Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – březen 2018

1 března, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. března:

Právě končící březen, ačkoli přímo v něm nepadly mrazové rekordy, vstoupí na základě svého celkového teplotního průběhu do historie čerstvě uplynulé zimy jako bezesporu nejchladnější měsíc. Měl by se loučit v jarním duchu, ale boubínské jitro naznačilo, že můžeme ještě počítat i s nějakými zimními ozvěnami.

Meteorologický radar okolo páté ranní ukázal, že zatím zcela čisté jižní Čechy jsou z východní i západní strany obklíčeny srážkovými aktivitami, nasouvajícími se od jihu. Pohledem z věže o hodinu později se realita vyjevila do podoby mohutných inverzních pásů, utápějících pod sebou až na ojedinělé výjimky veškeré známé krajinné body. Tak například zmizel Bobík, ale překvapivě zůstala ušetřena nižší Lysá.

V dobře viditelných Novohradských horách se zatím zjevně nic podobného neděje, spíš lze očekávat postupné zanoření bližší Kleti.

Na přímo zlomyslnou smůlu může naříkat, kdo by ve stejném čase pobýval na Libíně – ten je totiž, jak se ukazuje, prakticky zcela čistý, jen samotnou špičku zákonem schválnosti halí miniaturní mlžná čepička, jež pohříchu znemožňuje jakýkoli rozhled.

Je jisté, že nenastane šance spatřit samotné vycházející sluníčko, ale naopak si dosyta užijeme barev, jimiž se už delší dobu prezentuje skrze oblačné trhliny.

Skoro silnějším magnetem k pozorování se však jeví až přízračně temně tónovaný západ, kde jednak v přímém přenosu přihlížíme probíhajícícm srážkám …

… a krom toho odtud může zahrozit …

… náhlý přísun orografické oblačnosti k samotnému Boubínu, dosud suverénně odolávajícímu.

Zpětný pohled k východu prozrazuje velmi proměnlivou situaci, …

… mající za následek, že i dříve co překvapivá výjimka jmenovaná Lysá vbrzku zmizí pod rozbouřenou inverzní hladinou …

… a podobné, rovněž výše předvídané vyhlídky platí též pro Kleť.

Ale shora současně začíná čím dál více prosvítat blankyt, …

… od nějž se veškeré proměny …

… dramaticky vyladěné oblohy …

… odrážejí nanejvýš působivě.

Teplota, momentálně usazená sice mírně, leč přece nad nulou, bude bezpochyb dále stoupat. Jihozápadní vítr o rychlosti 7,1 m/s (25,6 km/h) ji však pocitově naopak tlačí dolů, přičemž celková povaha terénu, jímž je nutno projít, …

… aby se člověk dočkal této krásy, svědčí o stále ještě přetrvávajících nefalšovaných nočních mrazících. Právě jejich zásluhou je sněhová vrstva – zde o zbývající průměrné síle 50 cm – do té míry zledovatělá, že k výstupu na Boubín lze prakticky hned od Kubovky či Basumských luk co součást výstroje doporučit podle možností přímo nesmeky, aby cesta proběhla bez zbytečné dřiny a nebezpečí úrazu v důsledku vesměs kluzkého povrchu.

První čtvrtletí roku 2018 se uzavírá ve skutečně pestrém duchu, zahrnujícím jak vysloveně dramatickou, …

… tak i poklidnější atmosféru, …

… nenechávající však rodilého Šumaváka na pochybách o tom, …

… že ještě dnešního dne se dočká přinejmenším deště, …

… ne-li pak leckde i přeháněk smíšených, …

… tedy včetně čerstvého sněhu.

Vida, po celou dobu ukrytý Bobík dostává příležitost vystřídat všechny dosud viditelné vrcholy, …

… ale dlouho se z ní radovat nebude. Začíná se totiž naplňovat obava, …

… že dosavadní volnost boubínského vrcholu vystřídá orografické sevření. Poslední březnový pobyt na věži tak skutečně končí v neprůhledných mlhách.

30. března:

Přece jen bude možno letošní Velikonoce …

… skutečně vnímat jako svátky jara.

