Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – červenec 2016

1 července, 2016
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.července:

Po skvostném sobotním večeru nebylo možno dát si ujít, co asi uchystá na Boubíně časné jitro poslední červencové neděle. Už okolo třetí hodiny se střídavě na jihozápadě a severovýchodě chvílemi vydatně blýskalo. Ani jednou však nebylo slyšet hřmění, takže bouřky se musely odehrávat v prvém případě za hranicemi, v druhém pak kdesi dál ve vnitrozemí. Ojedinělé záblesky téhož ražení provázely také samotnou cestu vzhůru, zpestřenou i krátkou přeháňkou v podobě jemného mrholení. První pohled z vrcholu odhalil na severu zjevně mnohem silnější deště (jeden z nich je dobře vidět v dáli za svítícími Strakonicemi), větrem z jedné strany protažené bouřkové kovadliny …

… a vyšší pás oblačnosti nad obzorem. Ta se vedle tvarových proměn brzy počala svrchu barvit červenými odstíny, …

… nad nimiž se po obloze rozeběhly první náznaky krepuskulárních paprsků.

Současně bylo jisté, že mezi východem sluníčka …

… a jeho skutečným objevením na obloze nastane přinejmenším dvacetiminutová, …

… ne-li půlhodinová prodleva.

Naměřené patnáctistupňové teplo poněkud zkresloval již vzpomenutý docela silný jižní až jihozápadní vítr, jenž si na obloze pohrával s oblačností, …

… zde třeba konkrétně se skupinkami tvarově různorodých cirrů.

Čekání na příchod dávno již vyšlého sluníčka tak stále mělo svá zajímavá a přitažlivá zpestření.

Obloha se celkově jasnila, …

… ale současně stále visela ve vzduchu od západu hrozba bouřek, …

… již od včerejška předvídaných …

… celou řadou meteorologických internetových stránek.

Jemný, sotva postřehnutelný náznak duhového torza poblíže rovněž téměř neviditelného Velkého Javoru …

… plnil roli dobré zprávy, …

… že doba čekání na sluníčko skončila.

Hned bylo navzdory přetrvávajícímu větru o poznání tepleji …

… a krajina začala postupně měnit svůj do té chvíle lehce zachmuřený charakter směrem k projasněné letní podobě.

Ale nějaká ta bouřka (o dešti nemluvě) na rozloučenou s červencem nás v průběhu dne přece jen nemine.

30.července:

Vydařená letní sobota rozpoutala oblačné čarování doslova ve velkém, …

… k čemuž se opět nejlepší pozorovatelnou ukázala být boubínská rozhledna.

Kdo by se tu chtěl učit rozeznávat nejrozmanitější jevy, měl k tomu za příjemné pětadvacetistupňové teploty a mírného větříku celou řadu příležitostí jako z učebnice – právě jsou na programu krepuskulární paprsky, …

… s nemalou pravděpodobností současně viditelné i z prosluněného Vimperka, Vacova, Zálesí a dalších podobně si léta užívajících lokalit.

Už v této chvíli není pochyb o tom, že i večer dojde na velkolepou podívanou, …

… což i v pravý čas potvrdil pohled nad vimperský zámek.

29.července:

Postupné proměny barev a tvarů oblačnosti nad Českými Budějovicemi a Libínem …

… se staly nejlákavější podívanou v rámci dnešního výstupu na Boubín.

V mírnějším a sporadičtějším provedení sice bylo něco podobného k zahlédnutí i nad Bobíkem, …

… ale vnitrozemská část obzoru zkrátka tentokrát neměla v daném ohledu konkurenci.

Poutala oko po celou dobu pozvolného stmívání, …

… ba i poté, co barvy odpluly do vyššího nebeského patra.

Sluníčko se opět rozloučilo, aniž se opticky dotklo obzoru, ale na obloze aspoň zanechalo ohnivé stopy a sotva postřehnutelné krepuskulární paprsky.

