Nebeský fotograf Jiří Jiroušek: Nechci obletět svět, jsem zamilovaný do Česka
Fotograf a paraglidista Jirka Jiroušek létal nad Atlantikem i Saharou, ale jeho láskou zůstává Česká republika. Rozhodně se nedá říct, že je přelétavý: na oblíbená místa se vrací, hledá zajímavá zákoutí a nevšední pohledy. „K zamilování potřebuju více pohledů,“ říká o sobě.
Začal jste létat kvůli fotografování, nebo byl paraglide váš první koníček?
Původně to byly dvě samostatné záliby. Fotil jsem při zemi, létal bezmotorově. Fotografoval jsem o pár let dříve, než mi „narostla křídla“. Pak jsem začal nahoru brát fotoaparát. Jako záznamník letu, dokumentační nástroj. Jenže skrz hledáček jsem objevil více, než jsem viděl dřív. Dnes už to nedokážu rozdělit. Létám kvůli fotografování, fotografuji kvůli létání. Více než dvacet let.
Fotíte i něco jiného než krajiny? Oslovuje vás třeba portrét?
Na gymnáziu jsem hodně dělal portréty. Pořád fotím různé akce. Ale jen pro sebe, pro vzpomínku. Sotva stačím prohlížet a archivovat mé letecké fotografie.
Zaměřujete se hlavně na Česko. Čím je pro vás tak přitažlivé? Máte oblíbená místa?
Česko je rozmanité. Hory i nížiny, čtyři roční období. A pro můj styl létání ideální. Létám čtyřicítkou, to je rychlost jízdy mopedu. Nechci oblétnout svět, věřím, že leckdy je zajímavější a hodnotnější pořádně zaostřit na blízko, najít zajímavé detaily, než se ulítat a spatřit všechno a nic. Neznamená to, že jen sedím doma v Česku na zadku. Měl bych omezené vidění. Občas hledám inspiraci a zkušenosti v zahraničí. U nás miluji Vltavu a dlouholeté zalíbení jsem našel v Brdech.
Jak vaši práci ovlivňuje počasí? Jsou některé klimatické podmínky optimální nebo vaše oblíbené a jiné třeba vaši práci vylučují?
Počasí je základ. Pro let potřebuji bezvětří či slabý vítr, pro focení je nejlepší jasná obloha. Když se tohle sejde a je letově, zdvihám kotvy. A vzrušují mě mlhy. Dříve jsem nechtěl moc mrznout, v zimě létal nerad, ale roky už teploty neřeším, i když je minus deset stupňů, vzlétnu a vydržím nahoře tři hodiny.
Jak náročné je být fotograf i pilot paraglidu zároveň?
Jak kdy. Je to otázka počasí a místa, otázka toho, jakou fotku hledáte. Někdy je let a focení pohoda, když je klidné počasí, minimální vítr, v rovinách. V kopcovitých oblastech a při větru je vše složitější, hlava musí neustále vymýšlet různé varianty letu, oči hledají zajímavá zákoutí, ruce bez ustání korigují let. Adrenalin stoupá, hlava se vaří. Za určitou hranicí je lepší se věnovat jen pilotáži, odložit fotoaparát a bezpečně přistát.
Kde jinde kromě ČR jste fotil a která místa pro vás byla něčím výjimečná?
Létal a fotil jsem v mnoha státech Evropy, byl jsem v Turecku, v Rusku u Moskvy, létal jsem na Sahaře. Všude jsou hezká místa. Pro nás exotická. Ale zamilovaný jsem do Česka. Potřebuji k zamilování více pohledů, místo si okoukat, vidět v různém světle, zažít. Nejen prolétnout letem světem. Musel bych tam být alespoň několik měsíců, lépe rok, a zažít tam všechna roční období.
Fotografování z výšky umožňuje nadhled, doslova i v přeneseném slova smyslu. Nechybí vám přitom kontakt s krajinou (zvuky, vůně, kontakt s lidmi)?
Nechybí, já ho vlastně mám. Let může být i slušný čichový zážitek. Například borovicový les je nahoře dost cítit. Nebo při letu nad hnědouhelným dolem si přijdu jak v pekle. Jsem v otevřeném prostoru, žádné plexisklo, sedím v hadrové sedačce. Vítr fouká, intenzivně vnímám teplotu a vlhkost vzduchu. Většinu oblétaných míst znám ze země či vody. Do oblasti létání dojedu autem, ráno či večer létám, přes den stejná místa zkoumám. Jsem také turista, cyklista, jachtař, vodák.
Máte nějaký celkový, systematický plán či účel svých snímků?
Pár let jsem létal a fotil bezcílně. Respektive jen s jedním cílem: uchovat si některé své výhledy pro sebe, pro znovuvyvolání pocitů, které tam nahoře mívám. Pak některé letecké fotografie zahlédli přátelé a líbily se jim, začal jsem je proto ukazovat více. To je jeden cíl. Dobrý pocit, pohlazení. Druhým cílem se pak stalo upozornění a vyvolání odpovědnosti. Čím více shora vidím, tím je mi více líto, když je přírodě ubližováno, když je znásilňována, když je krajina ochuzována o všelijaké rozmanitosti. Buduji archiv vlastních leteckých fotografií naší přírody a krajiny. Hory, řeky, zajímavá území. Abych zaznamenal současný stav, abych ho lidem přiblížil. Je dobré mít ke slovům i konkrétní vizuální představu. Do mapy ČR si své lety kreslím fixou, kudy jsem letěl a fotil. Snažím se o rovnoměrné „počárání“ této mapy. A vracím se k jednotlivým místům v různých ročních obdobích.
Zdálo by se, že z výšky člověk leccos přehlédne. Nemůže to být ale i tak, že si z výšky všimnete i něčeho, co my na zemi nevidíme?
Nadhled je dobrá věc. Pořádně se rozhlédnout, dohlédnout i za kopec. Ano, je vidět dál a z jiného úhlu. Nejsme ptáci, pro nás lidi je letecký pohled nevšední. Proto nám dokáže dodat nové podněty, upozornit na souvislosti. Mít oči na stopkách. Je třeba přimíchat pozemní zkušenosti, pak objevíte netušené a neviděné věci!
{gallery}vimperk/2017/08_srpen/nebeske_noviny{/gallery}
Zdroj: Lidé a Země
{jcomments off}
