18.prosinec 2011 bude v naší společnosti již navždy spojen s úmrtím prezidenta Václava Havla, který svými postoji a myšlením daleko překročil území malé České republiky. Svět ho prostě znal!
Jeho jméno jsem poprvé zaslechl kdysi v polovině 80. let na rozhlasových vlnách Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Tyto vysílačky podle tehdejších komunistů prý byly hlásnou troubou buržuazního světa. Přesto mnozí Češi je pravidelně ladili, aby měli pravdivěji ucelenější obrázek o životě ve své domovině.
Bylo snad dílem osudu, že tento přední disident, vykreslovaný zcela mylně komunistickým režimem jako reakční pravičák, se stal nakonec symbolem listopadových událostí. Ještě dnes si velmi dobře pamatuji na jeho vztyčené prsty do véčka, kdy stál v Praze na balkonu Melantrichu a kdy pod ním bylo zalito celé Václavské náměstí občany, kteří již neměli zájem dál budovat ,,rozvinutou společnost rolníků, dělníků a pracující inteligence“.
Asi i z logiky samotné věci se tedy stal Václav Havel prezidentem, kterého na Hrad vynesla revoluční vlna. S odstupem času je pochopitelně možné s některými Havlovými kroky po listopadu nesouhlasit a nebo je dokonce i kritizovat. Avšak není možné si Havla nevážit za jeho osobní autencititu, odvahu a podíl na sametovosti naší revoluce. Jeho úsloví o tom, že pravda a láska má zvítězit nad lží a nenávistí může sice v kontrastu s dneškem znít jako obyčejný kýč. Ale o co hodnotnějšího by se nakonec měl člověk ve svém životě snažit, než o tuto maximu života?
Václav Havel nebyl levý ani pravý. Byl to především intelektuál, který dobře věděl, že společnost jako taková je složitě strukturovaná a její cesty mnohdy vytvářejí spleť různých procesů. Často tušil, že plně vyčerpávající odpověď na společenské jevy často leží daleko za dveřmi různých stranických sekretariátů.
Jsem rád, že jsem mohl žít v zemi, v níž Pražský hrad obýval Václav Havel. Inspirativnějšího prezidenta již asi ve svém životě nikdy nezahlédnu.
Petr ŠMÍD, Sušice
Soustrast s úmrtím Václava Havla vyjadřovali loni občané Vimperka u plastiky před centrem U svaté Anny, kde bylo vytvořeno pietní místo, stejně jako tomu bylo v Základní škole TGM ve Vimperku, kde se uskutečnila pieta 21.12.2011.
