Ze zápisníčku:
Trávíme večer u Najmanky. Slunce sestupuje za lesy, louka leží ve stínu, teplota klesá. Teď už jen matně svítí v bronzových paprscích smrky na západní straně louky.
Olda a Dominik sbírají klest na oheň. A já lezu po čtyřech mezi helmovkami. Vyrostl jich tu celý zástup, houfec. Jako na nějakém pobřeží, kde panuje polární soumrak, stojí tu opuštěné slunečníčky helmovky růžové (Mycena rosella), opodál je smíšený hlouček helmovek slizkých (Mycena Epipterygia) a ovocných (Mycena aetites) se zvlněnými stínítky starodávných lamp. Nebo je to hřbitov s vojenskými přílbami.
Na některých pařezech hoří oranžovými hadími jazýčky strážné ohně krásnorůžku lepkavého (Calocera viscosa) a ještě o kus dál se košatí kytičky kuřáteček hřebenitých (Clavulina coralloides). Cítím se tu tak bezpečně. Ukrývám se pod kloboučky helmovek a navíc, jako druhý val, mě před světem chrání i koruny smrků.
{gallery}vimperk/2016/10_rijen/houby{/gallery}
{jcomments off}
