Kavárna Ve Skále.
Místo provoněné Vilémovo kávou, s atmosférou třicátých let a pocitem, že jste se ocitli v oáze klidu a pohody.
To vše mají v sobě prostory kavárny, která byla otevřena začátkem března. O tom, kdo přišel s nápadem otevřít kavárnu a jak se původní myšlenka zrealizovala do současné podoby, nám pověděla majitelka Jitka Kováříková.
Koho napadlo vybudovat Kavárnu Ve Skále?
Příběh Kavárny Ve Skále je dlouhý a souvisí s využitím prostor Domu U Jelena, jehož jsme vlastníci. Historie domu je velmi zajímavá.
Když jsem přišla do Vimperka, byla na Domě U Jelena nenápadná modrá, smaltovaná tabulka, na které stálo, že je to nejstarší dům ve městě založený v roce 1415. Už tehdy se mi dům moc líbil a to jsem ještě netušila, že v budoucnu s ním budu spjatá.
V roce 1992 jsme dům koupili, neboť jsme v něm od roku 1987 žili v pronájmu. Modrou smaltovanou tabulku jsme vyměnili za pískovcovou s bronzovými písmeny a tehdy se strhla kritika ze strany historiků, že uvádíme nepravdivé údaje, protože neexistují písemné doklady o jeho založení, přestože ve starších pramenech je tento rok uváděn. Nicméně pověst, kterou napsal pan Ondřej Fibich, archivář ze Strakonického hradu a která je převzatá ze starých německých pramenů opravdu situuje tento dům do doby založení města. Pro mě ale není důležité, je-li to nejstarší dům ve Vimperku. Důležité je, že je to dům velmi starý, jímž prošly spousty generací a každá v něm zanechala svůj podpis a otisk. Stojí tu několik století, přečkal časy dobré i zlé a bude tu stát ještě dlouho po té, kdy ho převezme další z generací.
To jsme trochu odbočili od kavárny. Jak vznikla myšlenka vybudovat kavárnu?
Přízemní prostory domu, v nichž se kavárna nachází bylo nutné opravit. Rozsáhlá rekonstrukce začala 3.března 2014, stavebně byla dokončena na konci září a definitivně ke konci roku 2014. Její součástí byl i archeologický průzkum. Byly při něm nalezeny například střepy ze 14. století a hliněný džbán bez pokladu, ale jeho podrobné zpracování průzkumu ještě nemáme k dispozici.
Po dokončení rekonstrukce jsme přemýšleli o využití nově opravených prostor. Nabídky k pronájmu domu „neslušely“, proto jsme se rozhodli využít opravené prostory sami. S dcerou jsme se domluvily na kavárně ve stylu 30.let. Měly jsme pocit, že ve Vimperku chybí místo, kde se mohou lidé scházet a v klidu si popovídat, přečíst knížku, nebo jen rozjímat při dobré kávě a nebo přijít na některý z připravovaných tématických večerů, hudební produkci, autorská čtení, vernisáž, nebo ochutnávku vína a kávy.
Má někdo z vaší rodiny kořeny, které vedou ke kávě a kavárně?
Nikdo v naší rodině dříve kavárnu neprovozoval. Jsme zapálení začátečníci a máme radost, že se k nám přidaly tři, velmi milé dámy, které se věnují našim hostům. Paní Králová, má navíc letité zkušenosti s prací v restauraci a v cukrárně.
Nabízíte kávu, která se jmenuje Vilémova . Proč právě tato káva a v čem je výjimečná?
Věřím, že nic se neděje náhodou. Člověku přichází do cesty lidi a situace, které mají přijít. Aby se něco naučil, aby byl někam posunut. Když jsme uvažovaly o tom, jak kavárnu pojmout a směřovaly k první republice, začala jsem shánět plakáty prvorepublikových kaváren, které jsme chtěly použít k dotvoření interiéru. Dozvěděla jsem se, že v pardubickém muzeu v roce 2013 proběhla výstava „Kavárny první republiky“. Když jsem si chtěla vyhledat telefonní číslo na muzeum Pardubice, „vykoukla“ na mě prezentace Muzea kávy Pardubice. Do té doby jsem o něm nevěděla. Tak jsem se po zavolání seznámila s panem Sýkorou, který kromě malého muzea provozuje obchod s kávou. Pan Sýkora je vnukem pana Viléma. A proč je tato káva výjimečná? Je výjimečná chutí, ale i příběhem.
Odtud tedy název Vilémova káva. Víte něco o její historii?