28.července:

Také na dnešek byly předpovídány deště, ale Vimperk, který včera zažil vydatný přívalový liják, jich i spolu se svým malebným okolím tentokrát zůstal – s výjimkou odpoledního chvilkového mrholení – prakticky ušetřen. Jihozápadní obloha sice nejednou výrazně hrozila temnými barvami, ale nakonec nechala téměř pokaždé zvítězit modrou. P.S.: Významnou technickou památku – proslulý „Klášterák“ – jsme si ve fotokronice podrobněji přiblížili již 9. července zde: http://vimperk.eu/index.php/2578 .

27.července:

Jako pravé pohlazení na duši zapůsobí tato dnes již málokde viděná ozvěna dob, kdy se ještě každý kousek louky, ba i sebemenší meze poctivě kosil, sušil a kopenčil. Že se najde i ve Vimperku, by už asi téměř nikdo nečekal – a přece je tomu tak. Tahle oáza nefalšovaného idylického klidu …

… navíc jen o nepatrný kousek dál nabídne ničím moderním nerušený průhled do městské historie, jako by se tu zastavil čas.

Dnes ovšem bude lepší navzdory dopolednímu sluníčku s rozházením kopenců vyčkat, až se vyřádí liják s bouřkou, který se neklamně blíží.

26.července:

Již od roku 2014, v němž se tradiční letní vimperská akce Setkání dřevosochařů přestěhovala ze zámku do městského parku a současně přesunula do posledního červencového týdne, shlíží na veškeré dění v těchto místech soví rodinka – dílo Radka Smejkala.

Ten už je v sestavě zúčastněných stálicí, takže neschází ani na letošním šestnáctém ročníku, …

… stejně jako Tomáš Indra …

… a Milan Klement, který tentokrát musel ve své výtvarné koncepci výrazně zaimprovizovat, neboť se ukázalo, že navenek mohutný dřevěný blok, z nějž má vytvořit sochu na zadané společné téma „Posezení v umění“, byl uvnitř téměř kompletně ztrouchnivělý.

I letos se vedle tří výše jmenovaných, Vimperku již dobře známých dřevosochařů můžeme v parku setkat s novou tváří – Pavlem Vrculou. Jak je z dosavadní rozpracované fáze jeho díla vidět, do tvůrčího kvarteta zapadl skvěle.

25.července:

Jsou snímky, které vyžadují barvu, neboť tato se zásadní měrou podílí na jejich výpovědní hodnotě – příkladem tu budiž třeba typický kolorit (nejen) šumavského lesa po čerstvém dešti.

Fotografie se ovšem narodila černobílá. Rozhodneme-li se ctít tuto tradici a snímek zbavit barev, ponecháme oku jen světla, stíny a linie. Tím ovšem diváka vtáhneme mnohem více do potřebné spolupráce … a na jejím konci může být možná ještě intenzivnější, neboť o podstatně větší podíl vlastní fantazie bohatší vnitřní prožitek. Neberme to však jako univerzální pravidlo …

24.července:

Po vydatném nočním lijáku bylo s podivem, že ranní Boubín vůbec nabídl, co je dále k vidění.

Vycházející sluníčko se sice statečně hlásilo všemi dostupnými způsoby, …

… ale jen ze zákulisí. V plné síle se na oblohu dokázalo probít až za dvě hodiny od právě zobrazovaných okamžiků.

Role viditelného nebeského tělesa tak v daných okamžicích připadla jen ubývajícímu Měsíci.

Slibně se barvící obloha, …

… chvílemi hrající do pastelových tónů …

… a po nich zase na několik okamžiků zřetelněji barevná, …

… postupně stále více svědčila pro finální mlžnou čepici.

Nepřehlédnutelně se v tom činil západní vítr, občas mírně pohupující špičkami okolních smrků.

Teploměr hlásil třináct stupňů a veškeré oblačné dění ladilo předposlední červencovou neděli převážně do mokré podoby.

