Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
Proč adventní věnec?
V první polovině 19. století, konkrétně v roce 1838 mnichovský teolog Johann Heinrich Wichern pověsil na dveře sirotčince, kde byl správcem, věnec, na který připevnil každý den svíčku. U věnce stála pokladnička a lidé mohli v předvánoční čas přispět na opuštěné děti.
Symbolika adventního věnce se v meziválečném období dostala do ostatních zemí Evropy a získala propracovanější a zdobnější podobu. Zůstal všude stejný jen kruhový tvar věnce, který symbolizuje věčnost.
Svíčky byly na věncích zapalovány až později, ve druhé polovině 19. století, v protestantském Německu. Plamen svíčky vydává světlo, které je označeno jako Kristův plamen lásky. Tento plamen má za úkol osvítit každého člověka. Svíčky mají i svou barevnost a to ne klasickou červenou, kterou si zakoupíte v každém obchodě, ale fialovou a růžovou.
Fialová označuje obřad (liturgii) a růžová potěšení z příchodu Ježíše Krista. Růžovou barvu je dovoleno použít na svícnu třetí neděli, která je označována jako Gaudete.
K adventu patří i adventní kalendář, který se zrodil v Mnichově v roce 1908 v podobě papírové vystřihovánky. Gerhard Lang nechal zhotovit dvojlisty papíru s 24 políčky básniček, které na druhé straně doplňovaly obrázky. Tento kalendář nesl název „V zemi Ježíškově“ a nebyl příliš úspěšný, ale v průběhu 2. světové války byly adventní kalendáře v Německu nástrojem propagandy, a po válce se rozšířily do celého světa.
Adventní kalendář
Jedním z jevů, které provázejí adventní dobu, jsou adventní kalendáře. Dříve než se jejich podoba ustálila na obrázky s otevíracími okénky naplněnými kouskem čokolády nebo jinou drobností, bývaly adventní kalendáře uměleckými díly. První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851.
První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil „nechtěně“ v roce 1908 nápaditý mnichovský tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu, který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově, který na vlastní náklady vytiskl vystřihovací kalendář s názvem „V zemi Ježíškově“. Tento „Mnichovský vánoční kalendář” neměl ještě otevírací okénka, ale na počátku 20. století už Lang vydal první adventní kalendář s malými otevíracími dvířky. Na adventních kalendářích, které následovaly, byly zobrazené liturgické výjevy z bible a vypadaly jako části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z bible.
Adventní kalendář slavil úspěch po celém světě, jeho úspěch přerušila druhá světová válka, ale po válce zase přišel jeho rozmach. V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat na pultech většiny evropských zemí a každý národ si zanedlouho vytvořil svou vlastní variantu předvánočního kalendáře, charakterizující vkus a cítění dané země.
O největším adventním kalendáři na světě jsme psali zde:
Vánoční hvězda
K vánoční výzdobě našich domovů patří také „vánoční hvězda“. Původně pochází ze střední Ameriky, Její druhé známé jméno, poinsettia, má původ v příjmení prvního velvyslance USA v Mexiku Joela Robertse Poinsetta, jenž rostlinu do Spojených států přivezl roku 1825.
V nahuatlu, jazyku Aztéků, se rostlina nazývá Cuitlaxochitl (ze slov cuitlatl-zbytek a xochitl-květina), v překladu znamenající „květina, která roste ve zbytcích či půdě“. Aztékové rostlinu používali k výrobě červeného barviva a jako antipyretikum.
V současné době je v Mexiku a Guatemale známá jako Noche Buena, tedy Štědrý den. Její asociace s Vánoci má kořeny v Mexiku 16. století, kde pověst vypráví o mladé dívce, jež byla příliš chudá na to, aby mohla Ježíšovi dát dárek na oslavu jeho narození.
Příběh vypráví, že dítěti anděl poradil natrhat obyčejný plevel z okraje cesty a položit je před kostelní oltář. Z plevelu vyrašily karmínové „květy“ a staly se krásnými poinsettiemi.
Od 17. století začleňovali v Mexiku tuto rostlinu do vánočních oslav františkáni. Tvar hvězdy z listů prý symbolizuje betlémskou hvězdu, a její červená barva představuje krev jako oběť ukřižování Ježíše. Ve Španělsku je rostlina známá jako Flor de Pascua, což znamená „velikonoční květina“. V Chile a Peru je známá jako „Koruna And“.
– red, www.ceske.tradice, wikipedia.org-
