Milí přátelé,
posílám vám dalších pár snímků, tentokrát z Milešovky. Vyškrábal jsem se na vrchol s bolavým kolenem, ale stálo to za to. Obešel jsem celou horu pod vrcholem. Jsou tam suťová pole, v nich křivolaké buky, duby, břízy i javory. Dohlednost byla také skvělá.
Zdraví vás Roman Darmošlap Szpuk
P.S. Rád bych se s vámi podělil o čtenářský zážitek. Jsem už dlouho ponořen do knihy Ditta, dcera člověka od Martina Andersena Nexö.
V doslovu je i několik názorů na poezii, které cítím jako své:
“Neviděl jsem nikdy podstatného rozdílu mezi básníky a jinými lidmi – ledaže básník o to usiloval sám, to znamená působil afektovaně.” “Ten se stává básníkem, kdo dbá toho, aby se nadchl pro věci, kolem nichž lidé jdou, aniž si jich povšimnou – básník je okem lidstvu pro vše nepatrné, jím se učí lidstvo žít s květinami a ptáky, s dítětem a s chudými a potlačovanými lidmi. Ale má mít smysl i pro vše veliké a rozhled a věčný neklid v sobě.”
{gallery}vimperk/2016/11_listopad/milesovka{/gallery}
{jcomments off}