Těžko tím pádem odhadnout, jak dlouho si Boubín ponechá očekávanou čepici, již si nakonec skutečně velmi poctivě nasadil. Berme totiž v úvahu, že vedle všeho, co připluje shora, mají momentálně bohatě co odpařovat i samotné lesy.

23.července:

Ač započala poslední čtvrtina července, stále ještě lze nalézt kvetoucí černý bez.

22.července:

Letní horko pokračuje, případné bouřky a deště jsou, dostaví-li se, už skutečně souzeny nejdříve víkendu.

Definitivně to potvrdila večerní obloha nad Boubínem, již i při nejlepší vůli těžko charakterizujeme jinak nežli jako nemastnou – neslanou.

21.července:

Čtvrteční podvečer vyvolal zdání, že déšť a bouřky nebudou vyčkávat víkendu a přijdou o den dříve. Pocity z výstupu na Boubín pak bylo možno nejvýstižněji vyjádřit jediným slovem: dusno. Náhlé jemné mrholení na vrcholu tím pádem znamenalo vítané osvěžení, avšak nemělo dlouhého trvání.

Od západu se přitom neustále nasouvala velmi bohatá oblačnost, …

… vyvolávající pochybnosti, zda se klesajícímu sluníčku vůbec dostane příležitosti být spatřeno.

Jako mnohem pravděpodobnější se stále více jevila varianta pozvolného vzniku mlžné čepice, …

… jež vbrzku pohřbí veškerou viditelnost.

Tím pádem bylo nutno plně fotograficky využít okamžiků, …

… v nichž se zatím stále nabízelo cokoli zajímavého k vidění (zde krom jiného např. i na oblačném pozadí v pohybu zachycený rej drobných much a mušek, jimž, jak vidno, dění na obloze pranic nevadilo), …

… neboť takových příležitostí …

… rychle ubývalo.

Oblačná chapadla ve chvilce dosáhla k Bobíku …

… a zjevně se jej chystala ukrýt.

Poslední záchvěv slunečních barev už jen ze sílící mlhy předznamenal …

… zásadní proměnu, jež neminula celý obzor.

Pak už bylo jasné, že vládu tu převezmou …

… nálady klostermannovské.

Ty zde skutečně nabyly vrchu, a to, jak se ukázalo během návratu, prakticky až k boubínskému úpatí. I sestup nejlépe vystihovalo již vzpomenuté slůvko – dusno. Něco je zkrátka stále před námi …

20.července:

Nefalšované letní teplo stálým stoupáním pozvolna směřuje k slibovaným víkendovým dešťům a bouřkám …

19.července:

Buďme vděčni za příslib odpovědných míst, že čerstvě vyrůstající opěrná konstrukce v otáčce Pivovarské ulice bude ve výsledné podobě překryta přírodní kamennou zdí, neboť představa, že půvabné torzo historické hradby, kdysi dávno vymezující severozápadní hranici středověkého Vimperka, by propříště mělo těsně sousedit s touto novodobou betonovou odporností, je skutečně hrůzná.

18.července:

Po včerejší deštivé epizodě se nám nadále otepluje, což bylo zákonitě znát i na Boubíně, kde ještě čtvrt hodiny před slunečním západem teploměr ukázal šestnáct stupňů. O něco se zlepšila i obzorová dohlednost, ale do Krušných hor tentokrát již nedosáhla.

Velký Javor si užíval posledních paprsků, …

… čemuž z protější strany přihlížel nad zajímavou sestavou působivě probarvených mračen měsíční kotouč, kterému scházejí pouhé dva dny do fáze úplňku.

Již není pochyb po tom, že dnešního večera se sluníčko namísto pásu oblačnosti …

… ve finále dotkne skutečného obzoru.

Teplota poklesla na čtrnáct stupňů, nazítří se můžeme z tohoto hlediska těšit na ještě vydatnější denní hodnoty.