29. března:

Konečně už se nedívají do sněhu 🙂 …

28. března:

Co dodat? Inu, typické šumavské barvy nadcházejících Velikonoc …

27. března:

Sníh, nesníh – je prostě jaro, čas petrklíčů.

26. března:

Ještě by si, jak se zdá, milé kočičky rády pospaly … a těžko se jim divit 🙂

25. března:

Víkendové oteplení nám opět přineslo možnost porovnání – tentokrát aktuální boubínské situace s pět dní starou, …

… a to především z hlediska úbytků sněhu a námraz.

Sluníčko zapadá oproti včerejšku o hodinu dříve – samozřejmě jen vinou v noci čerstvě započatého letního času.

Vimperská tepolota se po celý den držela v rozmezí pěti až deseti stupňů nad nulou, té zdejší se pro změnu stále líbí pod bodem mrazu. Vrtulka anemometru po většinu času stojí, a pokud se na chvilku pohne, nepřinutí přístroj naměřit vyšší hodnotu nežli 1,1 m/s (necelé 4 km/h).

Krom zřetelné oblačnosti na obzoru, …

… která spolehlivě ukryje sluníčko dříve, nežli se stihne dotknout vrcholků hraničních hor, …

… vstupuje do hry též jemný opar, ze všech stran počínající obklopovat i rozhlednu. Inu, celkem příjemné oteplení bylo skutečně jen víkendovou záležitostí – poslední březnový týden nám ještě popřeje užít si mrazíků, v jejichž doprovodu uvítáme i nadcházející Velikonoce.

24. března:

Na dnešek připadají dvě významné události: slaví se Světový den vody a současně Světový meteorologický den. Skoro se tedy zdá, že právě k těmto příležitostem se hned znatelně oteplilo … a patrně i na dosud ještě bílém Boubíně.

23. března:

Ač nelze jaru upřít poctivé pokusy hlásit se o svá práva, stále se najde mnohem více podobných konfrontací s neústupnou zimou.

22. března:

Po jasné, hvězdné a především opět extrémně mrazivé noci se ranní obloha stala dějištěm zprvu halových …

… a později též ohybových jevů. Současně však nezapřela, že slunečné epizody opět nejpozději zítra vystřídají srážkové aktivity.

21. března:

Dnešní pohled střešním oknem do Vimperka je v porovnání se sedmnáctým březnem rozhodně zajímavější … a především vlastně symbolický – jako by se tu s jarem vraceli tažní ptáci … ale ti mraziví … 🙂 .

20. března:

První jarní den osmnáctého roku třetího tisíciletí je tu a s ním zcela jasno v tom, že jím zůstane jen kalendářně, …

… resp. v 17:15 s jistotou nastane bez ohledu na aktuální dění v přírodě jarní rovnodennost. Jinak si ovšem na jakékoli další projevy jara musíme nechat ještě nějaký čas zajít chuť.

Boubín však přece jen uchystal k té příležitosti vítanou změnu – odložil mlžnou čepici a umožnil návštěvníkům (zatím v síle jediného, totiž autora fotokroniky) spatřit krom sluníčka také torzo halového oblouku.

Už jen tato skutečnost je v návaznosti na zcela odlišný průběh minulého týdne báječnou vzpruhou.

Východní obloha navíc slibuje, že zmíněné torzo by mohlo v průběhu rána dorůst do bohatších tvarů, …

… ale i kdyby se tak nestalo, samotné pohledy z věže všemi směry …

… bohatě postačují k výsostnému potěšení oka …

… a především duše.

Po celou cestu sem se zdálo, že toto slunečné jitro se ponese ve znamení takřka úplného bezvětří, ale na rozhledně se náhle přece jen rozfoukalo – tentokrát od západu, a to maximální rychlostí 4,7 m/s (16,9 km/h).

A vida, sluneční halo je téměř úplné.

Mrazík se oproti stavu z minulé návštěvy nepatrně zmírnil, ale i nadále si drží pozici v druhé desítce pod nulou. Věž se tím pádem stále pyšní toutéž skvělou výzdobou, …

… v jejímž rámci lze nicméně nejkrásnější exempláře námraz nalézt zcela dole – v šeru uzavřeného přízemí, …

… kde nehrozí jejich deformace působením slunečního záření.

