Ochránci přírody z Vimperka pečují o vzácné hořečky
Zima je pomalu za dveřmi a ochránci přírody z Vimperka mají stále ještě plné ruce práce s kosením luk. „Úplně jako poslední kosíme vždy louky, na kterých rostou hořečky mnohotvaré české“, říká Pavel Nagy, člen ZO ČSOP Šumava.
Hořečky v minulosti rostly na „ovčích“ pastvinách, v lesních lemech nebo v podhorských a horských loukách. Vlivem rozsáhlých změn ve způsobu hospodaření v krajině nebo ponecháním pozemků ladem tyto rostliny téměř vymizely. Doposud se vyskytují asi jen na 60 lokalitách v celé České republice a nejvíce je jich právě v Pošumaví. Hořečky jsou také specifické tím, že kvetou koncem léta, a proto se tyto louky kosí nebo pasou do začátku června a pak až po úplném odkvětu koncem října. Navíc potřebují pro vzcházení mladých rostlin rozrušování travního drnu, což dříve prováděly právě ovce nebo kozy svými kopyty. Proto se na jaře provádí vertikutace nebo výhraby stařiny či mechu.
ZO ČSOP Šumava se stará již několik let o lokality s hořečky jako jsou louky na Opolenci, na Jaroškově, na Pasecké slati v CHKO Šumava či o Velkou Homolku, kde jsou hořečky udávány v minulosti. „Letos poprvé jsme navíc prováděli i provzdušňování travního drnu na Pastvišti u Fínů u Sušice nebo v NP Šumava na lokalitě Zahrádky“, doplňuje dále Nagy.
„Pozemky, na kterých hořečky rostou, jsou také specifické tím, že veškeré práce na nich musí být prováděny ručně. Jedná se většinou o svažité pozemky plné kamení nebo terénních nerovností, takže musí být použito ke kosení křovinořezů, jen výjimečně můžeme použít bubnovou sekačku, navíc veškeré výhraby biomasy se provádí také ručně. Nejde tedy vůbec o jednoduchou práci. Za naší prací jsou vidět i výsledky, jako např. předloni na Jaroškově, kde se po 5 letech od svého posledního výskytu hořečky opět objevily“, doplňuje Jana Zrnová, hospodářka organizace.
Ing. Jakub Hromas, DiS., předseda ZO ČSOP Šumava (ilustrační foto www.bio-foto.com)
————————————————————————–
ZO ČSOP Šumava, Hraničářská 38, 385 01 Vimperk, www.csopsumava.cz