17.července:

Je zajímavou a úsměvnou náhodou, že zcela neškodný slepýš křehký – všem jistě dobře známý a bohužel silně ohrožený druh beznohé ještěrky – se při bleskovém únikovém manévru na zlomek vteřiny stočil do obrazce vzdáleně připomínajícího ornament na hřbetní části roztažené kápě (jak onu charakteristickou krční partii nazývá ve svých Knihách džunglí slavný spisovatel Rudyard Kipling) naopak smrtelně nebezpečného hada – kobry indické neboli „brejlovce“.

16.července:

Ze všeho, co měl na programu dnešní večerní Boubín, …

… se ukázalo nejpřitažlivějším zapadající sluníčko …

… a samozřejmě vše, co během svého loučení dokázalo na obloze vykouzlit.

Teplota v těch chvílích sice stále mírně klesala – jmenovitě z dvanácti stupňů na deset, ale jinak by se mělo v následujících dnech celkově mírně oteplit.

Sluneční loučení tentokrát skončilo na této oblačné linii – obzor nad dalekými šumavskými vrchy byl zatažen poctivěji, než by kdo čekal.

Zítřek, jak se zdá, možná při všem výše řečeném nevylučuje ani další zalévání … však už není daleko – počkejme si.

15.července:

Jestliže tu včera byla řeč o pozvolném návratu pravého léta, dnes je nutno konstatovat, že příroda si na oné pozvolnosti skutečně dává pečlivě záležet – zatím nás pořád spíše skrápí nežli sluní.

14.července:

Během posledních tří dnů vystřídal Boubín několikero čepic, ale dnešního večera už se zase volně rozhlížel za vším, co nabízela pozápadová obloha a co by mohlo věstit pozvolný návrat k letnímu počasí.

13.července:

Vody z nebe přibývá, ba i na první pohled bohatší Volyňka si zurčí jaksi veseleji – naštěstí však nikoli nebezpečně.

12.července:

Předpověď skutečně téměř do onoho příslovečného „puntíku“ klapla. Večerní bouřka se sice hnala jako téměř vždy poněkud jiným směrem a nad Vimperk vyslala několik spíše zanedbatelných blesků, neb opět vysoko v oblacích, ale slibovaná a jistě vítaná závlaha trvala prakticky celou noc. Jak napovídá dnešní ráno, …

… i tento den se ponese ve znamení jejího pokračování …

… a více nežli sluníčkem patrně nebude šetřit mraky a mlhou, …

… byť, jak se zdá, chvílemi velmi slibně se trhající.

11.července:

Druhé červencové pondělí se má stát zlomovým dnem, v němž sice bude zprvu teplota atakovat rekordní výši, ale s podvečerem vystřídá nastalé „parno“ déšť s bouřkami. Tak si příští vývoj počasí aspoň představují meteorologové. Co si o tom myslel časně ranní Boubín?

Ať se z něj člověk rozhlédl kterýmkoli směrem, všude narážel na nálady přinejmenším rozpačité, …

… ba nebojme se říci, že pokud situaci nezachraňovaly velmi úsporně rozložené teplé barevné odstíny, …

… vládlo na obloze přímo ponuro.

Nedejme se však tím vším mýlit, …

… slibované parno rozhodně přijde. Ostatně už teď – v 5:02 – ukazuje teploměr přinejmenším dobrou hodinu neměnných sedmnáct stupňů nad nulou, pocitově mírněných jen poměrně silným západním větrem.

Zdolání oblačných překážek nad obzorem bude pro sluníčko hračkou …

… a toutéž rychlostí …

… se vzápětí promění i momentální konstelace na obloze.

Bude-li pak večer opravdu bouřlivý, zjistíme v pravý čas, neboť v této chvíli se zatím dá tipovat mnohé.

