Dlouho ani její nominace nebyla jistou záležitostí, ale nakonec Barbora Havlíčková na mistrovství světa juniorů do USA odletěla. A přestože na šampionátu byla ve svých šestnácti nejmladší a o tři roky mladší než soupeřky, nakonec přivezla výsledky, o kterých ani nepřemýšlela. V tvrdé konkurenci vybojovala 9. a 13. místo a svými výsledky překvapila nejen své soupeřky. „O takových výsledcích se mi ani nesnilo, ale především to byla skvělá zkušenost,“ svěřila se závodnice ze Šumavy.
Jak jsi spokojená s výsledky na mistrovství světa juniorů?
Naprosto nad očekávání. Na šampionát jsem nejela s nějakým konkrétním cílem, jak bych si přála se umístit. Mým cílem bylo především posbírat zkušenosti. Neměla jsem ani představu, jak bych mohla dopadnout… Říkali jsme si, že pokud bych se na volné pětce dostala někde na úroveň první dvacítky, byl by to pravdu úspěch. Ovšem že budu devátá, to jsem skutečně nečekala. A že potom při mé premiéře na skiatlon – a ke všemu ve vypůjčených botách a z osmé řady – budu třináctá, tak to byl opravdu příjemný šok. Ale i 14. místo z kvalifikace sprintu mě taky hrozně moc potěšilo, protože se za sprintera moc nepovažuji.
Jaké byly lyžařské tratě a zázemí?
Zázemí v Soldier Hollow bylo naprosto skvělé. Celé to bylo vylepšené tím, že to neslo olympijskou atmosféru a to takovému závodu dodá úplně jinou atmosféru. Když si uvědomíte, že máte možnost závodit na tratích, kde se rozdávaly medaile a k tomu všemu odkud má medaile i Katka Neumannová… Tratě jsou hodně vysoko, skoro ve dvou tisících, takže je to tím hodně specifické. Člověk jen potřebuje delší dobu na aklimatizaci a každému to sedne jinak. Mně se závodní tratě líbily, protože byly těžké – bylo tam málo prostoru na odpočinek, pořád nahoru a dolu, a kopec se nezlomil hned na vrcholu, takže hodně klíčové byly i přechody. A když pak přišel sjezd, byl většinou hodně prudký a rychlý, takže toho prostoru na nabírání sil na trati bylo víc než málo. Ale mě to naprosto sedělo, čím těžší tratě a podmínky, tím lépe pro mě.
Jak se ti líbilo celkově na mistrovství světa juniorů?
Bylo to pro mě úplně něco nového, takže se mi tam moc líbilo. Už jenom tím, že jsem měla možnost se podívat do USA, do krásné destinace, která má díky olympijské minulosti pořád speciální atmosféru. V Utahu je krásná příroda, hodně hor. Bylo tam plno sněhu, takže jsme jedno odpoledne i vyrazili na výlet na běžkách a to bylo krásné. Líbila se mi ta atmosféra, tratě, podmínky, krásné slunečné počasí a pak moje výsledky ještě ten pozitivní dojem zlepšily. Bylo to především o zkušenostech a o možnosti porovnat se se světovou špičkou juniorské kategorii.
Měli jste, kromě lyžování, ještě čas na nějaký výlet po okolí? Jak se ti líbil Utah?
Toho času zas nebylo tolik, protože člověk se musí a hlavně chce koncentrovat jenom na závody. Navíc z důvodu dlouhé cesty a velkého časového posunu byl hodně důležitý odpočinek, takže jsme měli možnost si prohlídnout okolí tratí a třeba místní turistická lákadla. Snad se tam jednou vrátím a nejlépe s rodinou, ráda bych jim to tam ukázala.
Co tvé soupeřky, které jsou o dost starší než ty? Jak tě braly?
Byl opravdu velký problém už jen s tím, abych se mohla vůbec zúčastnit… Jsem moc ráda, že nakonec mi start na mistrovství byl povolen a dostala jsem příležitost. A soupeřky? Záleží na tom jak které. Některé mi před závody řekly, že tady nemám ani místo, že tu nemám co dělat a nesly hodně těžko, že někdo i třeba o tři roky mladší je na jejich úrovni. Ale po závodech už nikdo nic takového neřekl. Setkávám se s tímhle dnes a denně a prostě to k životu patří, protože obecně je to u nás nastaveno tak, že stačí být v něčem malinko odlišný od druhých a hned jste terčem. I proto jsem ráda, že se mi šampionát povedl a ukázala jsem, že nominaci jsem si zasloužila po právu. Na druhou stranu je obrovské množství lidí, kteří mi moc fandí a podporuje mě. Ať už některé soupeřky, tak především moje rodina, které moc děkuji, nejbližší přátelé a další, někdy úplně cizí lidé. Za to všem hrozně moc děkuji. Člověka to žene dopředu!
Zúčastníš se teď po mistrovství světa juniorů také EYOF v Turecku (evropská olympiáda mládeže) nebo jsi dostala volno?
Nezúčastním. Nominaci jsem si vyjela a po určitém uvážení nejen mém, ale i názoru lidí, kteří o tom rozhodují, se nezúčastním. Hlavním důvodem bylo, že bych měla moc nabitý program. Sice jsem tam i docela chtěla, ale na druhou stranu závod tam asi nebude mít takovou hodnotu, protože plno států svoji účast odřeklo z důvodu bezpečnosti a ani já nejsem přesvědčena o tom, že bych tam byla v bezpečí. Navíc znovu bych musela do vyšší nadmořské výšky a čekala by mě aklimatizace.
Co tě teď čeká za závody?
O víkendu mám Český pohár v Jilemnici, kde jedu sprint a skiatlon. Což bude hodně náročné, protože srovnat se s tím velkým posunem, a i z návratu z výšky, bude těžké. Příští týden ještě potřebuju doladit formu a o víkendu mám FISový závod ve Zwieslu. Dál se uvidí, ale samozřejmě jsou to závody ČP a ještě bych chtěla absolvoval i nějaké starty v zahraničí.
Kdy tě uvidíme na zimní olympiádě, už za rok, nebo ještě ne?
To opravdu nevím. Nedokážu teď říct, co bude za rok. Bylo by to krásné, byl by to splněný dětský sen, ale do budoucnosti nevidím a pravda je, že budu ještě hodně mladá, bude mi 17let. Všechno se uvidí, jak proběhne letní příprava a jak na tom budu zase na sněhu. Ale jak se říká – nikdy neříkej nikdy, i zázraky se dějí, tak třeba při mě bude stát štěstí.
foto archív:Barbora Havlíčková
Báro,přejeme ti, aby tě sportovní štěstí ještě hodně dlouho neopustilo, ale především, aby tě sport v zimě bavil. Držíme palce a těšíme se na tvé další úspěchy.
Sumava.eu / Zdeněk Formánek
