvildě. Během vyhnání se v létě 1946 se svými rodiči a sourozenci ocitl u Eislingenu v Bádensku-Württembersku. Po absolutoriu a studiu byl v letech 1971 – 2004 učitelem na středních školách v Bavorsku, Dnes žije ve švábském Krumbachu, kde nedávno sestavil knihu s příběhy německého česko-mluvícího spisovatele Karla Klostermanna. Název: „V srdci Šumavy“, vydal Ohetaler Verlag z Grafenau. S Adolfem Weishäuplem jsme mluvili o jeho knize, o jeho vlastní minulosti a o dnešních německo-českých vztazích
Pane Weishäuple : Stejně jako mnozí jiní jste byli i vy a vaše rodina po válce z vašeho rodného města v bavorsko-českém pohraničí vyhnáni. Byl jste tehdy dítě. Máte nějaké vzpomínky na tehdejší dobu ?
Byl jsem tehdá dítě ve věku šesti let a mám docela dobrou vzpomínku na období kolem roku 1945-46 : vybavuji si statek mého dědečka, ve kterém jsme žili, část Kvidly Wiederbruck, kterou tvořilo asi 20 domů, z nichž tři ještě dodnes stojí a také lidi, kteří žili v našem okolí.
Jak se cítíte dnes, když se na to podíváte zpátky?
Dítě zažívá a vnímá svět jinak než dospělý. Nicméně vím a pamatuji si bídu a utrpení lidí po ztrátě jejich domoviny a majetku na Šumavě.
Jak jste vy a vaše rodina po vyhnání pokračovali ?
No, po tříhodinové jízdě nákladním vlakem jsme dorazili do Göppingenu v dnešním Bádensku-Württembersku, kde jsme strávili týden v táboře, pak jsme byli rozesláni do okolních obcí, kde jsme byli v Eislingenu i v lágru. Obzvláště na ten mám velmi špatné vzpomínky. Pak jsme přišli – tři – do malé podkrovní místnosti s komorou, což pro nás byl byt po dobu čtyř let. Teprve v roce 1950 nám byl zaměstnavatelem mého otce, čerstvě propuštěného z ruského zajetí roku 1948, přidělen byt. Integrace do nového prostředí nebyla zpočátku snadná, ale těžkosti byly brzy překonány – a život, přinejmenším pro mě, se dostal do normálních kolejí.
Jakou roli hraje Karel Klostermann ve vašem životě?
I když jsem studoval němčinu a učil jsem německý jazyk, neměl jsem o Karlu Klostermannovi a dalších spisovatelích Šumavy ponětí – znal jsme pouze Adalberta Stiftera. Teprve po svém odchodu do důchodu, když jsem se ponořil do hledání svého původu a provozoval genealogii, jsem si uvědomil jméno Klostermann, které bylo distribuováno v blízkosti Innergefild / Horské Kvildy/ a také jsem si uvědomil spisovatele Karla Klostermanna, někdy okolo roku 2000. Dostal jsem knihy od tohoto autora a objevil jsem, jak blízko je domov můj a mých rodičů a prostředí jeho příběhů.
Proč jste se rozhodli publikovat knihu slavných příběhů spisovatele?
Gerold Dvořák, který má velký podíl na znovuobjevení knih Karla Klostermanna na bavorské straně, vydal v roce 2003 brožuru s názvem Faustin’s Tales from the Bohemian Forest. V něm publikoval autorské příběhy autora napsané v němčině pro pražský deník. Bádání z mé strany odhalilo, že mnohé z autorových vyprávění jsou v Čechách známé, ale v německém originále dosud nebyly publikovány. Tak jsme spolku Klostermann v Grafenau nabídli publikování těhto povídek.
Které příběhy o Klostermannu nalezneme v této knize? Proč právě tyto?
Jedná se o vyprávění z části Šumavy, kterou Klostermann znal obzvláště dobře: trojúhelník Schüttenhofen / Bergreichenstein-Eisenstein-Außergefild a opět Bergreichenstein ( Sušice – Kašperské hory – Kvilda ) Zařadil jsem příběhy podle místních konsekvencí. Příběhy dnes dávají čtenáři pohled na život lidí na Šumavě ve druhé polovině 19. století, ukazují jejich starosti, strachy, potřeby a těžkosti. Ale Klostermann také dává spoustu informací o krajině, přírodě a způsobu chování, které dnes vypadají obzvlášť cenně, protože tento svět se zcela nenávratně a nenahraditelně změnil.
Jaký význam má dnes Karel Klostermann ve vztazích mezi Němci a Čechy?
Vztah mezi Němci a Čechy v Čechách má dlouhou historii. Vztah nebyl zjevně nikdy jasný. Ve druhé polovině 19. století se stále více projevovaly národnostní rozdíly. Tento konflikt se odráží i v dílech spisovatelů. Se starší generací kolem Adalberta Stiftera, Josefa Ranka a Josefa Meßnera to ještě tolik necítíme, ale v pozdější generaci kolem Antona Schotta, Johana Petera, Josefa Gangla a Hansa Watzlíka je již zjevný pocit strachu, že „Němci“ na Šumavě a jinde v Čechách by mohli být postupně přemístněni. Klostermann působí jako zprostředkovatel: snaží se spravedlivě na obou stranách, mluvit za Němce v jejich stávajících obavách a dáva Čechům nahlédnout do nitra života Němců na Šumavě.
Jak osobně hledíte na dnešní německo-české vztahy?
Moje pocity, když navštěvuji domov svých předků, jsou zastíněny smutkem. Moje místo narození a bývalý dům existují, stejně jako téměř všechny domy naší vesnice, ale jen jako úlomky na louce. Totéž platí, když vidím velký počet zaniklých vesnic na Šumavě. Samozřejmě nemůžeme odvrátit události během druhé světové války a po ní – německá strana byla též vinná. Ale otázka zůstává, zda toto vše bylo nutné.
Jaké hranice si myslíte, že dnes potřebujeme překonat?
Počet lidí, kteří utrpěli přímo vyhnáním a kteří se nikdy skutečně nedokázali vyrovnat s tímto utrpením, se stále zmenšuje. Nadcházející generace by se měly naučit, že jsou možná a nezbytná mírová soužití mezi dvěma etnickými společenstvími s odlišným jazykem a kulturou, která spočívá právě v duchu spisovatele Karla Klostermanna. Vytváření přátelských vztahů mezi lidmi na obou stranách hranice je podle mého názoru důležitým úkolem. Co se týče politického rozměru, je třeba ještě mnoho práce před námi, abychom dosavadní rozpory překonali.
Stephan Hörhammer / hogn.de
Marek Matoušek / sumava.eu
