REAKCE JIŘÍHO MÁNKA NA NÁZOR ZDEŇKY ŠARTNEROVÉ (uveřejněný zde):
Trocha fyziky na začátek. Třetí Newtonův zákon pojednává o vzájemném působení dvou těles, hovoří o akci a reakci. Tento zákon se často promítá i do mezilidské komunikace, kde také řada akcí vyvolává dříve, či později reakce. Newtonův fyzikální zákon také říká, že akce s reakcí nejenže současně vznikají, ale také současně zanikají. V tom mají fyzikální reakce velikou výhodu oproti reakcím v mezilidských vztazích, které mají zpoždění a mohou tak trvat neúměrně dlouho a nadělat mnoho škody a bolesti.
Někdy v komunikaci také dochází ke zbytečným nedorozuměním a k rozdílnému chápání významu některých slov a některých vět. Tak dochází třeba i k tomu, že někdo může podrážděně reagovat na slova a věty, jejichž snahou vůbec nebylo trefit.
Tímto podivným začátkem bych rád uvedl svoji reakci na dopis Ing. Zdeňky Šartnerové, bývalé ekonomické náměstkyně ředitele Správy NP a CHKO Šumava (dále jen Zdeňka. Náš pracovní vztah jsme ukončili v dobrém, proto na rozdíl od Zdeňky nevidím důvod jmenovat jinak), kterou uveřejňuje ve Vimperských novinách. Na článek Zdeňky budu reagovat jen krátce, čímž bych se rád přiblížil fyzikálním zákonům, podle kterých akce zanikají s reakcemi zároveň, abych třeba nevyvolal další zbytečnou reakci.
Zdeňka reagovala na rozhovor vedený se mnou, ve kterém jsem hovořil o ekonomické kalamitě Správy NP Šumava. Na v podstatě nevinný rozhovor (byť na závažná témata), ve kterém není nikdo jmenován ani citován zareagovala Zdeňka ekonomicko-právnickým rozborem, ze kterého je jasně patrné, že se na mě zlobí. Reaguje tak, jako by se jí – jako bývalé ekonomické náměstkyně správy parku – má vyjádření v rozhovoru pro VN bytostně týkala. Pravděpodobně má slova pojala jako útok na vlastní osobu. Není tomu tak. Proto nebudu dále vůbec rozebírat Zdenčin třístránkový elaborát. Patřičnou reakcí bych nejpravděpodobněji podnítil seriál akcí a reakcí a to raději budu spoléhat na to, že zaniknou zároveň.
Chápu nepříjemnou situaci Zdeňky, se kterou jsem musel rozvázat pracovní poměr pro nadbytečnost. V zásadě pozitivně hodnotím její pracovitost i znalost prostředí NP Šumava. A to i přes to, že zcela jinak nahlížím na způsob ekonomického řízení a směřování NP Šumava.
Ze své pozice jsem nucen využít všechny možné i dosud nevyzkoušené nástroje, jak do budoucnosti finančně zabezpečit Správu NP a CHKO Šumava. Byť se jedná o příspěvkovou organizaci (jak správně říká Zdeňka), má přesto Správa řadu nástrojů jak zlepšit příjmovou stránku rozpočtu. A ty, které nemá, musí vytvořit i za cenu inovací. A právě o takových nástrojích jednám s Ministerstvem životního prostředí, třebaže to přede mnou ještě žádný ředitel nedělal. Není to jen o úsporách a škrtech. Není to jen ve slepém pokračování v zajetých kolejích a ještě se sešlápnutou brzdou, protože doba se změnila a staré koleje dnes již nikam nevedou. Včera jsem podepsal žádosti o nové granty pro NP Šumava v hodnotě přes 50 milionů korun. Příští rok to bude ještě mnohem víc. Škrtá se velmi dramaticky v celém rezortu životního prostředí, a proto je třeba hledat všechny nástroje, které ještě před 2 roky nikdo hledat nemusel. Nechci jen stát a čekat co se stane a kdo nám přijde pomoci, protože nikdo nepřijde. Dnes žijeme z toho, co jsme odpracovali před 3-5 roky. Za 3-5 let budeme žít z toho, co uděláme dnes. Proto je dnes celá Správa na nohou a stejně tak na Ministerstvu životního prostředí, kde jsme vyvolali o NP Šumava oprávněné obavy. A šli jsme ještě dál – jsme nyní ve spojení s téměř stovkou národních parků z celé Evropy a hledáme nová řešení, necháváme se inspirovat. Příští rok plánujeme na Šumavě velkou evropskou konferenci o ekonomických nástrojích a ekonomických možnostech národních parků. Někdo říká, že nám to nepřísluší. Někdo říká, že to ještě nikdo neudělal. To ale není důvod, abychom čekali. Naše současné činy jsou motivovány zachováním Národního parku Šumava a jsou jen zákonitými reakcemi na akce z dob minulých.
Jiří MÁNEK,
ředitel Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava
