Odpověď Zdeňkovi Kutilovi
Na úvod základní informace: Jmenuji se Věra Vávrová a jsem dcerou paní Vávrové, vimperské radní a majitelky VAVI. Mám trvalé bydliště v Praze. Napsala jsem dva komentáře na zeď Facebooku vimperských Jihočechů. Po chvíli se vyvalilo jedenáct (!) odpovědí od jejich kandidáta, Zdeňka Kutila, vimperského podnikatele. Většina z nich představovala závažná obvinění vedení města, potažmo mojí maminky. Tak jsem je všechny ze zájmu a vlastně i z povinnosti ověřila. Tady je poměrně vážná a zároveň švejkovsky úsměvná bilance tvrzení Jihočechů:
Vimperk je jediné město se sociálně vyloučenou lokalitou podle konstatování Ministerstva vnitra ČR (MVČR): Jde o naprostý nesmysl. Jednak je mnoho měst se sociálně vyloučenými lokalitami mnoha typů (jedná se o oblasti, kde se zdržují nepřizpůsobiví občané a nikdo jiný, mohou to být jednotlivé domy nebo ulice či celé čtvrti). Existuje dokument MVČR, který potvrzuje, že Vimperk dostane dotaci na preventisty kriminality. Dokument má název, který výraz sociálně vyloučená lokalita obsahuje, ale zároveň v něm není uvedeno, že tato lokalita ve Vimperku je. Pouze se to předpokládá. Osobně si myslím, že definici takové lokality splňují domy na Pasovské, ale jistě to tvrdit nemohu, protože neznám hodnotící kritéria, podle kterých se taková lokalita nakonec určí. Článek je zde: http://www.mvcr.cz/clanek/novi-asistenti-prevence-kriminality-snizi-nebezpeci-v-socialne-vyloucenych-lokalitach.aspx Tvrzení, že Vimperk je jediným městem s touto lokalitou, je lež.
U Janešových má být černá stavba, dokonce odhlasovaná radou. Fakta: manželé Janešovi bydlí v domě, který neměl žádnou přístupovou cestu. Na vlastní náklady si zbudovali štěrkovou příjezdovou cestu, jejíž dokončení je projednáváno se stavebním úřadem. Takže opět, jedná se o nepřesné tvrzení.
Zdeněk Kutil tvrdí, že „bylo prokázáno“ propojení firem, které pracovaly na zakázkách pro město a zároveň pro Os Stanislavy Chumanové. Tak tedy otázky zpět: O jakém propojení je řeč? Kdo ho prokázal a v jaké podobě? Firmy spadající pod správu města, uzavřely s Os Stanislavy Chumanové smlouvu o reklamě. Jsou uvedeny na všech propagačních materiálech a na všech informačních tabulích jako podporovatelé projektu. Výsledek (také jejich) práce – Park nad pekárnou, byl bezplatně předán městu. Dá hodně úsilí vidět v něčem takovém špatnost a zlý úmysl, ale Jihočeši 2012 zvládnou, jak je vidět, i něco takového.
Uzavření koalice má být v demokracii normou a ve Vimperku se to nestalo. Nutnost uzavření koaliční smlouvy není stanovena zákonem. Něco takového by zákonům demokracie odporovalo. Uzavírána být nemusí, při sestavování zastupitelstva panoval názor, že 17 lidí z Vimperka se dohodne. Do role opozice se nakonec pasovali jen ti, kteří odešli z SNK a založili ve Vimperku hnutí Jihočeši 2012. Stalo se tak hlavně proto, že Mgr. Dvořák nezískal post starosty a místo v radě. Následující volební období pak strávil se svými sympatizanty tím, že jen kontroloval a rozporoval práci vedení města. Jediná výraznější věc, kterou Jihočeši navrhli, bylo zavedení bezpečnostní agentury do města. Tvrzení o tom, že uzavření koalice je demokracii normální, opět není pravda. Jak víme, v USA nebo Švýcarsku nic takového nedělají a přesto nemůže být řeč o tom, že by nešlo o „normální demokracie“.
