Šumavské lesy jsou nejen zásobárnou vody, ale přitahují srážky až od moře
Předseda Senátu Milan Štěch převzal 17. února 2016 petici „NE – ohrožení zdrojů vod pro Volarsko – Vimpersko – Strakonicko“ od iniciátora petice Petra Martana. V přijímacím salonku byl přítomen také senátor Jiří Oberfalzer za příslušný výbor. Petice s 13 050 podpisy se staví proti novele zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, která nedávno ve Sněmovně prošla prvním čtením.
Petice požaduje zachovat doposud zelené vzrostlé lesy na území Národního parku a CHKO Šumava, které chrání zdroje spodních a povrchových vod. Petenti požadují konkrétní řešení: Změnit novelu zákona o ochraně přírody a krajiny tak, aby vodohospodářská funkce tamních lesů byla považována za nadřazenou zájmům dogmatické ochrany přírody. Konkrétně se chce, aby v zákonu byla věta, že může uschnout, nebo být vykácen max. 1 ha lesa v jedné lokalitě. Pokud by uschla větší rozloha lesů, tak by se jednalo o porušení zákona pro správce lesů. Dále se požaduje, aby zákon zakázal vyhlásit bezzásahové lesy v pramenných oblastech řek a tam, kde mají obce a města studny pro veřejné zásobování vodou. Nebude-li toto striktně uvedeno v zákoně, tak petenti požadují zmenšit území Národního parku Šumava o jeho jihočeskou část.
Naproti tomu předkladatel zmíněné novely ministr životního prostředí Brabec tvrdí, že bezzásahové zóny (suché lesy) se tím nezvýší. Petenti požadují, ať to ministr do novely napíše, ten to však odmítá učinit. Jemu naklonění a ministerstvem placení vědci tvrdí, že všechny lesy – ať suché, nebo zelené vzrostlé – zadržují vodu stejně. Proto zástupce petice a poradce v lesnictví Martan předložil předsedovi Senátu některé argumentace o tom, že je tomu naopak. Připomněl, že jsou i vědci, kteří nejsou stoupenci „hydro-klimatické ideologie“ a dokazují, že krajina se souvislými, zelenými a vysokými lesy má obrovskou schopnost zadržovat vodu. Tito vědci dokazují, že jen takové lesy mají schopnost ochlazovat krajinu a přitahovat mraky a srážky až od moře. Tento efekt je založen na výparu vody z lesů – ochlazení atmosféry – změny tlaku nad lesy – přitažení mraků k zemi a spadu srážek.
Dávno víme, že v lesnaté krajině více prší, ovšem tam, kde jsou lesy vysoké a zelené. Neplatí to na polovině území Národního parku Šumava, kde již několik roků padá srážek pod dlouhodobým normálem. Do lesa, ve fázi mladého mlází, zasvítí slunce a brzy vyschne. Vysoký zelený a hustý les hned nevyschne a v něm se o několik měsíců prodlužuje začátek extrémního sucha (tj. stav, kdy je více, jak 1 metr půdy bez vláhy).
(red,petrmartan)
