PŘEDSTAVUJEME VIMPERSKÉ SPOLKY:
Stifterův pošumavský železniční spolek
je dobrovolným sdružením občanů spolčených za účelem prosazování snah o zlepšení služeb šumavských místních tratí, propagaci železnice, uchování historie šumavských tratí a zpříjemnění života lidí pořádáním kulturních a vzdělávacích akcí.
Preambule:
My, uživatelé, zaměstnanci a přátelé šumavských místních drah, any přes bažiny a slatě kol jednoho pověstmi opředeného vrchu ku druhému skrze hustý pohraniční hvozd vedou, uchváceni jsouce zádumčivou krásou šumavského kraje a v úctě před tradicemi, fortelem, citem povšechné zdokonalení služeb šumavských lokálních tratí a zpříjemnění života lidí kolem nich, s obzvláštním důrazem na obnovení železničního spojení pro míru a citem pro krásu otců našich otců a dědů našich dědů, navazujíce přitom na snahy o z Volar do Pasova přes Nové Údolí, pro což vše jsme po dva a půl roku pilně s potěchou v duši a s úsměvem na srdci pracovali, uvádíme Stifterův pošumavský železniční spolek v oficiální existenci.
Budiž Šumavě a jejím drahám sláva, našemu konání pak požehnání!
My jsme oslovili jednatele spolku pana Vladislava Šlégra, aby nám o SPZS prozradil více.
Můžete nám říci, kdy byl spolek založen a kdo byl jeho zakladatelem?
Spolek byl založen v roce 1991, v té době vznikl jako volarský spolek. Zakladateli byli panové Roman Kozák a Pavel Kosmata. Vznikl v rámci vydání prvních Pohádek ze šumavských lokálek. Na počátku existence se spolek zabýval především vydavatelskou a publikační činností, ale již v roce 1992 se zúčastnil mnoha velkých akcí, jako byla Česká zima, Šumavské léto s párou, Oslav 100 let železnice ve Volarech, 100 let tratě Vimperk – Lenora, 110 a 115 let tratě Strakonice – Vimperk a 140 let tratě České Budějovice – Plzeň.
Nyní je sídlo spolku ve Vimperku. Kdy jste začali s Volarskými spolupracovat?
Bylo to v roce 2000, kdy se uskutečnila první zvláštní silvestrovská jízda vlakem. Spolek měl sídlo ve Volarech na nádraží, ale později jim nebylo umožněno sídlit v budově ČD a tak se přestěhovali do Vimperka. Nyní je jeho sídlo v ulici Boubínské čp. 17. Já jsem vstoupil do spolku v roce 1995.
Může do Vašeho spolku vstoupit kdokoliv a jaké jsou podmínky vstupu?
V našem spolku jsou tři formy členství. Klasický, tzv. stálý člen, je člověk pomáhající při akcích, spolupodílí se na jeho vývoji a platí členské poplatky. Poté je členství příležitostní, pouze pro danou akci, kdy každý může příležitostně pomoci při určité akci. Jsou to hasiči, šermíři, divadelní spolky a další. Každý se může pro určitou akci stát příležitostným členem. Třetím členstvím je čestné členství, které však bylo uděleno pouze jednomu členovi spolku, a to panu Janu Zenklovi. Neměli jsme s tímto udílením čestného členství dobré zkušenosti. Jan Zenkl krátce po jmenování zemřel a druhý navržený kandidát zemřel ještě před jmenováním. Rozhodli jsme se proto čestné členství již více neudělovat. Výjmečně jsme udělili také titul Přednosta stanice H.C. Hoštic u Volyně panu Zdeňku Troškovi.
Kde se můžeme setkat s Vaším spolkem a jaké akce máte za sebou v letošním roce?
Účastníme se akcí u příležitosti větších oslav. Jen namátkou, v červnu jsme se zúčastnili oslav 125 let tratě Veselí nad Lužnicí – Jihlava, v červenci jsme přijeli s vlakovou poštou na Slavnosti chleba do Lenory, v srpnu jsme představili své služby v Černé v Pošumaví v rámci Šumavského léta s párou, a v září a v říjnu jsme uspořádali cyklus přednášek v rámci projektu Šumavské toulání a „o Zmizelých a změněných podobách Vimperka“. Při spoustě těchto akcí spolupracujeme s divadelním spolkem Bouček a skupinami historického šermu Artego a Berit.
S Vaším spolkem je spojená i Pojízdná pohádková kancelář Jihočeského království. O co přesně se jedná?
V roce 2005 jsme byli osloveni zakladatelem Pohádkové kanceláře a zapojili jsme se do projektu „Pohádkové království“. Oblast působnosti tohoto království je po celé republice. Králem je známý režisér Zdeněk Troška. Pod touto záštitou se konají různé akce, do projektu jsou zapojeny i děti, které mají možnost si zakoupit Vandrovní knížky a cestovat s nimi vlakem, kde dostávají razítka. Ve Vandrovní knížce si děti mohou vybarvit obrázky, přečíst básničky a pohádky, ale především nasbírat do razítkové karty šest razítek s kaprem Jakubem z různých jihočeských pohádkových kanceláří. Potom už stačí jen navštívit Hlavní pohádkovou kancelář v Českých Budějovicích, tam převzít diplom, kouzelnou pastelku a zapsat se do Kroniky kapra Jakuba.
Letos pojede již potřinácté silvestrovský vlak, tentokrát na téma Vlak sedmi moří. Uvidíme Vás také v převleku, nebo budete v práci?
Je to naše největší akce, pokud nejsou nějaké oslavy. Pro mě to bude pracovně-relaxační den. Budu se účastnit těchto zvláštních jízd a doufám, že všechny, co se na nás přijdou podívat a této akce se zúčastní, potěšíme a třeba i rozveselíme.
Máte již naplánované akce na příští rok?
Co již teď víme s jistotou, v červnu se bude konat oslava 120 let příjezdu prvního vlaku do Vimperka ze Strakonic, kdy máme v plánu vypravit parní vlak jedoucí ze Strakonic do Vimperka, centrem oslav by byl Vimperk. Propojená trať směrem na Volary byla až v roce 1900.
Vy sám se vlakům věnujete již odmala, nebo jak jste se k práci výpravčího vlastně dostal?
U nás v rodině je to již taková tradice. Pocházím ze čtvrté generace nádražáků. Takže jsem to měl již tak trochu předurčené. Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu obor doprava ve Strakonicích, poté jsem musel absolvovat tzv. přezkoušky. Jako výpravčí jsem nastoupil v Čejeticích, pak jsem byl v Putimi, ve Volyni, ve Volarech a nakonec ve Vimperku. Tady pracuji už 18 let.
Co všechno obnáší práce výpravčího? Každý cestující Vás vidí pouze odbavit vlak zvednutím „plácačky“.
Tady ve Vimperku je sídlo dispečera. Jakmile odjede vlak z nádraží ve Strakonicích, staráme se o něj až do příjezdu do Vimperka. Je to jak sledování volnosti, tak zabezpečení jízdy vlaku v úseku a samotné odbavení ve Vimperku. Vše je řízeno prostřednictvím počítače, musí se provádět hlášení, kontrola a dozor.
Když přijdete domů, máte doma rozestavěné vláčky a hrajete si s nimi?
Vláčky doma určitě mám, bohužel je čím dál tím méně volného času. Určitě na prvním místě je rodina a pak teprve přijde ta hra s vláčky. Jelikož mám doma samá děvčata, zatím jsem je k tomu nepřitáhnul. Uvidíme, jestli bude i nadále někdo pokračovat v tradici.
Děkuji za rozhovor.
Lenka Doubková