Zdeněk Kutil zašel tak daleko, že tvrdí, že o dotace na preventisty kriminality žádalo vedení města na základě strachu. Strach šíří ten, kdo tvrdí, že Vimperk je nebezpečné město. Je rozdíl mezi řešením vzniklého problému a šířením názoru, jak by měl být nahlížen. Takže poměr je tento: místostarostka, Ing. Martanová, žádá o dotace, aby řešila problém, nechává dělat studie a Jihočeši sepisují petice, mluví o strachu posílat děti ven atp. Kdo šíří strach, nesnášenlivost a kdo usiluje o vyřešení problému, je jasné. Účelem studie zadané Ing. Martanovou bylo určit lokality, na které má být zaměřena práce PČR a asistentů prevence kriminality, nikoli šířit strach. Ve stejné studii Ing. Martanová uvádí, že počet nepřizpůsobivých občanů ve Vimperku je asi tři sta. Jihočeši z toho vyvozují, že jejich počet vzrostl. Jedná se o nepodložené tvrzení, protože data o tom, kolik jich bylo ve Vimperku v předchozích letech, neexistují. Ale opět: v rétorice Jihočechů je lepší, když počet roste a s ním i nebezpečí místo toho, aby se konstatovala fakta.
Další problém vidí Jihočeši v tom, že vedení nepořádalo setkání s podnikateli. Ing. Petrášek mi potvrdil, že vedení města navštívilo významné podnikatele osobně v jejich firmách. Navíc rada města schválila, že jakýkoli vimperský podnikatel, který zažádá o grant či dotaci a bude potřebovat kladné vyjádření města k ní, ji bez výjimky dostane. Pan Kutil s tím má osobní zkušenost. Takže opět: vykřiknout, že radnice nepořádá setkání pro podnikatele znamená pouze to, že Jihočeši odmítají vidět jiné formy spolupráce mezi podnikateli a současným vedením města.
Po únoru 2014 vyzývá město několik firem z Vimperka a okolí, aby soutěžily o zakázku, jejíž hodnota nepřesahuje 500 tis. Kč. Činí tak proto, že na základě změny limitů v novele Zákona o veřejných zakázkách musí být tyto zakázky soutěženy. Způsob startu soutěže může být ten, že je osloveno několik firem nebo je vypsáno veřejné výběrové řízení. Radnice má zájem na tom, aby práci dostávali regionální firmy, a tak oslovuje ty, které sídlí ve Vimperku nebo v okolí. Na daném postupu není nic nelegálního, naopak je založen v motivaci pomoci místním podnikatelům. Problém nastává až tehdy, když tento postup začnou rozporovat Jihočeši. Těžko říct, jestli je jejich postoj založen v touze postavit se bezpráví, k němuž tak i tak nedošlo, nebo někdo z nich prostě chtěl tu zakázku a nedostal ji. Opravdu těžko říct.
K veliteli městské policie, zde je to jednoduché, poradila bych Jihočechům, aby si dohledali příslušný zákon a vyčetli si v něm, jak je velitel vybírán a následně i jmenován. Proto říkám: Velitel MP Vimperk byl do funkce uveden usnesením, č. 503 Zastupitelstva a to od 1. 6. 2013 v souladu se zákonem 553/1991 v plném znění, par. 3, odst. 2. Trocha cvičení s hledáním v zákonech nemůže adeptům na zastupitele, radní a starosty škodit.
A jsme u zvířat, konkrétně u daňků a morčat a s nimi spojených staveb. Pozemky, na kterých daňci jsou, má jejich majitel pronajaté od města za účelem zemědělské činnosti – zájmového chovu zvěře. Tato činnost nepodléhá veterinární kontrole, protože zvěř není v přímém styku s veřejností. Navíc stavby tam jsou dočasné, nejsou pevně spojené se zemí a na oplocení vydal SÚ územní souhlas. Opět tak nejde o černé stavby. U Šumavousu je tomu přesně naopak, zvířata jsou tam v přímém kontaktu s lidmi, hlavně s dětmi, které je hladí, nosí atp. Morčata u Šumavouse jsou nebo byla nemocná a mohla nakazit lidi, to nám Jihočeši ve své obraně Šumavousu jaksi neřekli. Z důvodu přímého kontaktu veřejnosti a zvířat je kontrola veterináře u Šumavouse vyžadována zákonem. Vzhledem k nemoci tamních zvířat je i nutná. Navíc stavby, co tam stojí, skutečně černé jsou. Majitel má pozemky také pronajaty, ale na rozdíl od majitele daňků za ně neplatil nájem. Zastupitelé Jihočechů, kteří tolik prosazují nulovou toleranci k neplatičům, navrhovali, aby mu byl dluh odpuštěn.
A nakonec perlička, dopis od pana Bartla z Rohde & Schwarz. Byl osobně adresován starostovi města, a proto na něj Ing. Petrášek osobně odpověděl panu Bartlovi. Opatření, která byla na jeho základě přijata ve spolupráci s MP, vešla v platnost okamžitě. Otázka v této věci ale stojí jinak. Dopis nebyl psán jako otevřený, takže předpokládám, že Jihočeši mají souhlas obou pánů ohánět se s ním za účelem své kampaně. Navíc přišel mailem přímo do osobní schránky starosty, jak se k němu tedy dostali? Vyjadřoval pan Bartl nesouhlas s tím, co mu starosta odpověděl a obrátil se na základě své nespokojenosti k Jihočechům, aby mu pomohli problém řešit? Jedině tak by bylo oprávněné, aby tento dopis ve své negativní kampani využili. Jinak by mohli odpovědi na svůj dotaz získat stejným způsobem, jakým získali i zmiňovaný dopis. Otázkou zůstane, kdo z nich nebo jejich sympatizantů by ji z počítače jednoho z těchto pánů za jeho zády tahal.
Způsob, jakým zacházíme s informacemi, je předmětem naší volby. Jihočeši ve své štvavé kampani, kterou na osobní rovině vedou, spoléhají na to, že si nikdo nedá práci jejich výkřiky ověřovat. Druhou možností je, že sami nevědí, co říkají. Obojí svědčí o tom, že nemají ve správních orgánech jakéhokoli města co dělat. Neříkám to jako něčí dcera a dokonce ani jako ten, kdo bude ve Vimperku volit. Jedná se o tvrzení založené na rozboru, který jsem věnovala informacím, které šíří a způsobu, jakým je používají. Demagog.cz považuje za základní kritéria hodnoty informace její pravdivost a ověřitelnost. Z toho pak vyvozuje závěry o pravdomluvnosti toho, kdo takové informace předává. Čím méně ověřitelných faktů a čím více lží nebo polopravd používáme, o to více jsme demagogy. Úsměvné je, že ti, kdo to momentálně ve Vimperku dělají nejvíc, označují za demagogické ty, kteří je za to kritizují. Pro mne se tím kruh uzavřel, pro moje oponenty v debatě se uzavře v pátek a v sobotu. Když jdeme k volbám, nepřejme jednomu úspěch a druhému porážku, protože nakonec se jedná o naši společnou věc. Naše město. Není důležité, zda je to Vimperk nebo Praha, protože nakonec my utváříme místo, ve kterém žijeme, formujeme ho do podoby, kterou má. Je-li někdo ochotný útočit, nemluvit pravdu a neuznat zásluhy druhých, sám si vybírá, jak své okolí utváří, ať je to kdekoli a podle toho by měl být nevolen či volen. A o to jde.
Věra Vávrová, ml.
Doktorandka na FHS UK, zaměstnankyně VAVI