Zpáteční cesta svou atmosférou jednoznačně vyvolává iluzi Vánoc, …

… ale přece jen současně přináší jeden výrazný atribut jara. Sotva se totiž sluníčko rozzáří naplno, …

… nezapře už podstatně větší sílu, v panujícím mrazíku pak hodnou nemalého povděku.

A za devět dní přivítáme Zeleným čtvrtkem Velikonoce … inu, pravé šumavské 🙂 .

19. března:

Ranní sedmistupňové mrazíky sice okolo poledne vystoupají blíže k nule, ale příchod jara tím rozhodně nevěstí.

18. března:

Tam, kde si zima nastřádala dostatečné zásoby sněhu, nedávná jarní epizoda příliš neuspěla. Na Boubíně, pravda, zbavila smrkové porosty bílé zátěže, …

… ba i samotnou pokrývku, jak vidno, nepřehlédnutelně snížila, leč to bylo vše. Zasáhl totiž čerstvý mrazík, jehož zásluhou tu lze i kdekoli mimo ušlapané cesty kráčet bez obav z nečekaného hlubokého proboření, přičemž nebezpečí plynoucí ze zákonité zledovatělosti zdárně tlumí v průměru sedmicentimetrová vrstva nového sněhu. Připočteme-li pak silnou mrznoucí mlhu, …

… máme jasno, že zima je dokonale zpátky ve hře. Těžko spočítat, kolikrát se v ní rozhledna načas vysvlékla z bělostného kabátu, …

… ale tento nejčerstvější se zdá být zatím – na prahu kalendářního jara – technicky i výtvarně nejdokonalejším.

Však se na něm zjevně nemalou měrou podílel silný severovýchodní vítr, dnes dosahující v nárazech hodnoty 6,8 m/s (24,5 km/h) …

… a mimo jiné zase jednou úspěšně násobící mrazivé pocity, vyrůstající i bez něj z velmi slušného základu.

Ten pak dle všeho v příštích dnech ještě vzroste, takže v lidové říkance „Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi?“ můžeme patrně zatím s klidným srdcem jmenovaná roční období prohodit 🙂 .

17. března:

Ještě včerejšího večera byla vimperská střešní okna pouze zmoklá, do dnešního rána je navrátivší se mrazík dokázal zneprůhlednit. Stejně by jimi po většinu dne byla k zahlédnutí jen hustá mlha, …

… která se v podvečer mírně pozdvihla a předala vládu sílícímu sněžení. Zima nám zkrátka nezůstane nic dlužna, a to patrně ani v blížícím se jarním čase.

16. března:

V rámci pokračujícího mlhavého počasí se Vimperk stále zdá být jednookým králem …

… mezi slepými, k nimž se tentokrát řadí i šumavské partie, které za jiných podmínek náležejí k nejúchvatnějším.

15. března:

Sněhových přeháněk se ještě hned tak nezbavíme, což dozajista platí přinejmenším i pro příští měsíc. Tyhle jsou ovšem stále zimní, …

… neboť pocházejí z noci na dnešek. Jelikož však nepanuje teplota, která by tento čerstvý bílý poprašek udržela při životě, zjevně se nedočká ani poledne.

14. března:

Ochladilo se, ale přípravy k stylovému uvítání jara jsou stále v plném proudu. Probouzející se příroda by jistě inspirovala k nejednomu krásnému obrazu i významného jihočeského malíře Josefa Krejsu, od jehož narození právě dnes uplynulo sto dvaadvacet let – více o něm zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/133-vyznamne-osobnosti/7548-pamatce-sumavskeho-malire .

13. března:

Od samého rána bylo možno předvídat, …

… že blankyt nám sice nad hlavami nezvítězí, ale po celý den budeme svědky zajímavých oblačných scenérií, …

… které sluníčko krátce před západem korunuje úžasnými irizacemi.

Kalendářní zimě zbývá už jen pouhý týden vlády a očekává se, že jej dokáže ještě náležitě využít.