10.července:

Dnešek výrazně láká k vodě, ale zítřek jej v tom má dle předpovědí ještě překonat …

9.července:

Vimperk byl v relativně blízké i dávné minulosti nejednou zachvácen ničivými povodněmi. Na jednu z nich, která město zasáhla roku 1893, …

… upomíná vícero kovových značek, vydávajících svědectví o výši, do níž dostoupila hladina rozbouřené Volyňky. Tato se nachází na skále v údolí, jež kdysi bylo všeobecně známo jako Annenské.

8.července:

Mimořádná fotogeničnost některých městských partií …

… a zejména pak vimperská gotika jsou prostě věčně neodolatelnou fotografickou drogou.

7.července:

Po vzpomínané noční epizodě naprosto čisté oblohy se tato přes den opět decentně potáhla mračny, která se v podvečer rozehrála barvami klesajícího sluníčka. Ještě v půl deváté bylo možno na Boubíně za svěžího západního větru naměřit šestnáct stupňů, …

… přičemž teplo potvrzoval i obzorový opar, nejvýraznější na jižní straně.

Severovýchodní dohlednost se jevila jako mnohem lepší, ale tady bylo každopádně hlavním lákadlem skvostné pravé parhelium, …

… co chvíli přidávající na barevné intenzitě, …

… jež vyvrcholila takřka v čase slunečního loučení. Teď už však teploměr prozrazoval pokles o pět stupňů, tedy na pouhých jedenáct.

V těch samých chvílích pak přišel ke slovu vrchol večera – opět krásně viditelný krušnohorský Klínovec se svými sousedy. Nabízí se zde srovnání s podobným výjevem ze 30. května (11. snímek) zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10273 .

6.července:

Jen málokdo by možná v okamžicích, kdy se začalo odehrávat toto podvečerní oblačné divadlo, tušil, …

… že posledním dějstvím bude dokonale čistá obloha, na níž pak v noci zazáří s mimořádnou brilancí jen hvězdy.

5.července:

V porovnání s loňskými vleklými neúnosnými vedry lze konstatovat, že letos zatím probíhá léto, jak má být … a mohlo by tak i vydržet.

4.července:

Občas se bohužel přihodí, že pohled opačným směrem přinese totální zkažení do té chvíle bezvadné, ba povznášející nálady. Člověk si třeba užívá fotograficky inspirativního pomyslného dialogu několika dávno již navěky spících staletí s nesmrtelným zubem času …

… a vzápětí, právě poté, co se otočil do opačného směru, utrží ránu od nemilosrdného a z principu necitlivého pragmatismu. Je sice pravdou, že i ten se táhne napříč staletími – stačí pomyslet, že kdyby byl např. roku 1719 vykonán jeden rovněž ryze pragmaticky necitlivý rozkaz vévody Adama Františka ze Schwarzenbergu, dnes bychom patrně netušili, že na místě, kam se právě díváme, stával nějaký Haselburg, vzácná to památka z doby gotické (viz http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/133-vyznamne-osobnosti/401-zahadny-haselburg-vcera-a-dnes ). Naštěstí tam ale stojí a v nedávné minulosti dokonce začínal poté, co novodobou okolní stavební náplavu úspěšně zlikvidoval právě vzpomenutý zub času, velmi slibně volněji dýchat . Jak je nicméně vidět, milovníci historie se z opět vyčištěných prostor dávného předhradí dlouho radovat neměli. Ač je tu zřejmě z hlediska momentálně panujícího legislativního stavu vše v pořádku (?), takto hrubé a necitlivé ucpávání historických prostranství novodobou architekturou by mělo dávno být trestné. To by ovšem příslušné osoby s patřičnými rozhodovacími pravomocemi musely disponovat něčím, jako je vkus a cit. Ten však bohužel zpravidla mají zjevně pro něco zcela jiného nežli stylovou historickou čistotu, za niž si nic nekoupí – a přesně v tom je nejen tady tradičně zakopaný pes.

3.července: