Nápad vybudovat Centrum umění na Kvildě vznikl před dvěma lety. U jeho zrodu stál Petr Kolář, předseda stejnojmenného občanského sdružení, spolu s kunsthistorikem Marcelem Fišerem a Martinem Kutálkem. Jedná se o společný česko-německý projekt, jehož cílem je podpora profesionálních i amatérských umělců z obou zemí i zapojení dětí do něj. Centrum vzniklo rekonstrukcí a přístavbou starého a zchátralého penzionu U kostela. Na jednom místě tak vznikl ateliér, grafická dílna, knihovna, zkušebna, kam jezdí hudebníci, a zároveň je zde ubytování pro umělce. A nejen pro ně, ale i pro případné zájemce o výukové kursy. „Napadla nás spolu s Petrem Kolářem a Marcelem Fišerem už na začátku budování taková myšlenka aktivní grafické dílny, a když vidím děti, jak jsou z práce na grafických mašinách nadšeny, tak si myslím, že centrum svoje poslání rozhodně plní,“ říká významný český grafik Jan Vičar, který v současné době na tři měsíce zavítal z Vysočiny na Šumavu. V kvildských prostorech se věnuje své tvorbě a část svého času také věnoval před Vánoci i výuce základních grafických technik místních dětí. „Ale přijít můžou i po Vánocích a můžou sem zavítat i dospělí,“ zve na Kvildu Jan Vičar. V lednu a v únoru bude totiž dílna otevřena pro veřejnost.
Proč jste si vybral Kvildu jako Váš tříměsíční azyl?
S Art centrem jsem úzce spjatý, nejsem hlavním iniciátorem projektu, ale pomáhal jsem s realizací. Takže nejsem v neznámém prostředí. Jsem rád, že můžu na Kvildě v klidu a v krásném prostředí tvořit. Navíc budu moci ještě vyrazit na skialpy, takže ideální kombinace.
Co budete během tří měsíců na Šumavě dělat?
Budu tady především pracovat na svých věcech, ale slíbil jsem pomoci s výukou pro místní děti. Měl jsem trochu tvůrčí pauzu, neboť jsem se věnoval rekonstrukci lesní chaty, jak já tomu říkám. Taková chaloupka na samotě na Vysočině, bez elektřiny, ale samozřejmě kupa starostí se přestavbou, tak jsem i rád, že se na čas od nich odpočinu.
Bez elektřiny?
Je tam úžasný klid, dva a půl kilometru od nejbližší vesnice, když není houbařská sezona, tak ani jedno auto neprojede. Nesvítí tam žádná světla, takže můžu koukat na hvězdy. Relativní nepohodlí je vyváženo věcmi, které ani skoro už neznáme. Naprostým tichem. Já už jsem si na ticho zvyknul, ale když mi přijede návštěva, tak jsou šokovaní, že vůbec ještě existuje absolutní ticho. Musím ale přiznat, že ke stěhování mě donutili skinheadi, kteří v mém bývalém bydlišti na vesnici dělali běžně randál do rána a nikomu, včetně starostky, to nevadilo. Nebo možná vadilo, ale odmítali to řešit. Tak vám nic jiného nezbyde, než se odstěhovat…
Art centrum si pomalu, ale jistě získává svůj věhlas. Nemám pravdu?
Máte. Musím v této souvislosti zmínit osobu kvildského starosty, pana Vostradovského, který je nakloněn našim aktivitám. Nejen já, ale i mí kolegové oceňujeme vstřícnost obce nejen ke sportovním aktivitám, jimiž je Kvilda pochopitelně vyhlášená, ale také aktivitám uměleckým. Už staří Řekové věděli, že je potřeba myslet duševní rozvoj, a na Kvildě se tohoto drží.
Nacházíme se v grafické části centra. Co všechno je grafikovi zde k dispozici?
V Art centru se nachází docela kvalitní výbava. Je zde mimo jiné tiskový stroj na sazbu, který používáme právě na tisk z výšky, což je i linoryt. Pak je zde litografický lis, hlubotiskový lis, který si troufám si říci, že je největší v České republice. Jeho průchozí deska má 2,80 metru, šířku metr čtyřicet a horní válec váží 600 kilo. Máme tady i nezbytné řezačky, nebo stroj na ruční sazbu.
Momentálně tady místní děti ryjí obrázky do lina. Můžete laikovi vysvětlit postup, jak dílo vzniká?
Linoryt je základní grafická technika, kterou, když budete chtít, tak si můžete vyřezat obrázek doma na podlaze, ale nevím, jestli byste za to pak sklidil pochvalu…
Tuhle variantu zamítám…
Bohatě k tomu postačí staré vyřazené lino, rydlo, trochu ofsetové barvy. Samozřejmě se využívají tiskařské stroje, ale může se tisknout i ručně. Já jsem dlouhá léta tisknul ručně a dělám to i dodnes, protože dělám rozměrné věci a ty jinak,než ručně, nevytisknu. Stroj udělá díla všechny stejně, ale u ruční práce je každý výtvor originál, o to je to zajímavější a hezčí.
Technika černobílých linorytů je mi jasná, ale jak docílíte barevná grafická díla?
Lino je postupně odřezáváno a tištěno na předchozí barvu. Odřezat, nanést barvu, vytisknout. Odřezat, nanést barvu a vytisknout. A takhle se postupuje od od nejsvětlejší barvy k nejtmavší. Což znamená, že na rozdíl od černobílého tisku nejde dodatečně nic upravit a nejde barevný linoryt vytisknout víckrát.
Jak vůbec linoryt vznikl?
Na podobném principu, tedy tisku z výšky, funguje několik staletí dřevorřez, například vyhlášený japonský dřevořez. Linoryt ale není stará technika. Jeden z prvních linorytů vyrobil náš umělec Vojtěch Preissig na začátku dvacátého století. A od té doby jsme zůstali, dá se říci, linorytovou velmocí. Ale linorytu se třeba věnoval i Pablo Picasso, který udělal nádhernou sérii v této technice.
Jak jste se dostal ke grafice?
Jako každé malé dítě jsem kreslill, jen jsem místo štětce sahal spíše po peru, tužce či tuši. Čili já spíše cítím linku a čáru. Řízením osudu jsem se vždy na uměleckých školách místo na grafice ocital na kresbě, ale stejně jsem od ní utíkal ke grafice, která je mi souzená.
Děláte jen linoryt?
Linorytu se věnuji tak ze šedesáti procent. Pak ještě dělám dřevoryt, dřevořez, lept nebo mědiryt. Linoryt u mě vede, protože se nechají používat velké formáty. Lino sroluji a můžu jít, což se dřevem nejde.
Kde hledáte inspiraci, co se na Vašich dílech objevuje za motivy?
Moje práce je inspirována tím, co zažiji a prožiji, asi nejvíce zážitky z cest. Můj zamilovaný kontinent je Afrika. Odtud hodně čerpám, to je studnice nápadů.
Proč zrovna Afrika?
Byl jsem tam hodněkrát, jenom v Jihoafrické republice pětkrát, měl jsem tam i samostatné výstavy. Chtěl bych projet Afriku odshora dolů, fascinuje mě jejich život a příroda, ale to by bylo na dlouhé a jiné povídání…
Dílo Jan Vičara na výstavě v americkém Northfieldu
Jan Vičar
– pracuje nejrůznějšími technikami tisku od klasických metod až po experimentální kombinace. Jehodoménou jsou zejméma velkoplošné linoryty. Mísí prvky figurativní, abstraktní i konceptuální a podařilo se mu výrazně oživit disciplínu grafiky novými impulsy.
narozen: 9.4.1967 ve Svitavách
Studium:
1981- 1985 Střední umělecko průmyslová škola v Brně
1988- 1994 Akademie výtvarných umění v Praze,atelier krajinomalby(doc. Hodonský),atelier grafiky(doc. Lindovský)
Jeho díla naleznete v:
NG Praha
Galerie Klatovy/Klenová
Dům umění Znojmo
Kunsthaus Schwandorf (Německo)
Stiftung Peter Ludwig Aachen (Německo)
Stadtische Galerie Bietigheim Bissingen (Německo)
Muzeum města Brna
Východočeská galerie Hradec Králové
Ocenění:
1997 1.cena, Grafika roku 1996, kategorie experimentálního tisku, Praha
1999 1.cena, Grafika roku 1998, kategorie experimentálního tisku, Praha
2001 Nákupní cena na Bienále linorytu, Bietigheim Bissingen, Německo
2001 Cena galerie současného umění v Mikolci, Bienále Grafiky v Gyoru
2003 3.cena, Nejkrásnějí kniha roku, kategorie bibliofilií, Praha
Získal stipendia (v poslední době):
2003: Rezidenční pobyt v Greatmore Studios, Kapské Město, JAR
2004: Rezidenční pobyt, Costume House, Westport,Irsko
2004: Rezidenční pobyt, Kunsthalle Krems,Rakousko
2007: Künstlerhaus, Lithowerkstatt, Munich, Germany
2007: Symposium, BBK, Kulturmodell, Passau, Německo
2007: Symposium – Egon Schielle Art Centrum, Český Krumlov, CZ
Samostatné výstavy (v poslední době):
2006: Srdce v řece,Školská 28,Praha
2007: Jezdci, stopy, roje, AVA Gallery, Cape Tlen, JAR
2007: Display a Matrice /s Lucií Svobodovou/, Arab Jewish Center, Haifa, Izrael
2007: Lom,Lithowerkstatt, Kunstlerhaus Munchen, Německo
2007: Orus, Lom, Lampiony, Galerie Bratří Špilarů, Domažlice
2008: ON THE ROAD,Galerie Havelka, Praha
Centrum umění Kvilda pořádá grafický kurs pro děti i dospělé, začátečníky i pokročilé pod vedením právě Jana Vičara, jednoho z nejlepších současných českých grafiků. Kurs probíhá v grafické dílně Centra umění Kvilda. Je určen jak pro ty, kdo se kvůli němu speciálně vypraví a ubytují se přímo v Centru umění, tak i pro turisty, kteří na Kvildě nebo v jejím okolí právě tráví pobyt a hledají zajímavý doplňkový program na večer. Jan Vičar zájemce zasvětí do tajů grafického umění, každému se bude věnovat individuálně, takže i rozsah kursu může být přizpůsoben času a zkušenostem jednotlivých zájemců. Kurs může trvat několik hodin nebo několik dní; i z toho nejkratšího si odnesete vlastnoručně vyrytý a vytištěný obrázek. Účast je třeba předem domluvit přímo s Janem Vičarem na telefonu: 774 510 971 (případně na tel. 602117287 – Petr Kolář), další informace též na www.artkvilda.eu. K dispozici je jak potřebný materiál (barvy, papír), tak i nástroje (rydla, válečky, litografické kameny) a grafické lisy.
Josef Rychtář
foto: (jr) a archiv Jana Vičara