12. března:

Aktuální vimperský sněhový stav je s výjimkou viditelných zbytků na okolních kopcích nulový, ale v rámci doznívající zimy i brzy ji střídajícího jara jistě ne v této podobě konečný. Čeká nás možná ještě nejedna bílá změna – ostatně stále máme zataženo.

Tím pádem je vítán každý sebemenší barevný zásah sluníčka, třebaže sama o sobě povětšinou neviditelného.

11. března:

Doslova předčasným jarem je možno nazvat dnešní snad až nepřirozené teplo, …

… jehož zásluhou působí dění v přírodě poněkud nedočkavě.

10. března:

Provedeme-li srovnání dnešního stavu ledů na Volyňce se snímky z 2. března, …

… rázem získáváme představu, jaké změny mohou nastat v rozmezí pouhého týdne, …

… přehoupne-li se v něm teplota postupně nejen do téže číselné hodnoty nad nulu, ale překročí ji do té míry, že lze bez přehánění pocitově hovořit o předčasném jaru.

9. března:

Pouhý týden po nejsilnějších mrazech této zatím stále ještě trvající zimy …

8. března:

Teprve teď je náležitě znát, že teplotám se znelíbilo pod nulou …

7. března:

Pátá noc po úplňku …

6.března:

Probíhající oteplení zatím nedosahuje předpovídaných hodnot, v nočních hodinách naopak ustupuje mrznoucí mlze. Zimní atmosféře se tak dostává účinného optického posílení.

5. března:

První zelení, která se sice nenápadně, ale intenzivně hlásí k novému životu, jsou tradičně mechorosty.

4. března:

Těžko odhadovat, jakým způsobem naloží zima se všemi svými posledními šestnácti dny (astronomické jaro začíná 20. března v 17:15), ale na konci aktuálního týdne extrémních mrazů ji lze charakterizovat jako umírněnou.

3. března:

Mrazivým rekordům podle očekávání odzvonilo, ale teplota se i nadále většinou drží velmi slušně pod nulou. Ve Vimperku sice okolo poledne, kdy skrze rozsáhlou oblačnost pronikly k městu také sluneční paprsky, krátce vystoupala na +0,8°C, ale celodenní průměr se blížil hodnotě -5°C. Mlha tradičně okupovala též boubínský vrchol, avšak v pozdním odpoledni se umoudřila …

… a začala pomalu ustupovat.

Vytvořila tak sluníčku ideální podmínky k nejednomu působivému projevu difúzního rozptylu světla, známého jako Tyndallův jev, …

… a především uvolnila rozhled z věže.

Ten vzápětí prozradil, že k západu se chýlící sluníčko vytvořilo krom halového sloupu …

… též mimořádně výrazné pravé parhelium, …

… chvílemi změkčované kolem věže ještě prolétajícími posledními mlžnými závoji.

Jinak se ovšem zbývající většina obzoru doslova utápěla ve vrstevnaté inverzní oblačnosti, …

… hrající barvami slunečního loučení, …

… jež se podepisovalo i do špiček některých smrků.

Došlo i na dokonale zřetelný stín rozhledny, tentokrát však bez obvyklého zlatého hřebu, jímž by v ideálním případě byla gloriola.

Blížícímu se soumraku ještě předcházel …

… velkolepý barevný koncert, …

… jehož ústředním motivem stále zůstávalo ono famózní parhelium, …

… viditelné i poté, co se sluníčko, jehož čas se v této chvíli odpočítával již jen v minutách, rozloučilo.

Oproti tomu, co zde teploměr ukázal předevčírem, panovalo na věži vlastně celkem příjemné teplo, na němž se podílela i skutečnost, že krom ojedinělých lehkých závanů od východu, které nepřesáhly 3,3 m/s (11,9 km/h), bylo možno většinou mluvit o naprostém bezvětří.

Pozápadová armosféra může slibovat mnohé, …

… třeba i hlubší sestup noční teploty a zítřejší ráno ve společnosti čerstvého sněhu.

2. března:

Již hodně dlouho nebylo možno spatřit jez na Volyňce kompletně zamrzlý, …

… takže voda si nachází jedinou volnou cestu pod jeho mohutným jednolitým ledovým krunýřem (srovnejme si např. s 22. únorem zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490, případně s předloňským 30. prosincem zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11415).

Mráz se za poledne dokázal zmírnit až na poslední dobou nezvyklé pouhé -3°C (v celodenním vimperském průměru se nicméně pohyboval mezi -5 až -6°C), ale pro změnu přišlo sněžení. Stále zkrátka právoplatně vládne poctivá zima se vším, co k ní patří.

1. března:

Ano, opravdu začíná březen, resp. první snímek se do březnové fotokroniky nezatoulal omylem z loňského prosince či letošního ledna. Na Kubovce se zkrátka rodí nový – bezpochyb přinejmenším republikový, ne-li rovnou evropský – rekord v délce svícení vánočního stromu. Lepší přírodní kulisu mu opstatně neposkytly právě ani uplynulé Vánoce, takže co na tom, že v poslední třetině momentálně teprve necelých šest hodin starého měsíce již (možná jen kalendářně) přivítáme jaro … Sluší se však dodat, co mělo být předesláno: okamžiku pořízení této fotografie předcházel vimperský startovní mrazík -15°C, který si tentokrát během noci do té míry pohrál se vzdušnou vlhkostí, že vznikl jev zvaný „diamantový prach“ – tedy skutečně do podoby prachu jemně rozptýlené všudypřítomné miniaturní ledové krystalky, představující živnou půdu pro halové jevy. Nejzajímavější z nich byl k spatření okolo měsíčního kotouče (jenž mimochodem zítra doroste do fáze úplňku), a to v podobě dvou krátkých halových sloupů – jednoho shora, druhého zespoda. Podobně reagovala také městská osvětlení, z nichž stoupaly pro změnu dlouhé halové sloupy vysoko k proměnlivé, tedy částečně volné i místy zatažené obloze.

Ačkoli vytrvalé mrazy pokračují, Boubín k uvítání prvního jarního měsíce porušil nepsané pravidlo posledních dnů – dokázal se zbavit zdánlivě nezdolného mlžného zakletí …

… a po delší době opět nabídnout každému, kdo by se sem vydal, vítané a nanejvýš příjemné sluníčko, aniž by se ovšem nějak zásadně oteplilo.

Sluneční vítězství se koneckonců zpočátku vůbec nejevilo jednoznačným, …

… neboť mlha podnikala nejeden mocný protiútok, …

… podporovaný východním větrem, …

… jehož nárazy dosahovaly až 10,9 m/s (39,2 km/h). Vydatně tak kořenily účinky panujícího mrazu, …

… který už sice podle očekávání nevytvořil žádný další rekord, ale přece jen mírně překonal druhý zde naměřený nejmrazivější stav – z poslední únorové neděle (viz 25. února zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490).

Bylo úžasné moci se opět rozhlédnout do dálek, v nichž sice dnes oko nespočinulo na všech známých krajinných bodech, …

… ale našlo za to bohatou kompenzaci v podobě kouzel inverzní oblačnosti, …

… k nimž se brzy přidružily halové jevy, konkrétně obě parhelia – zde pravé (tradičně nad Bobíkem, leč tentokrát plně ukrytým) …

… a tady pro změnu levé.

Vývoj celé situace nasvědčoval tomu, že přinejmenším v nejbližší hodině se tu mnoho nového neodehraje.

Již plně osluněná zpáteční cesta pak přímo hýřila příležitostmi vychutnávat si na zmrzlém sněhu kresby neustávajícího větru, …

… který nezahladil jen hlubší stopy, jako jediné otištěné zrána do čerstvých závějí, …

… a dodal zimnímu koloritu boubínského vrcholu zcela novou výtvarnou dimenzi.

Pohledem proti sluníčku bylo možno prakticky kdekoli zjistit, že tvorba diamantového prachu, …

… zachyceného zde v detailním výřezu, stále pokračovala. Však i mrazík na Kubovce ještě před devátou hodinou srovnal krok se vzpomenutým ranním vimperským – totiž na -15°C. Toť vše, co je možno přiblížit z prvního březnového jitra.