Ano, snad je ten nadpis správný, protože údajně se hrál tenis v Prachaticích daleko dříve, ale toho nejsem pamětníkem. Možná se objeví někdo, kdo tyto roky pamatuje, jediné jméno, o kterém jsem slyšel, byl učitel Jiří Sufčák.
Ale jak to tehdy začalo? V šedesátých letech minulého století se do Prachatic přistěhovala řada nových lidí v souvislosti se zahájením výroby v ZVVZ. Mezi nimi bylo několik lidí, kteří hráli tenis někde jinde. Mě tenis strašně lákal, ale v mládí jsem se mohl jen jezdit dívat do sousedního města ve východních Čechách, kde jsem žil a tiše závidět. Když se v ZVVZ objevila zpráva, že se budou stavět tenisové kurty, hned jsem byl u toho. Myslím, že se mohu považovat s dalšími dvěma zaměstnanci ZVVZ Stanislavem Žákem a Karlem Krásou za zakládající členy oddílu tenisu. Standa byl hybnou silou s neutuchající energií a hlavně zkušenostmi z milevského tenisu. A tak se, za podpory fabriky ZVVZ, začalo se stavbou kurtů na stadionu vedle fotbalového hřiště. Jak jinak, než v akci „Z“.
Plocha byla podmáčená, byl na ní navezen hrubý štěrk a to bylo všechno. Sháněli jsme škváru na podklad na Silnicích, v ZVVZ a pořád to bylo málo. Ale to nebylo všechno, znamenalo to ji ještě přesít a položit tak, aby se na kurtech nedržela voda. Škváru jsme stahovali mezi latěmi, abychom dostali rovinu. Stavěly se dva kurty a tréninková zeď. Dnes to nedovedu odhadnout, ale muselo se vykopat ještě nejméně 60 děr pro sloupy s pletivem, s tím nám pomáhal někdo z Telekomunikací nějakým ručním vrtákem. Potom sloupy zabetonovat a navařit pletivové rámy s pomocí svářečů ze ZVVZ a pak celou tu obrovskou plochu natřít. Na natírání pletiva dostal každý svůj počet rámů a ty musel oboustranně natřít. Položila se antuka, instalovaly sítě a mohlo se začít. Pamatuji se, že nedočkavci chodili zkoušet tenis na volejbalové hřiště u gymnazia.
V roce 1972 se na dvou nových kurtech začal znovu hrát v Prachaticích tenis. Když jsme přemýšleli, jak tenis hned na počátku zpopularizovat, přišli jsme na nápad uspořádat tenisový turnaj. Domluvil jsem s členem krajského svazu panem Dlouhým, mimochodem dědečkem dnešního daviscupového hráče v deblu Dlouhého, že nám do Prachatic „dodá“ nejlepší hráče kraje a na nás bylo to ostatní. Možná symbolicky byl datum prvního ročníku 21.srpna a tento termín se držel po celou dobu existence turnaje a velmi prozřetelně jsme sehnali sponzora, který věnoval putovní pohár, list Hraničář, předchůdce dnešních Listů. Turnaj se setkal s mimořádným ohlasem, domácí hráči jen otvírali oči, jak se pořádný tenis vlastně hraje. Prvním vítězem se stala legenda jihočeského tenisu Jarda Zíb, mimochodem i on si v rodině vychoval úspěšného nástupce – syn Tomáš se v nedávných letech několikrát zúčastnil Wimbledonu.
Dalším krokem v rozvoji tenisu bylo zapojení družstva Tatranu do krajského přeboru. Tenisové soutěže družstev jsou specifické v tom, že je hrají smíšená družstva. Čtyři muži a dvě ženy. Účast žen byla u všech družstev a u našeho zvláště pohromou. Ženy si ještě tak přišly zahrát, ale přimět je k soutěžnímu zápasu byl nadlidský výkon a přitom vlastně rozhodovaly o výsledcích. Kdo ženy měl, vyhrával.
Již si nepamatuji, s kým jsme hráli první utkání a v jaké sestavě, ale družstvo se tvořilo z hráčů Standy Žáka, dr.Tichého, K.Piskáčka, Ládi Langa, Jardy Černého, Vládi Váchy, Vládi Bartáka, Marušky Bartákové, Eleny Urbanové (manželky pronásledovaného profesora gymnazia) a Heleny Hanušové, jedné z duší prachatického sportu.
Bylo jasné, že jako samoukové se daleko nedostaneme. Zkoušeli jsme se proto zapojit do trenérských kursů, ve „studiu“ tenisu to nejdále dotáhl V.Vácha, který postupně vystudoval až II.trenérskou třídu, a logicky následovalo, že místo soutěžního tenisu se věnoval výchově prvních mladých tenistů v oddíle.
Vl.Barták se stal duší další dostavby tenisového zařízení, což bylo hlediště pro diváky a kabiny oddílu. Rozmary počasí, hlavně vítr, urychlily úvahu o vybudování třetí kurtu. Vítr svalil tréninkovou zeď a během roku byl k dispozici další kurt.
V tu dobu bylo již fungování tenisového oddílu naprosto standardní, hrály se soutěže dospělých i mládeže, oddíl měl jeden z významných turnajů, bylo dostatek prostoru pro rekreační hráče a tenis zakotvil natrvalo v Prachaticích.
Zpracoval Vladimír VÁCHA