Dědeček Vilém byl první, kdo v Pardubicích za první republiky pražil kávu. Měl dva syny. Mladší syn Jiří měl výsadu pomáhat tatínkovi Vilémovi před odchodem do školy pražit kávu a ten dál svoje zkušenosti nabité v kavárně předal dál svému synovi Jiřímu Sýkorovi ml.. V roce 1989, začal syn a vnuk pana Viléma opět obnovovat rodinnou tradici. V té době byl pan Vilém nejstarší ještě na živu, chodil pomáhat a předal synovi a vnukovi veškeré svoje obchodní dědictví. Jedním z obchodních partnerů byl kdysi pan Gaetáno z Itálie. Vnuk Jiří neváhal, navštívil tohoto tehdy již 94-letého pána ,který byl neskonale šťastný, že se tradice obnovuje. Dal Jiřímu kontakty na plantáže, ze kterých on nakupoval kávu. Byli to dodavatelé zejména z Kostariky a Kuby. Pan Sýkora obnovil kontakty na Kostarice a na Kubě a uzavřel po tolika letech nádherný kruh. Vybraly jsem si ho jako dodavatele proto, že je nám sympatický životní a podnikatelskou filosofií. Dělat dobrou kávu za dobrou cenu, být úspěšný a „zůstat na zemi“. Kávu praží od roku 1989, neobchoduje s žádnými velkoobchody, nedodává do řetězců a zakládá si na tom, že od něj kupují pouze kavárny nebo soukromníci. Kromě kávy od něj kupujeme i báječné čaje.
Co dalšího kromě výtečné kávy, najdeme ve vašem menu?
Kromě kávy nabízíme samozřejmě již zmíněné čaje, nealkoholické nápoje, vína z rodinného vinařství Košut, nabízíme i pivo Bernard. A Bernard proto, že mám ráda lidi zapálené pro věc, kteří poctivě budují svoji firmu, jsou nápadití a jde jim o kvalitu. Pan Bernard takový je. Nabízíme i kávu a polévku sebou. Třikrát v týdnu(středa, pátek, sobota) máme otevřeno do 22 hodin a dobré vínečko i pivo k příjemnému večernímu posezení určitě patří.
Ke kávě nabízíme jiné dezerty než cukrárny. Spíše se jedná o klasické české buchty a koláče. K vínu a pivu něco malého slaného – preclíky, zelňáky nebo chleba se sádlem, v poledne si u nás můžete dát polévku.
Letní posezení na terase u vás asi není možné?
Bohužel, před kavárnou je velmi málo místa, přesto už brzy budeme mít alespoň jeden stolek se dvěma křesílky. Ale vnitřní prostory jsou uzpůsobeny tak, že v zimě je zde příjemné teplo a v létě krásný chládek.
Máte dopředu již naplánované akce, které byste chtěla zrealizovat do budoucna?
Minulý týden,22. dubna, proběhl první večer. Křest a autorské čtení e-knihy pana Jaroslava Pulkrábka „Šumavské příběhy, aneb co v kronikách nenajdete“. Večer byl velmi příjemný. Další večer, 22.května, nám divadelní soubor Bouček zahraje Humoresky a uspořádá malou, prvorepublikovou módní přehlídku.
V kavárně máme i piano, se kterým máme plány do budoucna, musíme však ještě dořešit akustiku, která není nejlepší. Domnívám se ale, že zde půjde víc o emoční záležitost, než o akustickou dokonalost. Přála bych si, aby naše pořady „vzaly za srdíčko“. Podle mě ve Vimperku chyběl prostor pro malé komorní formy a pro posezení s knihou v ruce nebo klidné popovídání. Díky tomu, že kavárna je velmi členitá nabízí každému příjemné soukromí.
Dá se podle návštěvnosti vaší kavárny již teď říci, jakou věkovou kategorii jste oslovili?
Je myslím příliš krátká doba na to, abychom dělali nějaké závěry. Otevřeli jsme 2. března a prvních čtrnáct dní byla kavárna plná, protože všichni se přišli podívat. Příjemné pro nás je , že se lidé vrací. Nejmladším návštěvníkem byl shodou okolností čtrnáctidenní Vilém, kterého přivezli v kočárku. Tím mi udělali ohromnou radost. Dáma, které bylo naopak 85 let, byla kavárnou velmi nadšená a děkovala nám, že se vrací do svých mladých let. Přicházejí hosté různě staří, takže věřím, že se nám podařilo oslovit všechny věkové kategorie lidí, kteří preferují nekuřácké prostředí, klid a atmosféru dávno zašlých časů.
Děkuji za rozhovor a přeji vám spoustu dalších dobře naladěných návštěvníků a pohodovou atmosféru.
Lenka Doubková
{gallery}vimperk/2015/kveten/kavarnaveskale/{/gallery}
Trochu z historie kavárny zde.
