Patříte mezi ty, kteří alespoň trochu věří legendám a pohádkám? Pak určitě znáte i tu, která vás nabádá, abyste hledali konec duhy Proč? Protože na jejím konci se skrývá poklad… (legendy většinou hovoří o leprikónovi – skřítkovi – s hrncem zlata)
Pravda, asi většina z hledačů skončila podobně jako ti kteří hledali legendární zlatý vlak, nicméně pověra je to hezká, ne? Co je ale hezčí je samotný pohled na famózní soulad škály barev, které se s končícím deštěm na obloze objevují.
Včerejší večerní duha jistě neunikla nikomu. Bylo možné pozorovat duhy dvě (hlavní a vedlejší), nejen nad Sušicí, takováhle například končila (nebo začínala ?) u Buršic:
foto Jan Kubita
Víte ale, co to duha vlastně je?
Krásný obraz vytváří slunce odrážející se v dešťových kapkách na konci deště. Déšť ještě padá, ale zároveň sluneční paprsky osvětlují dešťové kapky, v nichž se světlo láme, rozkládá a odráží, a tak právě na opačné straně než svítí Slunce můžeme pozorovat duhu. Ta opisuje část kružnice o poloměru asi 42° kolem místa, kam směřuje stín pozorovatelovy hlavy. Proto je možné duhu z rovného povrchu pozorovat je-li Slunce níže než 42 stupňů nad obzorem. Duhový oblouk pak vystupuje tím výše, čím níže se Slunce sklání k obzoru. Pokud by tedy Slunce zářilo právě na horizontu, objevil by se na opačné straně ve vodních kapkách obraz duhy ve tvaru půlkruhu.
Podobně jako po průchodu paprsku skleněným hranolem, kde se světlo při vstupu do opticky hustšího prostředí rozkládá, vidíme i v duze rozložené sluneční světlo na jednotlivé barevné složky. Od vnějšího okraje duhy směrem k vnitřnímu plynule přechází v pořadí: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá až fialová. Do pověstných sedmi barev duhy zbývá zařadit už jen barvu indigovou. Ve skutečnosti jsou však barevné přechody zcela spojité.
Při intenzivnějším dešti se objevuje nad duhou druhá, méně výrazná, tzv. sekundární duha o větším poloměru (asi 51°), v níž je sled barev opačný než u primární duhy. Tato vedlejší duha vzniká díky dvojnásobnému odrazu paprsků uvnitř kapek. Dále je patrné, že obloha se jeví znatelně světlejší uvnitř primárního duhového oblouku a pás mezi oběma duhami je naopak tmavší. Při pozorování ze zemského povrchu lze pozorovat duhu jen jako neúplný kruh. Celistvý duhový kruh by mohl být vidět z vysoké věže nebo letadla. Avšak duhu lze spatřit nejen díky dešťovým kapkám, ale třeba i ve tříšti kapek u vodopádů či fontán, nebo jen v kapkách rosy.
Všimli jste si, že se duha objevuje obvykle k večeru? Je to dáno tím, že u nás převládá západní proudění vzduchu, a tedy objeví-li se při končícím dešti pás jasného nebe, přichází nejčastěji od západu, odkud Slunce svítí právě navečer. A protože svítí již nízko, duhový oblouk tudíž vystupuje vysoko, což ho činí nápadnějším. Avšak svítí-li Slunce ráno nad východním obzorem, při západním proudění se ještě před deštěm nasune oblačnost která Slunce zakryje, a proto tedy duha nenastává ráno tak často. Mezi nezapomenutelné zážitky lze zařadit spatření duhy v noci. Tu může vyvolat měsíční svit v nočním dešti. Taková duha je slabá s nevýraznými barvami a poměrně vzácná, neboť Měsíc dostatečně svítí jen v období nedlouho kolem úplňku. Navíc noční duha nemá obvykle diváků; ti po nocích spí, či brouzdají internetem. Do dob Aristotelových bylo dokonce spatření noční duhy považováno za smyšlenku.
Duha jako symbol dobra i zla
Na rozdíl od jiných přírodních úkazů nebývala duha považována za špatné znamení, ale díky okolnostem jejího výskytu za ustávajícího deště spíše za symbol naděje a usmíření.
Podle První knihy Mojžíšovy je duha znamením božské úmluvy se zemí, že již nedojde ke zhoubné potopě.
V některých kulturách však duha není přijímána s obdivem. Tak například pro barmské Kareny duha představuje nebezpečné démonické síly schopné pohltit lidskou duši a vítaným jevem není ani pro africký kmen Zulů i další.
Pro některé kmeny Finska či Laponska ztělesňuje duhový oblouk luk boha hromu, který střílí blesky místo šípů. K duze se váží i některé pověry. Dle jedné z nich by na koncích duhy v místech, kde se duha promítá k povrchu země, měl být zlatý poklad. Vzhledem k tomu, že se duha promítá jako oblouk o stále stejném poloměru z jakéhokoliv místa v okolí pozorovatele, pátral by případný hledač pokladu marně až do konce deště či svitu Slunce.
(zdroj: ukazy.astro.cz)
-red, pm-
{jcomments off}
