„…vracím se stále na stejná místa, kde nepotkám živého člověka a mohu naslouchat zpěvu potůčku, jemuž se mráz snaží nasadit ledová pouta. Místo toho však vznikají jakési průsvitné píšťaly varhan, které jen čekají, až někde za vývratem usedne za hrací pult mistr varhaník a rozehraje fugu v neznámé tónině…“ Roman SZPUK (19. 1. 2015)
{gallery}susice/2015/01_leden/szpuk_losenice/{/gallery}
